Test elektromobilu Peugeot e-3008: Dá se elektromobilem pohodlně dojet až k moři?

Elektromobil na cestu k moři?

Když se zeptáte elektromobilistů na to, jaký vůz zvolit na dlouhou cestu, tak vám velká část z nich doporučí Teslu. Protože ač mají Tesly řadu zvláštních vlastností a ještě podivnějšího šéfa, tak jejich schopnost polykat stovky kilometrů je díky skvělé aerodynamice a optimalizovanému pohonu nezpochybnitelná.

Co ale když po elektromobilu chcete nejen delší elektrický dojezd, ale přitom se nechcete vzdát pohodlí kvalitního evropského vozu, klasického ovládání a ani nechcete, aby vaše auto mělo přes 5 metrů na délku?

Při hledání vozu, který by takovým požadavkům odpovídal, mi oko padlo na Peugeot e-3008. Slovo dalo slovo a díky pochopení importéra P Automobil Import s.r.o. jsem si tento vůz na týden půjčil k testování.

Elektromobil Peugeot e-3008

Tenhle vůz relativně klame tělem. Díky mohutné masce a výšce přes 160 cm vypadá fakt mohutně, takže ho na parkovišti rozhodně nepřehlédnete.

Přitom ale svou délkou 454 cm dnes patří pouze mezi středně velké vozy. Pro srovnání, Škoda Enyaq je o 10 cm delší.

Splývavá záď naopak dává Peugeotu 3008 elegantní a sportovní vzhled a také zlepšuje jeho aerodynamiku, přitom ale zároveň zajišťuje i velmi prostorný kufr.

To je ale první dojem zvenčí. Jaký byl ale můj první pocit, když jsem si do něj sedl? „To bude nějaký omyl, tohle není auto, to je nějaký raketoplán!“ Před vámi totiž není klasicky ukazatel před řidičem a k tomu samostatný displej navigace uprostřed, ale jeden obří dlouhý zahnutý displej. A k tomu hromada tlačítek, jejichž tajemný význam se vám na první pohled zdá nepochopitelný. Další hromada tlačítek, páček a pádel je u (naopak sympaticky malého) volantu.

Pokud si ale na to velké „kino“ před sebou zvyknete a v klidu si všechna nastavení projdete a procvakáte, tak se na to dá celkem zvyknout. Ale po pravdě řečeno, i když jsem autě za týden najel víc jak jeden a půl tisíce kilometrů a seděl za volantem v kuse dlouhé hodiny, tak jsem se s tím obřím zahnutým displejem úplně nesžil. Přišlo mi, že byl vymyšlen spíš s ohledem na efekt, než na funkci. Ale to je jen můj subjektivní pocit a dokážu si představit, že jinému řidiči to bude naopak dokonale vyhovovat.

Ale to je jen to, co vidíte před sebou. Úplně jiný příběh je, co máte za zády a pod zadkem. Přední sedačky jsou skvělé, pohodlné a dělají Francii čest. Půjčené auto bylo v nejvyšší výbavě, takže jsme si mohli nastavit všechno možné, včetně intenzity podpory bočnic sedačky. Díky tomu si sedačky vytvarujete přesně pro své tělo, bez ohledu na své tělesné proporce. Vyhřívání nebo naopak větrání sedaček je samozřejmostí a pokud se budete chtít za jízdy odreagovat, můžete si zapnout jeden z mnoha typů masáže. Zadní sedačky takové možnosti sice nemají, ale i pro ně platí vysoký komfort a spousta místa na sedění i pro nohy. Pokud si umíte užít pohodlí a plánujete delší cesty, tak by vám e-3008 rozhodně umělo udělat radost. Ani po dlouhých hodinách se v nich nebudete cítit unavení.

A jak se elektrická 3008 řídí?

