Test elektromobilu Citroen ë-C3 Aircross: Je dojezd 300 km dost i na cestu na dovolenou?
Elektromobil s dojezdem 300 km a rodinné stanování. Jde to vůbec dohromady?
O elektromobilech jejich odpůrci rádi říkají, že jsou dobré jen na „ježdění kolem komína“. Ohledně e-aut s dojezdem do 300 km to pak často říkají i jejich příznivci. Vždyť pokud nemáte u domu vlastní nabíječku, tak by s něčím takovým chtěl vyrazit na dovolenou pod stan jen blázen... Nicméně, jak říká legendární Barney Stinson ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku: „Výzva přijata“!
Úkol byl tedy jasný: zajistit menší, cenově dostupný elektromobil, který má dojezd jen kolem 300 km a zkusit, zda se v něm dá o prázdninách vyrazit s rodinou pod stan. Přitom by ale mělo jít o pohodlný evropský vůz, který nebude žádnou brzdou silničního provozu, poskytne dostatečný komfort i pro cestující na zadních sedačkách (což je u menších elektromobilů často problém) a v pohodě v kufru uveze stan i vše potřebné na kempování.
K tomu účelu nám firma P Automobil Import s.r.o., dovozce vozů Citroen, laskavě na týden půjčila vůz Citroen ë-C3 Aircross MAX Electric 113k.
Seznámení s elektromobilem Citroën ë-C3 Aircross
Kdysi byla auta, dosahující délky skoro 4 a půl metru, pokládána za velká. Jak se ale auta stále zvětšují, tak se mění i měřítka pro posuzování jejich velikosti. Citroen ë-C3 ve verzi Aircross má na délku 4,39 metrů (verze Citroenu ë-C3 bez onoho Aircross má délku jen 4 metry), díky čemuž dnes patří mezi zástupce menších kompaktních SUV vozů.
Vpředu umístěný elektromotor o výkonu 113 koní, pohánějící přední kola, má dostatečný výkon pro pohon auta vážícího jeden a třičtvrtě tuny. O napájení vozu se stará baterie s kapacitou 44 kWh, která by podle testů WLTP měla vystačit na dojezd 300 km. Více se nemá cenu o technických parametrech rozepisovat, přece jen - nejsme motoristický server. Jsme server o přírodě, ekologii a turistice, takže dále spíš o tom, jaký na nás celý vůz působil a jak byl pro nás použitelný.
První dojem z elektrické C3 byl velmi dobrý. Z venčí vůz působí na svou délku relativně mohutně, ale přitom tak nějak nenápadně a neagresivně. Není to vůz, kde se jedna ostrá hrana střídá s další ostrou hranou a který se všechny ostatní snaží „dělat ramena“. Celkovému dojmu podle mě hodně pomáhá i bílá střecha, která hezky doplňuje efektní tmavě zelenou barvu vozu.
Uvnitř je auto pohodlné, jak se ostatně od francouzského vozu dá očekávat. Díky tomu, že se tento vůz dělá i v klasické verzi se spalovacím motorem, tak tu nebyl prostor na žádné ergonomické výstřelky. Vše je na tom „správném“ místě a pokud jste již někdy řídili elektromobil, nebo alespoň klasické auto s automatickou převodovkou, řízení v sobě nemá žádné nečekané komplikace.
Menší „hranatý“ volant s řadou ovládacích prvků se dobře drží, sedačky kombinující tmavou látku a světlou koženku jsou zároveň hezké a na svou třídu i velmi příjemné. Ty přední byly dokonce i vyhřívané, ale to jsme při venkovních teplotách kolem 30 stupňů jaksi nepotřebovali.
Základní informace o rychlosti, dojezdu a stav baterie vám ukazuje jen nízký a dlouhý displej před řidičem. Člověk si na to ale rychle zvykne a je to vlastně fajn, možná dokonce i lepší, než klasická velká kaplička před volantem.
Tento úzký displej je také jediné místo, kde se vám mohou zobrazovat informace o „ekologičnosti/ekonomičnosti“ vaší jízdy – tedy zda zrovna jedete v režimu eko (přiměřená spotřeba), power (prudce zrychlujete nebo jedete do prudkého kopce) nebo naopak charge (probíhá rekuperace a auto se při brždění nebo jízdě z kopce samo nabíjí). Tohle a orientační informace o dojezdu je jediné, co se jako řidič dozvíte o své jízdě. Přesné číslo o aktuální spotřebě auto kupodivu tají. Možná ví proč, ale o tom dále...
