Příroda podle umělé inteligence: Včely jsou hodné, vosy zlé!

Božská včela a ďábelská vosa.
obrázek vytvořen pomocí AI Gemini.

Terminátor se nekoná, AI jen zrcadlí naše média

Než ale propadnete panice, že se Skynet z Terminátora rozhodl v zájmu včel vyhubit vosy, musíme si ujasnit jednu věc: Umělá inteligence se nerozhodla vosy nenávidět z vlastní vůle. Ona ve skutečnosti „nemyslí“ vůbec. Je to jen extrémně pokročilý papoušek, který opakuje, co se naučil z obrovského množství textů, kterými jsme ho my, lidé, „nakrmili“. A přesně v tom tkví jádro pudla – chyba není ve strojích, ale v nás.

AI jsou jen velké jazykové modely (LLM), trénované na petabajtech dat z internetu, knih a článků. A pokud naše společnost po staletí produkuje texty, kde jsou včely velebeny a vosy démonizovány, tak umělá inteligence tento vzorec statisticky vyhodnotila jako „pravdu“.

Autoři studie to nazývají odrazem společenských předsudků. Média zde hrají klíčovou roli. Jak studie zmiňuje, zpravodajství se neúměrně zaměřuje na včely medonosné jako na jediné a nejdůležitější opylovače, čímž zastiňuje všechny ostatní. Naproti tomu vosy jsou téměř výhradně prezentovány negativně, s důrazem na jejich obtěžující chování a nebezpečná žihadla, nikoli na jejich ekologické přínosy.

Umělá inteligence, trénovaná na těchto datech, pak logicky dospěje k závěru, že včela je hrdina a vosa padouch.

Není to zlý úmysl, je to jen matematika. Pokud devět z deseti článků, které AI přečetla, mluví o včelách v souvislosti s „medem“ a „opylováním“ a o vosách v souvislosti s „agresí“ a „bolestí“, její odpovědi budou tento poměr odrážet.

Jak moc je to zkreslené? Čísla nelžou

Vědci se rozhodli tuto zaujatost změřit. Požádali deset různých chatbotů, aby ohodnotili šest skupin hmyzu na škále od -5 (silně negativní) po +5 (silně pozitivní). Výsledky byly drastické:

• Motýli se stali absolutními miláčky s průměrným skóre +4,9.
• Včely skončily těsně druhé s hodnocením +4,0.
• Můry byly vnímány pouze lehce pozitivně +1,4.
• A pak přišel pád. Vosy obdržely průměrné skóre -2,3 a mouchy -2,5.
• Absolutním vyvrhelem se stal komár s hodnocením -4,5.

Tento žebříček dokonale kopíruje lidské vnímání. Aby zjistili proč, nechali vědci AI vypsat deset slov, která si s daným hmyzem spojí.

U včel to byla slova jako „med“, „úl“, „dělnice“, „opylování“ a „královna“. U vos naopak dominovaly výrazy „agresivní“, „hnízdo“, „žihadlo“ a „predátor“. U motýlů to byla „metamorfóza“, „křídla“ a „barevný“. A u much? „Bzučení“, „larva“ a „škůdce“.

Následná analýza ukázala, že slova spojená se včelami v nás evokují „pozitivní očekávání“ a „radost“, zatímco slova spojená s vosami vyvolávají „strach“ a „hněv“. Mouchy a komáři pak jednoznačně vévodili kategorii „znechucení“.

Nebezpečí zjednodušení: Vosa není jen jedna

Tato zaujatost „hodný/zlý“ je ale jen špičkou ledovce. Mnohem větším nebezpečím, které studie odhalila, je taxonomické zjednodušení.

Když AI mluví o „včele“, téměř vždy tím myslí „včelu medonosnou“, tedy druh chovaný člověkem pro med. Tím ale zcela ignoruje ohromující biodiverzitu druhů divokých včel a třeba i čmeláků, které jsou pro opylování divokých rostlin často mnohem důležitější.

Stejně tak, když AI mluví o „vose“, myslí tím téměř výhradně obtížné druhy, jako jsou vosíci (yellowjackets) nebo sršně. Studie však upozorňuje, že tímto zjednodušením přehlížíme přibližně 70 % všech druhů vos. Většina z nich jsou takzvané parazitoidní vosičky. Tyto vosičky jsou pro člověka naprosto neškodné, ale zato jsou jedním z nejvýznamnějších biologických regulátorů škůdců v zemědělství. Kladou vajíčka do housenek nebo mšic a tím chrání naši úrodu. Jsou to tedy naši nesmírně důležití, i když přehlížení, spojenci.