Výborně. Motor má dost výkonu na svižnější jízdu, ale s ohledem na nemalou hmotnost auta od něj ani v režimu sport (máte k dispozici běžné režimy normal, sport a eko) nečekejte rekordní zrychlení. Tesla by ho při závodech bezpochyby snadno porazila, ale z hlediska pohodlí pro cestující zase jasně vede Peugeot.

Volant má příjemný tvar a všechny ovládací prvky jsou na místech, kde na ně bez problémů dosáhnete. Pod volantem jsou „pádla“ pro regulaci rekuperace v několika stupních, jednopedálový režim ale chybí. S ohledem na velikost a mohutnost vozu mi také vůz přišel nečekaně obratný a nejednou jsem byl za jeho volantem překvapen, na jak malém místě jsem se dokázal otočit. Při tom šikovně asistovaly i venkovní kamery s 360° pokrytím.

Vzhůru k moři

Pozice naší republiky ve středu Evropy nám dává „výhodu“, že si můžeme vybrat, k jakému moři vyrazit. Žádné z nich není naše (byť jedno z nich za časů Rakousko-uherské monarchie naše vlastně bylo) a každé z nich představuje minimálně několik dlouhých hodin za volantem. Protože nás ale doma ani jednoho nelákala představa velkého vedra a moře teplého jako kafíčko, tak jsme cestu k jihu nebo na západ zavrhli a vydali se na sever, do Polska. No, a navíc k nám bylo i nejblíže.

Peugeot e-3008 má teoretický dojezd 525 km nebo 700 km, podle velikosti baterie. My měli k dispozici verzi s menší baterií a dojezdem „jen“ 525 km. Podle navigace to přitom od nás z Krkonoš bylo do polského Kolobřehu 545 km. Takže teoreticky by se to možná dalo s lehkou nohou zajet na jeden zátah, bez jakéhokoliv dobíjení. Zní to hezky, ale je to samozřejmě jen teorie, kterou jsem se ani nechystal ověřit. Proč?

Osobně pokládám skoro 6 hodin v kuse za volantem bez přestávky za nebezpečnou hloupost. Navíc je téměř celá cesta přes Polsko po dálnici. A po dálnici se jezdí rychle. A když se jezdí rychle, tak rozhodně neplatí teoretické hodnoty dojezdu – aerodynamický odpor si se stoupající rychlostí vozu vybírá svou daň v podobě zvýšené spotřeby. Ale jak jsem psal výše, tak bychom stejně někde dělali přestávku na odpočinek. Tak to prostě jen spojíme s nabíjením a vlastně nás to vůbec nezdrží.

Ohledně balení věcí do auta není o čem psát. Je to velké auto s velkým kufrem, takže se vám tam bez problémů vejde skoro všechno. Navíc, na rozdíl od našich minulých testů elektromobilů (Peugeot e-208, Citroen e-C3 Aircross), jsme tentokrát nejeli pod stan, ale měli jsme domluvené ubytování u moře v penzionu. Počasí bylo začátkem srpna natolik proměnlivé, že jsem na stanování „vysoko na severu“ neměli dost odvahy.

Vítá nás Polsko

Jsme server o přírodě a ekologii, takže psát podrobně o polských dálnicích sem moc nepatří. I když, vlastně ano, polské dálnice sem patří. Přiznám se, že to bylo moje první setkání s dálnicemi našich severních sousedů a hodně to na mě zapůsobilo.

Nejenom to smutné srovnání, jak mizerné jsou naše drahé dálnice ve srovnání s polskými (pro jistotu ale připomínám, že píšu o dálnici směrem od Krkonoš k moři, jiné na tom mohou být jinak.), kde si nemusíte kupovat žádné dálniční známky. Nejenom, jak krásná, čistá a vybavená mají v Polsku u silnice dálniční odpočívadla (některá dokonce i s nabíječkami, což jsme rádi využili) pro normální řidiče i jejich rodiny, ale i kamioňáky.

