Sníh versus led: Jak technické zasněžování mění život v horách

Sjezdovka na Benecku v Krkonoších při jarním tání
Autor: Lenka Kadlíková

Ledové kuličky versus křehké hvězdy

Při pohledu na zasněženou sjezdovku se může zdát, že sníh je prostě sníh. Realita pod našimi lyžemi je však mnohem komplikvoanější. Zatímco přírodní vločka vzniká v mracích pomalou krystalizací kolem prachového zrnka či plynného jádra, technický sníh je produktem vteřinového šoku. Sněžná děla rozprašují vodu do ledového vzduchu, čímž vznikají drobné, kompaktní kuličky ledu. Tento rozdíl ve sruktuře je zásadní. Přírodní sníh je plný vzduchu a funguje jako nadýchaná peřina, zatímco ten umělý připomíná spíše drcený led. Kvůli své vysoké hustotě má technický sníh mnohem vyšší tepelnou vodivost. Zatímco pod metrem přírodního prašanu zůstává půda v relativním teple, pod technickým sněhem půda promrzá hluboko do hloubky, což pro půdní organismy znamená drsnou zkoušku přežití v ledovém krunýři.

Když jaro klepe na dveře

Nejvýraznější rozdíl mezi oběma typy pokrývky uvidíme s příchodem prvních jarních paprsků. Zatímco okolní louky pokryté přírodním sněhem se probouzejí k životu, sjezdovky zůstávají jako bílé. Technický sníh taje kvůli své hustotě a mase mnohem pomaleji – často vydrží o dva až pět týdnů déle než sníh v okolní krajině. Pro horskou flóru to znamená výrazné zkrácení vegetační sezóny. Rostliny pod sjezdovkou jsou uvězněny pod sněhem v době, kdy by už měly kvést a lákat první opylovače. Tento časový posun narušuje jemnou synchronizaci přírody. Když se pak sjezdovka konečně uvolní z ledového sevření, rostliny musí dohánět zpoždění v podmínkách, které pro ně už nemusí být ideální, což vede k postupnému mizení citlivějších horských druhů.

Bílá bariéra v cestě za potravou

V době, kdy se okolní stráně zelenají první šťavnatou trávou bohatou na živiny, zůstávají sjezdovky mrtvými zónami. Srnčí či jelení zvěř, vysílená po náročné zimě, tak přichází o významnou část pastvin právě v kritickém období, kdy potřebuje nabrat sílu. Tato „umělá zima“ na svazích nutí zvířata koncentrovat se na menším prostoru okolních luk, což zvyšuje konkurenční tlak a může vést k většímu poškození mladých lesních porostů v okolí. Sjezdovka se tak stává potravní pouští, která sice zvířata přímo neodpuzuje, ale nabízí jim jen ledový krunýř tam, kde by měla už dávno růst tráva.

Čistý sníh a „hnojení“ sjezdovek

Často diskutovaným tématem je čistota sněhu. Zatímco přírodní sníh je z chemického hlediska velmi „měkký“, neboť vzniká kondenzací čistých vodních par na jádru, technický sníh nese vlastnosti vody, ze které byl vyroben, které se liší zejména podle podloží v místě odkud voda pochází.

Moderní výzkum se proto soustředí na fyzikální úpravu vody, například její předchlazování v nádržích. I tak ale technický sníh obsahuje minerály a soli z potoků a řek, které se v přírodním sněhu nevyskytují. Při jarním tání pak dochází k jevu zvanému eutrofizace – půda nasjezdovce dostává nečekanou dávku „hnojiva“. To sice může působit pozitivně, ale pro vzácné horské rostliny zvyklé na chudé podmínky je to šok, který je vytlačuje ve prospěch běžných, agresivnějších travin.

Nadruhou stranu je nutné řicí, že pokud areál dodržuje určitá pravidla, nemusí být zasněžování vyloženě ekologickou katastrofou.

Umělý sníh díky pomalejšímu tání může fungovat jako retence krajiny. Voda z něj se postupně vsakuje do půdy a tím udržuje vhkost. Ovšem může se stát, že místo aby se vsakovala, steče po ledové krustě, která se udělala na zmrzlé půdě. Pod přírodním sněhem půda zamrzá mnohem méně. Zásadní tedy je v jaké mstavu je půda pod sněhem.

V České republice je dnes zakázáno používání jakýchkoliv chemických aditiv či bakteriálních pomocníků, které pomáhaly k rychlejšímu zmrznutí, jako byl dříve známý Snomax, přísně zakázáno. Do půdy se tak už nedostává chemie, která tam němá co dělat. V tomto ohledu tedy došlo k výraznému pokroku.

Pokud areál bude tento zákaz dodržovat, čerpat vodu místo potoků, které mohou díky nedostatku vody zamrznout až ke dnu, z dobře promyšlených retenčních nádrží, a dodržovat klidové zóny pro zvěř, včetně omezení večerního lyžování a minimalizace nočních úprav sjezdovek, nemusí to být až taková katastrofa. Ovšem stojí to za to?