V Číně vznikl pravý komunistický „Green Deal“

elektrárna Huanghe Qinghai Delingha
Tato elektrárna v Delingha je unikátní svou věžovou technologií (Concentrated Solar Power), kde tisíce zrcadel (heliostatů) odrážejí sluneční světlo do jediného bodu na vrcholu centrální věže. Takto získané teplo se ukládá v roztavených solích, což umožňuje výrobu elektřiny i po západu slunce – přesně ten typ technologické vyspělosti, na které nový čínský zákoník staví svou vizi energetické nezávislosti.

Generováno AI Gemini na základě skutečných fotografií

Ven z legislativního chaosu

Cesta k zákoníku odráží čínskou posedlost řádem. Předchozí legislativa byla nepřehledným propletencem více než 30 zákonů, které si často protiřečily. Nový kodex, který vstoupí v platnost 15. srpna 2026, tyto „střepy“ sjednocuje do pěti hlavních částí: od obecných principů přes prevenci znečištění až po specifickou kapitolu o klimatické odpovědnosti. Pro právní experty jde o fascinující ukázku legislativní čistoty. Dimitri de Boer, vedoucí čínské pobočky organizace ClientEarth, v březnu 2026 pro portál NPC Observer uvedl: „Je to velmi významný vývoj. Číně se podařilo integrovat zákony o klimatu, znečištění a přírodě do jednoho celku, což je model, který má v celosvětovém měřítku jen velmi málo obdoby.“

Klimatická neutralita do roku 2060 a čínské zboží bez PFAS

Většina světa doposud vnímala rok 2060 jako vzdálený čínský politický příslib uhlíkové neutrality, nový čínský zákoník jej transformuje na právně vymahatelnou povinnost. Peking tím dává jasně najevo, že transformace energetiky už není otázkou volby, ale národního přežití a průmyslové disciplíny.

Tento tlak na „čistotu“ však nejde jen po komínech elektráren; zákoník se jako jeden z prvních na světě na takto vysoké úrovni zaměřuje na tzv. PFAS (per-fluorované látky), známé jako „věčné chemikálie“, a mikroplasty. Tím, že Čína tyto látky zařadila mezi prioritně sledované „nové znečišťující látky“, vysílá signál globálnímu trhu. Naše zboží bude bez PFAS.

Zatímco mezinárodní společenství vítá integraci cílů uhlíkové neutrality (2060) a PFAS přímo do textu zákona a sjednocení legislativy do jednoho balíku, pod povrchem se skrývá pragmatický kalkul. Čína už nechce být jen „továrnou světa“ s levnou pracovní silou. Skutečným důvodem není jen ochrana přírody. Čína chce být zemí, která určuje standardy pro 21. století. Tím, že do zákoníku vložila přísné regule pro elektromobilitu, recyklaci solárních panelů, baterií a další, vytváří doma největší a nejmodernější trh se zelenými technologiemi na světě.

Podařilo se Evropě dosáhnout toho, čeho chtěla?

Evropská unie totiž svým mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) vyslala světu jasný vzkaz: pokud u nás chcete prodávat ocel, hliník, baterie..., musíte zaplatit to samé, co platí naši výrobci ve formě povolenek. EU tím chtěla dotlačit globální hráče k čistší produkci a zdá se, že v případě Číny dosáhla přesně toho, co zamýšlela, ovšem s následky, které mohou být pro evropský průmysl hořké.

Nový čínský ekologický kodex z roku 2026 totiž funguje i jako přímá odpověď na tyto evropské požadavky. Peking jím fakticky říká: „Chcete čisté zboží? Tady ho máte, potvrzené naším nejvyšším zákonem.“ Tím, že Čína do zákoníku integrovala přísné digitální sledování emisí a standardy pro nízkouhlíkovou výrobu, elegantně přeskakuje bariéry CBAM. Čínské firmy díky masivním státním dotacím do zelených technologií a nyní i díky nekompromisnímu právnímu rámci dokáží produkovat „ekologicky čisté“ zboží efektivněji a levněji než mnozí evropští výrobci, kteří stále bojují s vysokými cenami energií a roztříštěnou regulací. EU tedy sice dosáhla ekologizace dovozů, ale zároveň tím nechtěně zametla cestu čínské dominanci na vlastním trhu, protože čínský „zelený drak“ se na tato pravidla hry připravil s disciplínou a rychlostí, která je komunistické Číně vlastní a v demokratické Evropě nemá obdoby.

Evropský Green Deal versus Čínský kodex

Srovnání čínského kodexu s evropským Green Dealem odhaluje hlubokou systémovou propast. Green Deal je v jádru liberálně-demokratickou vizí. Je to soubor politických ambicí, které se teprve postupně a za cenu složitých kompromisů přetavují do směrnic. Je to proces „zdola nahoru“, kde mají firmy, neziskové organizace i jednotlivé státy možnost pravidla připomínkovat nebo je u soudu napadnout. Výsledkem je sice vyšší legitimita, ale také byrokratická těžkopádnost a neustálé politické třenice.