Zapůsobila na mě ta krása a čistota krajiny a přírody kolem dálnice. V blízkosti našich hranic romantické zelené kopečky, dál na sever souvislé nádherné borovicové lesy a mezi tím pole. A jak jsme se pohybovali víc a víc na sever, tak krajinu doplňovaly farmy větrných elektráren. Žádný pohled jako u nás, kdy velkosklad střídá další velkosklad nebo montážní hala.

I z toho je bohužel pro nás poznat, že polské duši je příroda a zemědělství bližší, než té české. Což je ostatně poznat nejenom kolem silnic, ale i při nákupu v polských obchodech a při objektivním posouzení složení tamních potravin…

Nabíjení na cestě k polskému moři

Navigace v Peugeotu e-3008 dokáže trasu plánovat včetně zastávek na nabíječce, což jsem ale po pravdě vůbec nepoužíval. Baterka je dost velká na to, abychom nemuseli řešit nutnost někde stavět. Měli jsme štěstí na téměř prázdnou dálnici a tak jsme jeli tak dlouho, než jsme měli náladu na svačinku a krátký odpočinek.

Což byl v našem případě Świebodzin, tedy zhruba v půlce cesty. Auto si doplnilo baterku na nabíječce na pumpě, my si pochutnali na skvělé zmrzlině u nedalekého stánku a pokračovali jsme dál.

Přestože jsem v tu chvíli byl za volantem už přes 3 hodiny v kuse, tak jsem vlastně necítil žádnou únavu. Náš elektrický Peugeot fungoval skvěle, po dálnici jsme pluli tiše a bez vibrací, sedačky byly stále pohodlné a klimatizace fungovala bezchybně. Takže z čeho bych měl taky být unavený...

Další přestávku s dobitím baterie (u našeho penzionu žádná nabíječka být neměla) jsem orientačně plánoval ve Štětíně, kde měla být rychlá nabíječka. V Polsku je nabíječek dost, ale často jen relativně pomalé a nám se nechtělo čekat. Co vím, tak Štětín má být hezké město, takže jsem plánoval spojit nabíjení s prohlídkou města. Ale asi jsme do města najeli ze špatné strany, protože tady město moc hezké nebylo. Navíc jsme se tam poprvé potkali s problémem, který občas potrápí každého elektromobilistu.

Nabíjíme? Ne, nefuguje to!

Přijedete k nabíječce, která je podle mobilní aplikace volná a v provozu. Ale když tam přijedete, tak volná sice je, zdánlivě je i v provozu, ale přitom vůbec nereaguje na připojený vůz a odmítá zahájit nabíjení.

Dobít elektromobil na veřejné rychlonabíječce totiž není ani zdaleka to samé, jako dobít si třeba mobil. Ten zapojíte do nabíječky a prostě se rovnou dobíjí. Elektrické auto, když ho zapojíte do rychlonabíječky, se musí nejdřív s tou nabíječkou „domluvit“. Při nabíjení tečou vodiči do auta dost velké proudy, takže je v pořádku, že se obě strany ujistí, že je vše ok a vyřeší si spolu, jakým výkonem má nabíjení začít.

No, a tady k tomu elektronickému „domluvení se“ prostě vůbec nedošlo. Takže z nabíjení nebylo nic a odjel jsem se stejně prázdnou baterií, jako jsem přijel. Respektive s ještě vybitější, protože jsem si do Štětína právě kvůli rychlé nabíječce dost zajel. Jistě, mohl jsem najít jinou dobíjecí stanici ve městě, ale popravdě jsem měl toho města dost. Takže jsme nechali Štětín Štětínem a vrátili se zpět na cestu k moři.

Nakonec jsme baterii doplnili v Goleniowě. Když bylo auto na nabíječce, tak jsme si opět vyrazili trošku protáhnout nohy a prošli se po městě. Jako odměnu nám za to osud nachystal pohled na nezvyklou výzdobu místní školy. No řekněte sami, není to paráda? Do takhle vyzdobené školy prostě musí každý chodit s chutí!

