Třídění odpadu není jen dobrý zvyk, ale zákonná povinnost

Hnízdo s kontejnery na tříděný a směsný komunální odpad
Autor: Lenka Kadlíková

Zákon a jeho implementace v obcích

Na základě zmíněného zákona o odpadech vydávají jednotlivé obce vlastní závazné vyhlášky, ve kterých stanovují podrobnosti celého systému třídění, aby byl co nejefektivnější a nejlépe odpovídal místním podmínkám. Domácnosti i firmy pak tuto vyhlášku musí dodržovat.

Obce mají několik možností, jak systém nastavit, přičemž nejčastěji se kombinují dva základní přístupy:

1. Hnízdový/kontejnerový sběr: Jedná se o nejběžnější systém, kdy jsou na veřejně přístupných místech (sběrná hnízda) umístěny barevně odlišené kontejnery na papír, plast, sklo, a často i na kovy a nápojové kartony. Občané sem odpad donáší sami, což zajišťuje vysokou dostupnost třídění.

2. Sběr „od domu“ (door-to-door): Tento systém je stále populárnější, zejména v menších obcích a rodinné zástavbě. Každá domácnost dostane vlastní sadu menších barevných nádob, které se sváží přímo od branky. Tento systém prokazatelně zvyšuje čistotu vytříděného odpadu a míru zapojení občanů, protože je pro ně třídění maximálně pohodlné.

Navíc téměř každá obec provozuje sběrný dvůr, kde je možné zdarma odevzdat objemný odpad, nebezpečný odpad, elektrozařízení a další složky, které nelze vyhodit do standardních kontejnerů. Tyto různé systémy umožňují obcím optimalizovat logistiku a maximalizovat míru vytříděnosti odpadu.

Význam pro ekonomiku a životní prostředí

Povinnost třídit má hluboký environmentální a ekonomický smysl. Recyklací šetříme primární suroviny, což vede k úspoře energie – například výroba hliníku z recyklátu spotřebuje až o 95 % méně energie než z prvotní bauxitové rudy.

Menší množství odpadu končícího na skládkách znamená menší zátěž pro půdu, vodu a ovzduší, přičemž tříděním aktivně předcházíme znečištění. Navíc, díky fungujícímu systému zpětného odběru, získávají obce za vytříděný odpad finanční prostředky od autorizované společnosti EKO-KOM, které mohou použít k financování celého odpadového hospodářství, čímž se snižují náklady pro občany.

Jak funguje financování svozu tříděného odpadu

Český systém financování tříděného odpadu je založen na principu rozšířené odpovědnosti výrobce (Extended Producer Responsibility – EPR). Tento model zajišťuje, že náklady na sběr, dotřídění a recyklaci obalů nehradí v plné míře obce nebo občané ze svých daní a poplatků, ale primárně ti, kteří obaly uvádějí na trh.

Hlavním pilířem tohoto systému je Autorizovaná obalová společnost (AOS) EKO-KOM, která má od Ministerstva životního prostředí udělenou autorizaci pro zajištění zpětného odběru a využití obalového odpadu v celé České republice.

Poplatky výrobců

Finanční prostředky, ze kterých je provoz systému hrazen, pocházejí primárně z poplatků, které platí firmy – výrobci, plniči a dovozci baleného zboží. Tyto společnosti mají ze zákona o obalech povinnost zajistit, že obaly, které uvedou na trh, budou po použití sebrány a recyklovány v zákonem stanovené míře.

Namísto toho, aby si každá firma budovala vlastní sběrnou síť (což by bylo neefektivní), většina z nich (kolem 99 %) plní tuto povinnost hromadně, právě prostřednictvím systému EKO-KOM.

Poplatek, který výrobci společnosti EKO-KOM odvádí, je odvozen od množství, druhu materiálu (např. plast, papír, sklo) a recyklovatelnosti obalů, které na český trh dodali. Systém tak funguje jako pojistka: výrobci platí za budoucí nakládání s obaly, které uvádí do oběhu.

Odměny pro obce
EKO-KOM hraje roli jakéhosi finančního redistributora. Peníze shromážděné od firem směřují zpět k obcím a svozovým společnostem, které zajišťují praktický chod celého systému.