Čínský kodex je naprostým opakem: je to „shora dolů“ diktovaný rozkaz. Zatímco Evropa se snaží trh k transformaci motivovat skrze složitý systém emisních povolenek a dotací, Čína ji prostě nařizuje pod hrozbou drakonických trestů. Ovšem čínské firmy mají výrazně lepší možnosti pomoci od státu, jak novou legislativu splnit.

Tento „tvrdý“ přístup dává čínským firmám obrovskou výhodu v rychlosti implementace, ale za cenu potlačení jakékoliv nezávislé kritiky a obav, že nebude všem měřeno stejným metrem. V Evropě je Green Deal předmětem neustálého politického boje. V Číně se z ekologie stal zákon, o kterém se nediskutuje.

Nová pravidla pro environmentální žaloby

Například Alex Wang z UCLA School of Law pro časopis Science zdůraznil, že zákoník slouží především k „upevnění státní moci nad environmentálním narativem“. Kodex totiž drasticky omezuje prostor pro nezávislou kontrolu. Nová pravidla pro environmentální žaloby vyžadují od neziskových organizací precizní a nákladné vědecké posudky už při podání žaloby. To v praxi znamená, že o tom, co je „ekologický zločin“, rozhoduje výhradně stát a jeho prokuratura. Role „hlídacích psů“ z řad aktivistů, která byla po roce 2015 na vzestupu, je nyní systematicky likvidována a nahrazována státním dozorem.

Konec nezávislého měření a sběru vzorků

Jedním z nejvíce kontroverzních bodů nového zákoníku je zpřísnění kontroly nad daty a biologickými vzorky. Zatímco navenek Čína deklaruje snahu o precizní monitoring, v praxi to pro zahraniční vědu znamená budování „digitální čínské zdi“.

Zákoník poprvé jasně definuje environmentální data – od kvality ovzduší v provinciích až po genetické sekvence vzácných druhů v Tibetu – jako majetek státu s vysokým stupněm zabezpečení. Zahraniční týmy k nim mají přístup pouze přes vládní rozhraní, které může být kdykoliv selektivně omezeno. Zákoník zakazuje přenos surových environmentálních dat na zahraniční servery bez výslovného povolení Ministerstva státní bezpečnosti. To zkomplikuje práci třeba mezinárodním klimatologickým týmům, které potřebují krmit své globální modely čínskými údaji v reálném čase.

Vzpomeňme na slavnou éru kolem roku 2008, kdy americká ambasáda v Pekingu začala na Twitteru zveřejňovat vlastní měření jemných prachových částic (PM2.5), protože čínská oficiální data byla v té době nevěrohodná. To vyvolalo vlnu nezávislého monitoringu. Mezinárodní týmy mohly nezávisle ověřovat, zda čínské továrny skutečně snižují emise.

Zahraniční univerzity mohly poměrně snadno instalovat vlastní měřicí stanice, sbírat vzorky půdy nebo vody a tato data odvážet k analýze do Evropy či USA. Stačilo mít partnerství s místní univerzitou. Kontrola nad tím, jaká data se vyvážejí, byla děravá a často závisela na osobních vztazích mezi profesory, ovšem znamenalo to nezávislost výzkumu na čínské komunistické vládě. Tato „kontrola zvenčí“ byla klíčovým motorem reforem. Zákoník de facto zakazuje nezávislé měření, které není v souladu s vládními systémy. Jakákoliv data, která by odporovala oficiálním vládním statistikám, mohou být označena za „ohrožení národní bezpečnosti“ nebo za snahu o sabotáž ekonomických zájmů země.

Kdo je tu vítězem?

Čínský environmentální zákoník je pokusem dokázat, že k záchraně planety není potřeba demokracie, ale silná ruka a technologická nadvláda. Peking sází na to, že svět mu odpustí potlačování aktivismu, pokud dodá levné solární panely a čistší vzduch.

Skutečným vítězem tohoto zákoníku není jen příroda, ale i čínský státní kapitalismus. Otázkou zůstává, zda lze přírodu skutečně ochránit v systému, kde chybí nezávislá zpětná vazba a nezávislá data. V srpnu 2026 se tato 1200stránková vize stane realitou a svět zjistí, zda se dívá na cestu ke spáse, nebo na vznik nejmodernější formy technologické diktatury, která si jako své rukojmí vzala samotnou planetu.

zdroje:
NPC Observer - NPC 2026: A First Look at China’s New Environmental Code

IGSD - China’s New Ecological and Environmental Code: A Legislative Framework for Curbing Super Climate Pollutants

REACH24H - China Adopts Ecological and Environmental Code: What Do You Need to Know