Ale nebyl čas ztrácet čas, takže zpět do auta, usadit se do pohodlných sedaček našeho „pažouta“ a dojet zbývajících cca 100 km do Kolobřehu. Pomalu se blížil konec dne a my se chtěli ještě dnes podívat k moři. Což se naštěstí podařilo.

Náš penzion byl v okrajové části Kolobřehu s názvem Podczele, nedaleko moře. Takže potom, co jsme si převzali pokoj, jsme mohli pěšky vyrazit na pláž. Na koupání to samozřejmě už nebylo, ale i jen ten samotný západ Slunce stál za to.

Jak moc šílený nápad bylo vyrazit s „neznámým“ elektromobilem až k moři?

Jak si celou cestu z Krkonoš až k polskému pobřeží vedlo naše půjčené auto? Jak moc velký rozdíl je, když se jede v klasickém voze a elektromobilu? Neskutečně velký…

Já se klidně přiznám, že i když mám řidičák už opravdu dlouho a pár stovek tisíc kilometrů jsem už v různých osobních autech najezdil, tak nejsem moc zvyklý na opravdu dlouhé cesty. Při řízení benzínového auta déle než 2-3 hodiny už na sobě cítím únavu a potřebuji si na chvíli odpočinout.Teď jsem řídil auto, které jsem pořádně ani neznal, něco přes 6 hodin na zcela neznámých silnicích. Teoreticky jsem musel být strašně unavený… No, nebyl jsem.

To je to kouzlo tichých, klidných a na řízení strašně příjemných elektromobilů. To je kouzlo Peugeotu e-3008.

Teď jsem se naopak i po tolika hodinách za volantem a rychlé večeři (no rychlé…, ono sníst obří polskou zapiekanku zas tak rychle nejde) cítil dokonale odpočinutý.

Takže i když už se blížila no, tak jsem měl ještě náladu znovu skočit zpátky do auta a jet půl hodiny do centra Kolobřehu a tam si užít procházku u nočního moře. A únava z řízení mě nedohonila ani druhý den ráno.

Takže na otázku, zda se dá elektromobilem dojet k moři mám jedinou odpověď: Byla by hloupost jet tam čímkoliv jiným!

Pokud nechcete na dlouhé cesty vyrážet letadlem (což je z hlediska ekologie poněkud problematický způsob dopravy) a nechcete tam jet o dlouhé hodiny déle vlakem, tak je za mě elektromobil tím nejlepším možným typem dopravy, který si můžete zvolit.

A zrovna Peugeot e-3008 je k takové cestě podle mě ideální volba.

Je to na jednu stranu „velké auto“, takže máte dostatek prostoru pro sebe i pro svá zavazadla, ale přitom to není žádný obr, se kterým byste se báli zaparkovat na veřejném parkovišti.

A co bylo dál?

Co se dělo v Polsku dál, to se našeho krásného bílého elektrického auta v podstatě nijak netýkalo.

Protože e-auto je super dopravní prostředek, ale podél moře se má chodit pěšky, nebo třeba jezdit na kole. A tak jsme to dělali i my.

Cesta domů

Do auta jsme sedli až v momentě, když jsme se s mořem rozloučili a vyrazili na cestu domů.

I zde jsme měli štěstí a jeli po téměř prázdné dálnici, zatímco se v druhém pruhy směrem k moři tvořily dlouhé kolony stojících a pomalu popojíždějících aut.

Kouřících aut. Aut, kde exhalace z motoru jednoho auta dýchala posádka dalšího auta.

Bylo nám jich líto, ale nemohli jsme jim nijak pomoci. Většina lidí časem pochopí, že lpění na autech na benzín nebo naftu dává dnes asi takový smysl, jako tahat na železnici rychlíky parní lokomotivou.

V čem je Peugeot e-3008 super a co se mi naopak nelíbilo?

Osobně musím říct, že mám raději menší auta. Přesto se mi ale „tři tisíce osmička“ řídila velmi dobře a všech cca 1600 km za jejím volantem jsem si užil. Auto nabízí nejenom velký stupeň pohodlí, ale i skvělý výhled a nečekanou obratnost, pokud se musíte motat někde v úzkých uličkách nebo se protáhnout úzkým místem na parkovišti.