A zde přichází paradox, který si vyžádal uživatel: AI, ve své nevědomosti, upřednostňuje včelu medonosnou. Ale jak upozorňují vědci, masivní chovy včely medonosné mohou ve skutečnosti škodit. Ve vysokých koncentracích mohou přenášet nemoci a parazity na divoké opylovače a konkurovat jim v boji o pyl, čímž přispívají k poklesu jejich biodiverzity.

AI, která papouškuje naši obsesi včelou medonosnou, tak může paradoxně radit k ochranářským krokům, které ve výsledku poškodí skutečnou rozmanitost přírody.

Když nám AI špatně radí, co máme chránit

Největší hrozba spočívá v tom, co se stane, když se na tyto zaujaté chatboty začnou spoléhat laici, učitelé, nebo dokonce politici při hledání informací o ochraně přírody.

Vědci to vyzkoušeli. Požádali AI, aby sestavila žebříček 10 hmyzích skupin, které mají nejvyšší prioritu v ochraně přírody. Výsledek? První místo obsadili motýli (96 bodů), druhé včely (90 bodů) a třetí vážky (74 bodů). Jsou to přesně ty skupiny, které se nám lidem líbí.

A co druhá, „neoblíbená“ strana? Řád dvoukřídlých (Diptera), kam patří mouchy a komáři, získal pouhých 16 bodů. To je katastrofální podcenění.

Jak studie připomíná, mouchy jsou nejen klíčoví rozkladači, ale také druzí nejdůležitější opylovači po včelách a vosách, a navíc slouží jako základní potrava pro nespočet dalších živočichů. Jejich ignorování v ochraně přírody by mělo fatální následky.

Jako by to nestačilo, AI prokázala i silnou geografickou zaujatost. Když měla doporučit konkrétní druhy k ochraně, drtivá většina pocházela ze Severní Ameriky a Evropy. Oblasti globálního jihu, kde se nachází většina světových ohnisek biodiverzity, byly téměř neviditelné. Na internetu se o nich píše málo a tak tuto oblast umělá inteligence pokládá za méně významnou.

Důsledky jsou mrazivé: AI posiluje naše předsudky a může vést k tomu, že ochranářské snahy a finanční prostředky budou směřovány jen na „charismatické“ druhy v bohatých zemích, zatímco ekologicky klíčové, ale „ošklivé“ druhy v nejohroženějších částech světa budou nadále přehlíženy.

Jak se bránit přes chybou AI?

Studie naštěstí nenabízí jen diagnózu, ale i léčbu. Jak se tedy bránit této digitální nespravedlnosti?

První krok musí udělat tvůrci AI. Je nutné diverzifikovat trénovací data. Modely musí být „krmeny“ širším spektrem textů, včetně odborné ekologické a taxonomické literatury, která není běžně dostupná a popisuje realitu vyváženěji. Vědci apelují na spolupráci mezi datovými vědci a ekology, aby modely lépe odrážely skutečné fungování ekosystémů, nikoli jen naše kulturní mýty.

Druhý a nejdůležitější krok je ale na nás, uživatelích. Musíme k umělé inteligenci přistupovat s maximální mírou kritického myšlení. Nesmíme ji brát jako vševědoucí orákulum, ale spíše jako pokřivené zrcadlo našich vlastních znalostí a předsudků.

Když vám příště AI řekne, že vosy jsou jen „agresivní škůdci“, vzpomeňte si na tisíce druhů parazitoidních vosiček, které vám chrání zeleninu na zahradě. Když vám AI doporučí chránit primárně včelu medonosnou, zeptejte se jí na divoké včely.

Studie „Někteří hmyzáci jsou si rovnější než jiní“ nakonec není ani tak kritikou strojů, jako spíše kritikou nás samých. Umělá inteligence nám jen nastavila smutné zrcadlo. Pokud se nám nelíbí, co v něm vidíme, neměli bychom rozbíjet zrcadlo. Musíme změnit obraz, který se v něm odráží.

Zdroje: studie: Some Insects Are More Equal Than Others: A Comparison of Popular Large Language Model Chatbots' Treatment of Different Insect Groups, studie: On the Dangers of Stochastic Parrots: Can Language Models Be Too Big?, studie: Conserving honey bees does not help wildlife studie: Why we love bees and hate wasps