Včerejší datum demonstrace za MŽP na Hradčanech přináší symboliku

Historické vyjednávání a triumf neprolomení

Územní limity těžby hnědého uhlí, schválené vládou Petra Pitharta usnesením č. 444 v roce 1991 na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala, měly za cíl chránit města a vesnice před postupující těžbou a definovat jasné linie, za něž bagry nesmí. Po léta byly limity terčem tlaku těžařských společností, které argumentovaly ohrožením energetické bezpečnosti státu, potřebou uhlí pro teplárny a udržení zaměstnanosti v regionu.

V letech 2014 a 2015 přišel tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) s různými variantami, které by znamenalo zbourání Horního Jiřetína a další obcí. Proti tomu se samozřejmě ostře stavěli představitelé obcí v čele se starostou Horního Jiřetína Vladimírem Buřtem, ekologické organizace a také část vlády. Vláda se nakonec shodla na tom, že žádné řešení, které by vedlo k zásahům do lidských obydlí, není přijatelné.

Den 19. října 2015 tak vstoupil do dějin severních Čech jako den, kdy padlo definitivní rozhodnutí. Lom Bílina, provozovaný polostátním ČEZem, získal možnost rozšíření těžby (což se dotklo jen neobydlených oblastí), aby bylo zajištěno uhlí pro teplárny a malospotřebitele. Naopak u lomu ČSA, který spravovala společnost Severní energetická (dnes součást skupiny Sev.en Energy ovládané Pavlem Tykačem), zůstaly limity pevné. Vláda tak fakticky stvrdila brzký útlum těžby na lomu ČSA, čímž dala jistotu obyvatelům a ukázala, že ochrana obydlí a krajiny má v tomto případě větší váhu než ekonomické zájmy.

Tykačovo vyjednávání o rekultivacích a kompenzacích

S definitivním koncem těžby, k němuž by mělo na lomu ČSA dojít v dohledné době, se pozornost přesunula k otázce, co s obrovskou vytěženou plochou dál.

Těžební společnost má zákonnou povinnost provést sanace a rekultivace.

V posledních letech se vyjednává o tzv. přírodě blízkých rekultivacích, které spočívají v částečném ponechání území samovolnému vývoji, vytvoření přirozeně napouštěného jezera a vyhlášení Národní přírodní památky (NPP) Lom ČSA.

Tento přístup, podporovaný Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a ekologickými organizacemi, ušetří těžební firmě značné finanční prostředky, které by jinak musela investovat do drahých technických rekultivací (např. zarovnávání ploch a zalesňování). A zde se dostáváme k současným vyjednáváním, v nichž hraje hlavní roli podnikatel Pavel Tykač, majitel Sev.en Energy.

Podle dohody mezi státem a společností Severní energetická (respektive Sev.en Energy) mají být ušetřené peníze, které se odhadují na stovky milionů korun (Hnutí DUHA uvádí nepravomocné rozhodnutí báňského úřadu o 1,04 miliardy Kč), poskytnuty okolním obcím a městům zasaženým těžbou jako kompenzace a prostředek na jejich rozvoj a nápravu škod. Záměr MŽP je takový, že nevyužité peníze z rekultivační rezervy získá Státní fond životního prostředí ČR a přerozdělí je do regionu. Pavel Tykač se snaží částku ponížit na 210 milionů korun namísto slibovaných stovek milionů.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) potvrdil, že v jednání hájí zájmy státu a obcí a že na takové snahy o snižování kompenzací nepřistoupí. Zdůraznil, že pokud nedojde ke shodě na reálné výši pozemků, smlouva nebude uzavřena a pozemky zůstanou těžaři. Osud stovek milionů určených pro podkrušnohoří tak zůstává předmětem složitých právních a politických tahů. A právě tady je to riziko. Macinka totiž není Hladík.

Motoristé sobě, Tykač a demonstrace na Hradčanském náměstí

Do tohoto citlivého regionálního a environmentálního kontextu vstoupila celostátní politika v kontextu nedávných voleb a následného vyjednávání o obsazení ministerských postů. Včerejší demonstrace na Hradčanském náměstí v Praze, která proběhla 19. října, tedy přesně v den výročí neprolomení limitů, byla přímou reakcí na hrozbu, kterou mnozí spatřují v politické straně Motoristé sobě a jejich ambicích v oblasti životního prostředí.

Demonstrace pod heslem „Macinku nechceme!“ přivedla na Hradčanské náměstí tisíce lidí, kteří protestovali proti možnému jmenování Petra Macinky (Motoristé sobě) na post ministra životního prostředí. Hlavním argumentem protestujících, včetně zástupců Hnutí DUHA a Greenpeace, je Macinkova a Motoristů sobě celková rétorika, která je považována za popíračskou ve vztahu ke klimatické krizi a vědeckým faktům.

Klíčové pro kontext lomu ČSA je jasné propojení Motoristů s Pavlem Tykačem. Aktivisté na demonstraci přímo označili kandidáta Motoristů, Petra Macinku, za „sluhu oligarchů“, připomínajíce jeho dlouhodobé působení v Institutu Václava Klause, který je znám svým odmítáním klimatického konsenzu. Institut Václava Klause je přitom sponzorován právě Pavlem Tykačem, majitelem uhelné korporace Sev.en Energy.

Demonstrace tak zasadila místní spor o kompenzace za rekultivace do celostátního, až geopolitického, rámce. Aktivisté varují, že Motoristé v čele MŽP představují přímou hrozbu, jelikož by mohli oslabit ochranu přírody, omezit princip bezzásahovosti v národních parcích a potenciálně také usnadnit Tykačově skupině vyhnout se plné výši kompenzací pro obce v okolí lomu ČSA. V podstatě jde o obavu, že tuzemská oligarchie, v tomto případě spojená s uhelným byznysem, se snaží ovládnout klíčové státní složky, aby maximalizovala svůj zisk, a to i na úkor již jednou vítězně obhájených zájmů občanů postižených těžbou.

Včerejší demonstrace tak symbolicky propojila vzpomínku na vítězství obyvatel nad uhelnými limity před deseti lety a současný boj za to, aby toto vítězství nebylo v tichosti oslabeno při vyjednávání o miliardových rekultivacích. Osud lomu ČSA, od bitvy o domovy po boj o finanční kompenzace, zůstává stále lakmusovým papírkem pro sílu vlivu velkých ekonomických hráčů na českou politiku a životní prostředí.

Není vám to lhostejné? Podepište výzvu, aby byl na Ministerstvu životního prostředí respektovaný odborník.