Vetřelec v černém sametu na českých zimních tocích – Norek americký

Norek americký
Autor: Mikhail
Licence: CC BY-SA 4.0

Z vězení módy do české svobody

Historie norka amerického v Evropě je úzce spjata s lidskou marnivostí. Tento druh se stal „zlatým dolem“ kožešinového průmyslu. Američtí norkové jsou totiž větší, mají kvalitnější a lesklejší srst než jejich evropští bratranci, a především byly dostupnější, protože se běžně chovali na farmách v Americe. V Československu vznikaly desítky farem, kde tisíce těchto šelem čekaly na svůj osud v módních salonech.

Jeho krásný lesklý kožich je o něco méně hustý než u české vydry. Spoléhá více na mastnotu. Jeho pesíky (dlouhé krycí chlupy) jsou tuhé a velmi silně promaštěné sekretem z žláz. Vzduch v jeho srsti drží spíše díky mastnotě a povrchovému napětí, nikoliv díky mechanickému „zipu“ jako u vydry.

První jedinci se do české přírody dostali prostě tak, že využili každé skuliny v pletivu nebo nepozornosti chovatelů při krmení. Zatímco jednotlivé útěky by příroda možná ještě vstřebala, skutečný zlom nastal s vlnou radikálního aktivismu. Skupiny lidí, vedené ušlechtilou snahou zachránit zvířata z klecí, začaly organizovat nájezdy na kožešinové farmy. V noci stříhali pletiva a vypouštěli stovky norků naráz do okolní krajiny. Mnoho jich nepřežije, ale ti co přežili dokázali vytvořit takovou populaci, která zdecimovala především vodní a mokřadní ptáky a obojživelníky.

Nejen zimní oportunista

Na rozdíl od mnoha jiných zvířat norek nezná pojem „nedostatek“. Jeho zimní strategie je založena na absolutním oportunismu. Pokud najde nezamrzlou tůň plnou ryb, loví ryby. Pokud narazí na ptačí nocoviště v rákosí, stává se z něj ptačí lovec. Tam, kde se norek usadí, dramaticky klesají stavy vodních ptáků, obojživelníků i menších savců. Je to dokonalý predátor odolný vůči mrazu, nebojácný před člověkem a schopný přežít i v té nejvytíženější krajině.

Lovecký amok

Zatímco vydra, po úspěšném lovu a nasycení obvykle poleví v aktivitě a odpočívá, u norka funguje mozek jinak. Pohyb kořisti v něm spouští okamžitý, takřka mechanický reflex. Pokud se norek dostane například do ohrady s drůbeží, do hnízdní kolonie racků nebo do nory plné ondatřích mláďat, nepřestane útočit, dokud se v jeho okolí cokoli hýbe. Norek v takovou chvíli nejedná z hladu – jedná v jakémsi loveckém amoku. V naší přírodě ale norek není jediným druhem, kterého tento amok popadá. Jsou to i další lasicovité šelmy.

Mrazák v říčním břehu

Ačkoliv se toto „zabíjení pro zábavu“ zdá být neúčelné, norek má pro své chování i pragmatický důvod, který se projevuje zejména v zimě. Pokud uloví větší množství kořisti, než dokáže sníst, v zimě je odtahá do svých nor nebo do dutin pod kořeny stromů u hladiny.

V mrazivém počasí tyto skrýše fungují jako přírodní mrazáky. Norek si tak vytváří zásoby na dny, kdy udeří ty nejhorší mrazy. Tento instinkt „shromažďování“ je u něj tak silný, že v dobách hojnosti prostě nedokáže přestat lovit. V uzavřených prostorech (jako jsou kurníky nebo voliéry) však tento instinkt vede k totální zkáze, protože norek nedokáže rozlišit mezi nekonečnou divočinou a uzavřeným chovem, kde kořist nemá kam utéct. A jak se do toho kurníku dostane? Zejména u vodních ploch je třeba zabezpečit prostor i proti možnosti podhrabání z podzemních chodeb.

Norek versus vydra

Nabízí se otázka, jak je možné, že v našich řekách vedle norka stále prosperuje vydra říční, která je přece také dravcem. Odpověď leží v jejich odlišné „váhové kategorii“ a strategii. Vydra je v české přírodě domácím profesionálem. Je větší než norek a její potravou jsou především ryby. V přímém střetu má vydra jasnou převahu a je v podstatě jediným přirozeným nepřítelem, kterého norek v našich vodách má. Dospělá vydra dokáže norka bez problémů zabít nebo ho aspoň velmi nevybíravě vyhostit ze svého revíru.

Problém je však v tom, že norek je na rozdíl od vydry větší univerzál co se týče potravy. Norek je stejně dobrým lovcem v korytě řeky jako v lese nebo v kurníku na okraji vesnice. Vydra je jediná z našich šelem, která je ve vodě lepším lovcem než na souši.

Norek americký u nás není obětí, ale vítězem. Vítězem, kterého jsme si sem sami přivezli a kterého jsme, ač s dobrými úmysly, pustili z řetězu. Pohled na jeho lesklý kožich na zimním slunci je sice krásný, ale je to krása vykoupená decimováním populací českých druhů.

Zdroje:
GROLMS, Joscha. Stopy evropských zvířat - Určujeme a interpretujeme stopy a pobytové znaky. Přeložil Tomáš KAPIC. Brno: Nakladatelství Kazda, 2023. 816 s. ISBN 978-80-7670-122-9.

ANDĚRA, Miloš a Jiří GAISLER. Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. 2. upravené vydání. Praha: Academia, 2012. 286 s. ISBN 978-80-200-2185-4.