Větrníky se učí tichosti od sov, ale stačí to? Kauza Somme bere do hry psychologii

Větrná elektrárna.
Autor: PXHere.com

Syndrom větrných elektráren

Klíčovým momentem celého sporu bylo, že se soudce opřel o individuální újmy a svědectví o tom, jak se zdravotní stav ženy dramaticky zlepšoval vždy, když se od elektráren vzdálila. Pro soubor subjektivních zdravotních obtíží, které si někteří lidé žijící v blízkosti větrných elektráren spojují s jejich provozem se vžil název Syndrom větrných elektráren. Mezi udávané příznaky patří nespavost, bolesti hlavy, nevolnost, závratě, hučení v uších a úzkost. Nezávislé vědecké studie píší o psychosomatických příčinách a nocebo efektu (očekávání negativního dopadu). Některé ale popisují možné souvislosti infrazvuku s nemocemi podobnými mořské nemoci, které mají podobné příznaky. Každopádně ani psychologický efekt nesmí být brán na lehkou váhu a musí se s ním pracovat.

Bitva pokračuje

Ačkoliv odpůrci větrné energie tento rozsudek oslavují, jako konečné potvrzení svých obav, je nezbytné zdůraznit, že soud není u konce. Rozhodnutí ze Štrasburku je prozatím nepravomocné a energetické společnosti se proti němu odvolaly. Při hodnocení kauzy ze Somme z pohledu nových instalací, nesmíme ale zapomenout na technologický kontext.

Turbíny staré a nové generace

Elektrárny, které v tomto případě figurují, patří ke starší generaci instalované kolem roku 2010. Tyto stroje jsou menší, ale točí se mnohem rychleji, což vytvářelo agresivnější zvukový profil a krátkodobě mohly způsobit stroboskopický efekt. Moderní turbíny, které se projektují dnes, jsou v podstatě jinými stroji.

Aerodynamika sovích křídel
U starších typů turbín, jako jsou ty ve francouzském Somme, mají listy rotoru velmi jednoduchý, hladký profil. Když se takový list při vysoké rychlosti prořízl vzduchem, vznikaly na jeho koncích silné turbulence, které způsobovaly typické „pleskavé“ nebo „sekavé“ zvuky. Moderní stroje využívají takzvané bionické inovace. Na odtokové hrany listů se montují struktury připomínající zuby pily (serrations), které jsou inspirovány peřím sov. Tyto „zuby“ rozbíjejí velké vzdušné víry na mnoho malých, což dramaticky snižuje akustický tlak. Moderní list o délce 80 metrů je tak při průletu vzduchem paradoxně tišší než poloviční list z roku 2010.

Strategie pomalých otáček a eliminace infrazvuku
Zásadním rozdílem je I rychlost rotace. Starší, menší stroje musí točit listy velmi rychle (často 20 až 30 otáček za minutu), aby dosáhly potřebného výkonu. Právě rychlá rotace před věží elektrárny vytváří ony tlakové rázy, které vnímáme jako infrazvuk nebo nepříjemné bušení v uších. Dnešní větrníky jsou obrovské, což jim umožňuje pracovat s mnohem nižšími otáčkami (často jen 8 až 12 za minutu). Pomalý pohyb listu generuje mnohem stabilnější proudění vzduchu a výrazně snižuje hladinu nízkofrekvenčního hluku, který byl v kauze Somme hlavním viníkem pociťované úzkosti a stresu.

Konec diskotéky
V rozsudku ze Somme hrálo velkou roli tzv. „stroboskopické blikání“. U starých parků listy v určitém momentě přerušovaly dopadající do oken, což v interiéru vytvářelo chvilkový stroboskopický efekt. Nové VTE jsou dnes standardně vybaveny modulem pro řízení stínu (Shadow Management System). Provozovatel má přesně vypočteno, kdy a na který dům by mohl stín dopadnout. Pokud senzory zaznamenají přímý sluneční svit a hrozí, že by stín listů zasáhl okna, software turbínu automaticky zastaví. Jakmile se slunce posune o pár stupňů dál, stroj se opět rozběhne.

Radarová světla
Noční světelné znečištění bylo další stížností žalobkyně. Staré větrníky měly na vrcholu gondoly majáky, které červeně blikaly celou noc, aby varovaly letadla. To v krajině působilo jako rušivý element, který narušoval spánkový cyklus obyvatel. Moderní projekty chystané v rámci akceleračních zón již využívají systémy ADLS (aktivní detekce letadel). Věž je vybavena malým radarem, který neustále monitoruje oblohu. Pokud v okruhu několika kilometrů neletí žádné letadlo, světla na turbínách jsou úplně vypnutá. Rozsvítí se jen na nezbytně nutnou dobu, když je letadlo v blízkosti, takže větrníky většinu noci v krajině vůbec nesvítí.

