Ochrana přírody má význam i v národní bezpečnosti, ukázal jeden geniální krok ukrajinského velení

Irpin u Stoyanky
autor: Aimaina Hikari
licence: CC0

Přírodní houba

Mokřady jsou světem na pomezí země a vody, který plní roli nepostradatelných „ledvin“ naší krajiny. Z environmentálního hlediska jsou naprosto nenahraditelné: filtrují nečistoty, zachycují uhlík a v horkých létech fungují jako obří přirozená klimatizace. Jejich největší kouzlo však spočívá v hospodaření s vodou. Fungují jako živá houba, která při deštích nasákne tisíce hektolitrů a v období sucha je pomalu vrací do okolí.

V minulém století jsme udělali chybu, když jsme tyto „bažiny“ vysušili proměnili v pole. Dnes se tento trend pracně obrací. Státy investují miliardy do obnovy tůní, rašelinišť i meandrů potoků a řek. Pochopili jsme, že udržet vodu v krajině je otázkou našeho vlastního přežití a ekonomické stability.

Válka na Ukrajině však ukázala ještě jednu důležitou úlohu

Velmi pozoruhodná kapitola o významu mokřadů se začala psát v únoru 2022 severozápadně od Kyjeva. Řeka Irpin, která byla po desetiletí spoutána sovětským systémem do betonového koryta a hrází, se stala spojencem ukrajinské obrany. Když se ruská obrněná kolona blížila k hlavnímu městu, ukrajinské velení se rozhodlo pro radikální, ale geniální krok: odpálení strategické hráze u obce Kozarovyči, kde Irpin ústí do Kyjevské přehrady.

Tento akt nebyl destrukcí, nýbrž řízeným návratem řeky do jejího původního stavu. Voda z přehrady zaplavila nivu v délce přes dvacet kilometrů. Terén, který byl dříve vysušen pro zemědělství a pastvu, se během hodin změnil v bezedné bahniště. Pro moderní ruské tanky a transportéry se okolí Irpině stalo smrtící pastí. Jakmile se těžká technika pokusila sjet z hlídaných asfaltových cest, aby se vyhnula zátarasům, okamžitě zapadla hluboko do bažiny. Tato „tekutá hradba“ fyzicky znemožnila obklíčení Kyjeva ze severu a donutila útočníka k ústupu do úzkých koridorů, kde byl snadným terčem.

Ukrajinská Amazonie

Historický význam tohoto území je přitom hlubší, než se na první pohled zdá. Této oblasti se kdysi přezdívalo „ukrajinská Amazonie“ pro její neprostupné labyrinty slepých ramen a močálů. Sovětská éra se sice pokusila tuto divočinu ovládnout a „zkrotit“ ji betonovými kanály, ale válka ukázala, že přírodní bariéra může být mocnější než jakékoli umělé opevnění. Irpiň se tak stala symbolem odporu a ekologové dnes usilují o to, aby niva řeky zůstala trvale chráněným územím. Nejen kvůli vzácné fauně, ale jako uznání faktu, že zdravá a podmáčená krajina je nejlepším pasivním obranným systémem, který nelze zničit raketou ani kyberútokem.

Strategický posun v evropské bezpečnosti

Zkušenosti z ukrajinských blat vyvolaly v Evropské unii zásadní reflexi. Koncept „mokřadního štítu“ (swamp defence) se stal součástí širších diskusí o bezpečnosti a odolnosti členských států. EU, která dlouhodobě prosazuje ekologickou obnovu krajiny prostřednictvím Zelené dohody (Green Deal), nyní našla v ochraně přírody nečekaný bezpečnostní argument. Revitalizace mokřadů už není vnímána jen jako nástroj pro ochranu klimatu, ale jako integrální součást národní obrany, zejména pro země na východním křídle NATO.

Pobaltí a Finsko začínají vnímat obnovu rozsáhlých rašelinišť jako strategickou investici, která vytváří přirozené překážky pro případnou agresi. Tento přístup je pro EU nesmírně efektivní, protože propojuje několik cílů najednou: obnovu biodiverzity, zadržování vody v krajině a budování pasivních bariér. Reakce evropských institucí směřuje k podpoře projektů, které krajinu „rozčleňují“ a vrací jí její přirozenou dynamiku. Ukazuje se, že investice do přírodních struktur jsou v 21. století stejně důležité jako investice do moderních zbraňových systémů, protože vytvářejí odolný celek, který je pro nepřítele nepředvídatelný a obtížně kontrolovatelný.

Irpin a následná reakce Evropy mění naše chápání toho, co znamená „bezpečný stát“. Budoucnost patří krajině, která je rozmanitá a schopná se sama regulovat. Mokřady nám nabízejí řešení pro klimatickou krizi i pro fyzickou obranu území. Pro Českou republiku je to jasný signál: každá obnovená tůň, každé meandrující koryto potoka a každý hektar zamokřené louky nás činí odolnějšími vůči všem typům hrozeb, které mohou přijít.

Věřme, že i na Ukrajině dojde ke schválení ochrany mokřadů a tyto oblasti nebudou v očích Ukrajinců dále jen zdrojem rašeliny a jantaru.

Zdroj:
UWEC - Nature’s tank trap : How wetlands form a natural shield against military aggression