Například na rozdíl od před měsícem testovaného „malého“ Citroenu e-C3 Aircross vám elektrický Peugeot e-3008 nabízí i bohatou elektronickou výbavu. Pod volantem máte k dispozici pádla pro nastavení intenzity rekuperace. Navigace vám při nastavení delší trasy chytře doporučí nabíječky, kde můžete dobíjet. Samotný infotaiment vám nabízí například možnost omezit nabíjení akumulátoru na maximálně 80%, což může baterii prodloužit životnost a sníží jeho degradaci.

Můžete si zde prohlédnout grafy, jak úsporně jezdíte. Můžete si pohrát s ambientním osvětlením kabiny. A ani nemusíte řešit, kde se vlastně otáčí klíčkem k nastartování, protože to je samozřejmě bezdrátové. Bezdrátové je i nabíjení mobilu. A do boxu pod loketní opěrkou si můžete dát vychladit pití, protože ten box je klimatizovaný. Nebo si můžete otevřít střešní okno a „udělat průvan“ nebo rovnou (samozřejmě elektricky) stáhnout střešní „roletu“ a nechat cestující užít si výhled na nebe prosklenou střechou.

Kvalitní je například i hansfree systém, bezdrátově propojený s vaším mobilem, který skvěle snímal hlas i od pasažérů na zadních sedačkách. Výborně fungovala i panoramatická 360° kamera, která se hodila nejen při parkování, ale i při snaze vyjet z přeplněného malého parkoviště. A tak by se dalo pokračovat dál a dál...

V Peugeotu e-3008 toho můžete dělat opravdu hodně. Ale hlavně můžete jezdit. Pohodlně, bezpečně a i celkem ekologicky. Což je v případě elektromobilů samozřejmě důležité téma. Při samotné cestě k Polskému moři a zpět, kdy většina cesty byla po dálnici a tedy ve vysoké rychlosti, jsme na cca 1200 km měli průměrnou spotřebu 16,8 kWh/100 km. To je na auto této velikosti, které prázdné váží cca 2100 kg, rozhodně dobrý výsledek. Pro srovnání a je to výrazně méně, než za kolik jezdí výše zmíněný menší a o půl tuny lehčí Citroen e-C3 Aircross!

Celou cestu jsme v e-3008 samozřejmě měli zapnutou klimatizaci, zapnutou navigaci a většinou zapnuté rádio. Pokud jsme se s autem jen „motali“ na obyčejných silnicích, kde se střídala 50 km rychlost ve městě a 90 mimo město, byla ta spotřeba ještě výrazně lepší.

Bylo na Peugeotu e-3008 něco, co mi vadilo nebo co bych změnil? Když by člověk skutečně hledal, tak by určitě něco našlo. Ale nic vyloženě důležitého. Při vyšším stupni rekuperace bylo například cítit jemné „cuknutí“, když jste uvolnili pedál akcelerátoru a auto začalo přibržďovat a rekuperovat. To by jistě šlo udělat jemněji. Auto by také užilo možnost nastavení ovládání jedním pedálem, což už konkurence běžně nabízí. Možná i infotainment by mohl omezit množství efektních animací a místo toho reagovat o něco rychleji.

Dokonalého ale není nic. S ohledem na celkový pocit z vozu to jsou ale relativně drobnosti, na které si lze zvyknout a které nekazí celkový dojem z vozu.

Celkově ale pokládám Peugeot e-3008 za rozhodně povedený rodinný vůz, se kterým neuděláte chybu, se kterým nebudete škodit přírodě víc, než musíte a se kterým se nemusíte bát vyrazit ani na delší cestu.

Za Přírodu tedy dáváme Peugeotu e-3008 palec nahoru.

Fotogalerie elektromobilu Peugeot e-3008