Navigaci je klasicky vyhrazen velký dotykový displej vpravo od řidiče. Kromě mapy tam najdete i nastavení rádia nebo handsfree telefonu. Nehledejte tam ale žádné nastavení vozu, protože v případě C3 tenhle „počítač“ není se srdcem auta nijak propojený. Těch několik málo voleb ohledně vozu se nastavuje jen na výše zmíněném úzkém displeji před řidičem.
Pak už zbývá jen poslední displej, umístěný kousek pod navigací. Je to samostatný panel s klasickými tlačítky pro ovládání klimatizace. Citroen toto řešení zvolil asi z důvodu zlevnění výroby celého vozu, ale na druhou stranu je prima, že si parametry klimatizace můžete za jízdy nastavovat přímo, bez složitého bloudění na velkém dotykovém displeji infotainmentu.
Pokud tedy hledáte jednoduchý a pohodlný vůz, kde nemusíte (a ani nemůžete) neustále něco nastavovat v menu, tak by se vám tahle elektrická CéTrojka mohla líbit.
Vzhůru pod stan s Aircrossem
SUVéčko Citroen ë-C3 Aircross má na svou velikost poměrně slušný kufr, takže nebyl problém dostat do něj i bez sklápění části zadní sedačky středně velký stan z Decathlonu, trojici spacáků a hromadu dalších, více či méně potřebných, věcí. Mezi předními a zadními sedačkami bylo i dost místa na umístění přenosné autochladničky na 12V. Auto mělo na konci středového tunelu mezi sedačkami přímo „zásuvku na zapalovač“ na oněch 12V, takže se ani nemuselo nijak složitě řešit napájení. Z hlediska prostornosti vozu u nás tedy panovala absolutní spokojenost.
Před námi bylo skoro 250 km z Krkonoš na Moravu, z toho jen část po dálnici. Takže dost času na zhodnocení jízdních vlastností auta.
Díky tomu, že jde o SUV a pod sebou máte navíc baterku, tak sedíte poměrně vysoko, máte dobrý výhled ven a přehled o situaci před vozem. Pokud jste zatím neřídili vyšší SUV, tak si velmi rychle zvyknete a „normální“ auto vám pak bude připadat podivně nízké.
Jen ale od tohoto auta nečekejte žádné super sportovní výkony. Elektrická C3 je na pohodlné a klidné ježdění. Tomu ostatně odpovídá i to, že na rozdíl od většiny elektrických aut nemáte k dispozici žádné jízdní režimy typu sport (vyšší výkon, rychlejší akcelerace), ale ani eko (omezený výkon motoru pro prodloužení dojezdu).
Jízda vpřed má jen jeden režim, se kterým sice nebudete trhat rekordy ve zrychlení, ale ani nebudete ve městě na křižovatce brzdou provozu. Auto umí jet i rychle, nicméně žádnou vyloženě sportovní jízdu a adrenalinové projíždění klikatých okresek od něj nečekejte. Na něco takového tohle auto postavené nebylo a nebylo by fér mu vyčítat, že to neumí.
Samotnou jízdu bych označil za příjemnou a velmi pohodlnou. Ostatně, ono „Aircross“ v názvu označuje speciální tlumiče pérování, díky kterým je auto na svou třídu nečekaně příjemné a tiché i na špatných silnicích. Jestli vás při jízdě autem často trápí retardéry, dlažba nebo poškozené silnice, tak by C3 Aircross mohlo být klidně autem pro vás!
Jak jsem napsal výše, tak naše cesta měla být dlouhá 250 km. Venku bylo zrovna červencové vedro, takže bylo jasné, že celá cesta bude se zapnutou klimatizací. Baterie má teoreticky kapacitu na trasu dlouhou 300 km, takže pokud by na začátku byla nabytá na 100%, tak by se taková cesta dala s troškou štěstí zvládnout. Ale proč to riskovat? Náš cíl bylo místo na stanování z Bezkempu, kde nejenom že nebyla nabíječka, ale ani elektřina. Dojet tam s prázdnou baterií by tedy byla hloupost.