Tichý chod převodovek
Zatímco u starších strojů byl často slyšet mechanický „pískot“ nebo „hučení“ ozubených kol z převodovky umístěné v gondole, dnešní technologie udělala obrovský skok v izolaci. Špičkové moderní turbíny buď převodovku vůbec nemají (systémy Direct Drive), nebo jsou tyto komponenty uloženy v masivních zvukotěsných pouzdrech. Výsledkem je, že u paty moderního větrníku slyšíte pouze čistý šum vzduchu, nikoliv mechanické tření strojních částí, které je pro lidské ucho mnohem dráždivější.

Větrníky, hukot dálnic a šumění listů

Častým argumentem v debatách o větrnících je srovnání s běžným hlukovým pozadím. Moderní větrná elektrárna ve vzdálenosti pěti set metrů produkuje hluk kolem 35 až 40 decibelů, což je úroveň, která v tiché noci odpovídá šumu moderní domácí chladničky. V krajině, kde fouká vítr, se tento zvuk často zcela ztratí v přirozeném šumění stromů a trávy. Paradoxem zůstává, že zatímco větrník vnímáme jako rušivý element, hluk z dopravy na nedaleké silnici, který běžně dosahuje 70 decibelů, přijímáme jako nezbytnou součást civilizace. Rozdíl je tedy často spíše psychologický, v naší ochotě akceptovat nový prvek v krajině, který mění její vizuální i akustický ráz.

Odmítání větrníků – psychika a ucho

V České republice se debata o větrných elektrárnách nyní vyostřuje v souvislosti s vládními plány na akcelerační zóny. Česká legislativa v oblasti hluku patří k nejpřísnějším v Evropě. Zásadní problém v debatách je to, že se odpůrci opírají zejména o zkušenosti se starými typy elektráren a naopak příznivci v mnoha případech nedokáží pracovat s emocemi a psychikou lidí, kteří mají strach.

Podkladem pro současnou francouzskou legislativu se stala studie, která porovnává starší větrné elektrárny s těmi novými. Z hlediska fyziky studie potvrdila, to, co jste četli o pár řádků výše. Naznačila však, že ani tišší stroje nemusí vyřešit potíže nejcitlivějších jedinců, pokud se nezmění způsob, jakým investor s komunitou mluví.

Australská studie University of Sydney prof. Simona Chapmana placená z běžných akademických grantů ukázala, že stížnosti na zdraví se vyskytují téměř výhradně v oblastech, kde proti větrníkům aktivně vystupují opoziční spolky. V oblastech, kde nebyla vedena žádná kampaň, lidé potíže neuváděli. Zjistili, že u 33 z 51 farem (tedy u 65 %) nebyla za celou dobu zaznamenána ani jedna stížnost na zdraví. Naprostá většina stížností (cca 90 %) se soustředila kolem pouhých pěti větrných parků, kde byly aktivní silné místní opoziční skupiny. To podpořilo teorii psychologického původu obtíží. Každopádně i kdyby měly problémy psychický původ jedná se o reálné poškození zdraví, které by měl provozovatel řešit.

Zatímco sociologové mluví o psychice, otolaryngolog (ušní, nosní, krční) Alec Salt upozorňuje, že naše vnitřní ucho může vnímat i to, co naše vědomí ignoruje. Salt potvrzuje, že buňky v uchu jsou extrémně citlivé na infrazvuk z větrníků. Zatímco vnitřní buňky, které nám zprostředkovávají zvuk, na nízké frekvence nereagují, vnější buňky na ně však reagují. I když mozek signál nevyhodnotí jako zvuk, ucho jej převede na elektrický impuls. Tento neustálý, neslyšitelný a stále se opakující signál může u některých velmi citlivých lidí mozek vyčerpávat a způsobovat chronickou únavu, tinitus nebo kinetózu, stav podobný mořské nemoci.

Ovšem své pokusy dělal v laboratoři a při vyšších intenzitách hluku než mají současné větrné elektrárny a jak ukazují průzkumy, nepůjde zdaleka o většinu populace žijící v blízkosti elektráren postavených dle současných norem, ale spíše o citlivé jedince.

Debata by se tedy dnes neměla vést o tom, jestli větrníky hluk vydávají, ale o tom jak řešit reálné problémy lidí, ať už má jejich zdravotní stav psychický původ nebo ne. Výzvou pro budoucí roky tak nemusí být jen samotná technika, ale i schopnost státu a investorů přesvědčit místní komunity, že moderní větrný park nemusí být zdrojem úzkosti, ale symbolem energetické soběstačnosti, pokud je projektován s respektem k citlivým lidem, jako je možná i paní ze Somme. Ani psychologický efekt nesmí být brán na lehkou váhu.

Zdroje:
Studie ANSES - Francouzská agentura pro bezpečnost potravin, životního prostředí a zdraví při práci

Chapmanův článek shrnující studii

kniha o syndromu větrných elektráren Simona Chapmana