Vlašský ořech - příběh, který není o ořechu

Ořešák Královský
autor: Juglans regia
licence: CC BY-SA 2.5

Ořešák královský, ořešák vlašský, vlašák

Ořešák královský je správný botanický název stromu, který nám dává lahodné vlašáky. V lidové mluvě je celý strom, s respektem k jeho původu, je vlašákem často nazýván i celý strom. Ať už mu říkáme jakkoliv, tento impozantní listnatý velikán si své majestátní druhové jméno skutečně vydobyl. Po staletí představuje v krajině symbol hojnosti, dlouhověkosti a mohutnosti, vypínající se na dvorcích a v sadech jako tichý, leč štědrý vládce. Je schopen přežít generace a dosáhnout úctyhodné výšky až 45 metrů, přičemž je přírodní lékárnou i zdrojem cenného dřeva.

Blahodárný, chladivý stín

Charakteristické rysy ořešáku upoutají na první pohled. Je to strom s rozložitou a řídkou korunou, pod níž se v letních horkých dnech rozprostírá blahodárný stín. Ten jsem kvitovala už jako dítě, které se v osmdesátých letech vrátilo zpět na zahradu babiččina a strýcova domu z rozpálené pláže u blízkého písníku. Už tehdy měly dva ořešáky na zahradě tak rozsáhlé koruny, že dokázaly stínit natolik, že v samotném domě jsme zalézali pod deky i v parném létě.

Nepravá peckovice vlažský ořech

Jeho lichozpeřené listy jsou jedinečné nejen svým tvarem, ale i silnou, aromatickou vůní, kterou vydávají při rozemnutí. To, co známe jako vlašský ořech, je botanicky peckovice s dužnatým zeleným obalem, pod kterým se skrývá tvrdá skořápka chránící jádro - semeno. Podobným „ořechem“ je například mandle nebo kokos. Ořešák začíná plodit obvykle až po mnoha letech trpělivého čekání, ale odměna za tuto trpělivost je bohatá a výživná. Z našich dvou stromů sklízíme obvykle vyšší desítky kilogramů neloupaných vlašáků. Pokud tedy vše nepomrzne jako loni. Tehdy jsme neměli ani na vánoční cukroví.

poprvé u nás už v době bronzové

Původní domovinou ořešáku královského je Balkán a přední a centrální Asie, kde ho najdeme i na úbočích Himaláje. Dál na evropský sever se začal rozšiřovat díky lidem především v období římské říše. Ve střední Evropě se ale první stromy objevily už v době bronzové. Boom pak ořešák ve střední Evropě zažil v ranném středověku.

Lékárna a dobré pití

Samotný vlašský ořech je veleben po generace. Jeho nutriční profil je doslova zázračný. Ořech skrývá obrovské množství nenasycených mastných kyselin, přičemž největší pozornost si zaslouží kyselina alfa-linolenová, zástupce esenciálních omega-3 mastných kyselin. Tato látka je klíčová pro kardiovaskulární systém, podporuje pružnost cév a pozitivně ovlivňuje činnost mozku. Díky vysokému obsahu bílkovin, vitaminů skupiny B, antioxidačního vitaminu E a hořčíku slouží vlašák jako přírodní doping pro nervovou soustavu, paměť a celkovou vitalitu. Nezralé plody pak, sbírané ještě v době, kdy je lze propíchnout, jsou tradiční surovinou pro výrobu proslulé ořechovky, která je od nepaměti ceněna pro své blahodárné účinky na trávení.

Užitečnost ořešáku nekončí u jádra. Také jeho listy a mladé zelené oplodí jsou doslova nabité aktivními látkami. Obsahují vysoké procento tříslovin, flavonoidů a zejména chinonů, z nichž hlavní roli hraje juglon. Právě tato trojice dává listům jejich silné antibakteriální, protizánětlivé a adstringentní (stahující) vlastnosti.

V lidovém léčitelství se sušené listy používají pro přípravu čajů a výluhů, které napomáhají pročištění krve, snižování hladiny cukru, tišení zánětů trávicího traktu a vypuzení střevních parazitů. Zevní aplikace, ve formě sedacích či nožních koupelí, je pak osvědčeným prostředkem proti akné, ekzémům, plísním a nadměrnému pocení. Zelené oplodí, rovněž bohaté na juglon, se historicky užívalo jako přírodní hnědé barvivo na látky a vlasy. V neposlední řadě je cenné i ořešákové dřevo, vyhledávané pro svou tvrdost a krásnou kresbu v nábytkářství.

Nezbedník juglon a nakládání s listím

Zmiňovaný juglon je látka, která se v kořenech, listech i slupkách uvolňuje do okolí, kde slouží jako přirozená obrana proti konkurenčním rostlinám – tento jev se odborně nazývá alelopatie. Z tohoto důvodu se v okolí ořešáku nedaří pěstovat jiné rostliny. Juglon sice ve zralém listí ořešáku královského není extrémně koncentrovaný, ale při rozkladu opadané hmoty v půdě problém udělat může.

Proto je s podzimním spadem nutné zacházet uvážlivě. Listí ořešáku je nutné shrabat a odklidit. Plošné spalování rostlinného odpadu je aktuální legislativou zakázáno, proto je klíčové hledat jiné cesty. Ořešákové listí je nejlepší odvézt do sběrného dvora nebo, v menším množství, kompostovat. Při kompostování je ovšem nezbytné jej důkladně promíchat s velkým objemem jiného, materiálu, který neobsahuje juglon, aby se zajistil rychlý a kompletní rozklad. Tímto přístupem se nejen chráníme před potenciálními toxiny, ale zároveň vracíme do půdy cennou organickou hmotu, i když s jistou opatrností.

Ořešák královský nám tak nabízí krásu, užitek. Vyzývá nás k respektu k jeho přírodním procesům a k zodpovědnému hospodaření s dary, které nám každoročně v hojnosti přináší.

Zdroj:
Science direct - Effects of walnut consumption on blood lipids and other cardiovascular risk factors: a meta-analysis and systematic review

Inaturalist.org