Stejně je ale dobré si cestou od řízení na chvíli odpočinout, takže se prostě spojilo příjemné s užitečným. A díky relativně rychlému nabíjení 100 kW nebylo ani potřeba, aby ta zastávka byla nějak moc dlouhá. Takže i když jsme museli nabíjet, tak ve výsledku byla cesta stejně dlouhá, jako při bezpečné cestě spalovákem. Rozdíl byl ale v tom, že my přitom nemuseli zajíždět na čerpací stanici, ale jen jsme zastavili na ledový koktejl u jednoho McDonaldu cestou.
Elektrické auto nás tedy i přes potřebu dobít nijak nezdrželo. Zato byla ale cesta daleko příjemnější, než by byla s jakýmkoliv vozem se spalovacím motorem. Ono obecně dobíjení elektromobilu brzdí člověka méně, než si řada lidí myslí. Na toto téma tu máme i samostatný článek.
Samotné stanování není z hlediska testu elektromobilu nijak zajímavé. Auto prostě stálo na louce vedle stanu a ráno bez sebemenších problémů zase „nastartovalo“. Co by to také bylo za auto, pokud by mu vadila troška ranní rosy?
Jediné, čím mě auto překvapilo, byla jeho barva. Auto bylo nalakované v tmavém odstínu „zelená Montana“, která z některých úhlů vypadala skoro až černá. A pak najednou, za ranního slunce a orosené louce, na nás vykouklo v krásném odstínu zelené trávy.
Rozdíl, nikoliv nepodstatný, mezi EV a spalovákem byl ale v tom, že když jsme se od našeho stanu vydali autem na výlet do okolí, tak jsme další stanující, ani zvířata v okolí, neobtěžovali hlukem a exhalacemi z motoru. Zdánlivě drobnost, ale velmi příjemná. Navíc jsme se ani nemuseli bát, že se pod autem ukáže nějaká olejová skvrna a podobně.
Prostě jsme stanovali, jezdili po výletech a koupání a užívali si krásu Moravy. Auto nás pokaždé bez problémů dovezlo tam, kam jsme potřebovali. Bylo to fajn, bylo to tiché, bylo to klidné a bylo to pohodlné.
Nakonec jsme ale díky elektromobilu jeden „problém“ přece jen částečně měli. Nemohlo za něj přímo auto, ale počasí. Den před plánovaným odjezdem meteorologové nečekaně předpovídali pro oblast silnou noční a ranní bouřku. Což, pokud stanujete nedaleko smutně známé obce Troubky, má svou váhu.
Před námi byly najednou dvě možnosti – buď neplánovaně ještě večer sbalit stan a vyrazit na noc domů, nebo počkat do rána a pak za deště balit mokrý stan a převážet ho v půjčeném autě...
Vybrali jsme si tu první možnost a se zapadajícím sluncem začali balit.
S něčím takovým jsme ale dopředu nepočítali, takže baterka v tu chvíli moc nabitá nebyla. Ale vidina balení stanu v lijáku byla dostatečná motivace a tak jsme i s poloprázdnou baterií vyrazili. Přesto se ale i v téhle situaci nakonec nečekaně ukázala výhoda elektromobilu.
Vraceli jsme se někdy pozdě v noci s poloprázdnou nádrží autem? Nám se to nedávno stalo a až v tu chvíli si člověk za znervózňujícího svitu „hladovky“ uvědomí, že koupit benzín po půlnoci vlastně není tak jednoduché, jak se zdá.
My ale tentokrát nejeli na benzín. A jak doplnit elektřinu do baterek po půlnoci? Inu, snadno. Prostě jsme zastavili u jednoho zavřeného Lidlu a v klidu u tamní nabíječky na půlhodinu zastavili. Po pravdě, nabíjet v pro vás neznámém městě na zcela temném a opuštěném půlnočním parkovišti před obchodem bylo trošku strašidelné. Ale jak byste doplnili benzín nebo naftu na zavřené čerpací stanici? Ve výsledku z toho byl vlastně jen další zajímavý zážitek z výletu.
Čekáte nyní nějaký závěr a zhodnocení elektromobilu Citroen ë-C3 Aircross? Jistě, tady je.