Obce, které jsou do systému EKO-KOM zapojeny (téměř všechny v ČR), dostávají odměnu, která je tvořena několika složkami, ale ta nejdůležitější se odvíjí od skutečného množství vytříděného obalového odpadu (papír, plast, sklo, nápojové kartony, kovy).

Klíčové složky nákladů a odměn:

• Úhrada nákladů na sběr a svoz: EKO-KOM hradí obcím průměrné náklady, které jim vznikají v souvislosti se zajištěním obsluhy sběrné sítě (pořízení a údržba kontejnerů, samotný svoz vytříděného odpadu od občanů).

• Dotřiďování odpadu: Značná část peněz putuje na financování dotřiďovacích linek. Odpad sebraný z kontejnerů na ulicích je často znečištěný nebo smíchaný s jinými materiály. Na dotřiďovacích linkách se materiál čistí, dělí na jednotlivé komodity a připravuje pro recyklaci.

• Podpora recyklace: Systém financuje i následné využití a recyklaci obalových odpadů, čímž zajišťuje, že vytříděný materiál skutečně skončí u recyklátorů, a ne na skládkách.

• Bonusové složky: Obce mohou získat i bonusové platby, například za hustotu sběrné sítě (tj. za to, že mají dostatek snadno dostupných kontejnerů) nebo za efektivní sběr nových komodit, jako jsou kovy.

Jak to ovlivňuje obecní rozpočty
Díky systému EKO-KOM jsou obce finančně motivovány k tomu, aby systém třídění udržovaly a rozšiřovaly. Čím více a efektivněji obec třídí obalový odpad, tím vyšší odměnu získá.

Ačkoliv tyto příjmy pokrývají značnou část nákladů na sběr tříděného odpadu (zejména papíru, plastů a skla), obvykle nejsou schopné pokrýt celé náklady na odpadové hospodářství obce. Obce proto stále doplácejí na financování svozu směsného komunálního odpadu (SKO), provoz sběrných dvorů a nakládání s bioodpadem, a to především z poplatků od občanů za komunální odpad a ze svého rozpočtu.

Celkově vzato, český systém financování je považován za jeden z nejefektivnějších v Evropě, protože jasně propojuje zodpovědnost výrobců s pohodlím občanů a finanční podporou obcí.

Recyklace a srovnání s Evropou

Česká republika je v oblasti třídění odpadu tradičně velmi úspěšná. Dle nejnovějších dat se nám daří třídit například přes 80 % veškerého obalového odpadu. Míra třídění, tedy množství odpadu, které se dostane do sběrných nádob, je ovšem pouze prvním krokem. Důležitým ukazatelem je míra recyklace, která ukazuje, kolik z vytříděného odpadu je skutečně zpracováno a využito k výrobě nových produktů.

V tomto ohledu si ČR stojí také poměrně dobře, avšak stále čelí výzvám, zejména v oblasti plastů. Dle dat Eurostatu a Ministerstva životního prostředí se v ČR míra recyklace komunálního odpadu pohybuje okolo 40–45 %, což nás řadí do lepší poloviny zemí Evropské unie, ale stále za lídry, jako je Německo, Rakousko nebo Belgie, kde míra recyklace překračuje 55 %.

Lídři recyklace v EU: Země jako Německo, Rakousko nebo Nizozemsko často dosahují vysoké míry recyklace díky kombinaci systémů záloh na obaly, moderních technologií pro dotřídění a přísných regulací omezujících skládkování.

Naše země je velmi efektivní v recyklaci papíru a skla, kde dosahujeme špičkových výsledků. Nicméně musíme výrazně zvýšit míru recyklace plastů a bioodpadu.

Klíčovým cílem, který nás pohání k neustálému zlepšování, je zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů v České republice, který má vstoupit v platnost v roce 2030. To nás nutí investovat do moderních třídicích linek a technologií a dále minimalizovat množství směsného odpadu.

Závěrem lze říci, že povinnost třídit odpad není jen formalita. Je to efektivní a nezbytná součást moderní společnosti, která nám pomáhá naplňovat mezinárodní závazky a zachovat planetu pro příští generace. Není tedy možné (dle zákona) ani finančně efektivní uplatňovat větu typu: „Zas nám zdražili odpad, já se na to třídění vykašlu.“

Zdroje:
Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech
Ministerstvo životního prostředí
EKO-KOM a.s.