Elektrický C3 Aircross jsme měli půjčený na týden. Za tu dobu jsme najeli něco přes tisíc kilometrů na různých delších či kratších cestách. Jeli jsme po dálnicích i okreskách. V rozpáleném poledni se zapnutou klimatizací i v temné noci. Veškeré nabíjení probíhalo na veřejných nabíječkách, žádnou vlastní nabíječku nemáme.
A víte co? Nebylo to dokonalé, ale bylo to v pohodě.
Teoretický dojezd 300 km neznamená, že skutečně dojedete v kuse 300 km. Jednak ne vždy vyjíždíte s plnou baterií, druhak je rizikové dojíždět baterii do úplného vybití. V reálu máte z papírových 300 km za ideálních podmínek dojezd spíš 220, maximálně 250 km. V případě elektrické C3 je ale problém v tom, že samotné auto vám s tím moc nepomáhá.
Snažit se o co nejmenší spotřebu za situace, když auto svou průměrnou i aktuální spotřebu tají, není zrovna jednoduché! Chce to za jízdy vnímat samotné auto, sledovat, jak moc právě jedete v režimu eko, power nebo charge a v mezích možností maximálně využívat tempomat. Ostatně, něco podobného děláte i se spalovákem, když se snažíte o nízkou spotřebu. Tady je to stejné, jen je to o hodně tišší a bez vibrací. ;-)
Potom, když si na vůz zvyknete, je možné s Citroenem ë-C3 Aircross vyrazit i na delší cestu a „papírový dojezd“ odpovídá vašemu reálnému. A když se budete hodně snažit, tak můžete mít dojezd dokonce i lepší, než jaké jsou normované údaje. Pokud ale chcete jezdit s „těžkou nohou“ a neřešit spotřebu, tak na takový dojezd zapomeňte. Pokud byste jezdit jen po dálnici rychlostí 130 km/h a víc, tak na takový dojezd zapomeňte.
Ostatně, i řada recenzentů tomuto autu vyčítá vyšší spotřebu, než kolik je udávaných 18kWh/100 km. Tenhle Citroen totiž skutečně není elektromobil s rekordně malou spotřebou. Nicméně, pokud si v autě nechcete hrát na závodníka, ale budete se naopak kochat krásou krajiny, tak je spotřeba elektrické energie srovnatelná i s daleko dražší konkurencí.
Asi bych s ním nechtěl vyrazit na pověstnou „cestu k moři do Chorvatska“, na kterou majitelé naftových aut zásadně jezdí za několik hodin bez jakékoliv přestávky (alespoň tak to sami rádi říkají). Ale na kratší výletování po republice a samozřejmě na jízdy po městě a okolí může sloužit výborně!
Pokud bych měl testovaný vůz srovnat s podobně „malým“ elektromobilem Peugeot e-208, který jsme testovali loni, tak Citroen vám nabídne díky své SUV konstrukci lepší výhled na silnici, více prostoru na zadních sedačkách a větší zavazadlový prostor. Peugeot vám ale naopak nabídne nižší spotřebu, o 100 km delší dojezd na jedno nabití a sportovnější pocit z jízdy. Citroen ë-C3 Aircross není ten nejsportovnější elektromobil na trhu. Není to ani žádný „počítač na kolech“ s hromadou nastavování. Přesto to ale vůbec není špatný vůz. Za velmi dobrou cenu od 615 tisíc získáte velmi pohodlný a nezáludný vůz. Po pravdě řečeno, když jsem ho vracel, tak mi po něm bylo trošku smutno...
Mimochodem, pokud se vám vůz líbí, ale nelíbí se vám omezený dojezd, tak existuje řešení. Citroen tento model vyrábí i ve verzi „extended range“ s výrazně větší baterií o kapacitě 54 kWh a dojezdem 400 km. S tím už se nemusíte bát ani delšího výletu.
témata článku:
autor:
Diskuze k článku „Test elektromobilu Citroen ë-C3 Aircross: Je dojezd 300 km dost i na cestu na dovolenou?“
1) Nečekaný kříženec sojky aneb ptačí láska po 7 milionech let
2) Mikayla Raines: Stovkám lišek zachránila život, svého se pod vlivem šikany…
3) Na kole z Vrchlabí do Strážného a zpět nejkrásnější cestou 
4) Lobby v Česku - Greenpeace proti miliardářům – díl 2 
5) Heřmánek – skutečný rostlinný doktor