Vlk na evropské křižovatce: Triumf ochrany přírody, nebo počátek konce?

Zpátky ve hře: Jak se vlk dostal na Bernskou úmluvu?

Když se vlci téměř před půl stoletím ocitli v Evropě na pokraji vyhynutí, byla mezinárodní ochrana nezbytná. Většina evropských vlků byla proto zařazena do Přílohy II Bernské úmluvy. Bernská úmluva je celoevropská úmluva o ochraně rostlin, živočichů a jejich stanovišť, která vešla v platnost v roce 1982. V současné době má tuto úmluvu podepsáno 50 států, včetně všech členských států EU. Součástí úmluvy jsou seznamy druhů, které potřebují zvláštní ochranu. Zvířata jsou rozdělena do dvou příloh a to podle toho jak přísnou ochranu potřebují.

Příloha II znamená vyšší - přísnou ochranu. Ta zakazuje jakýkoli úmyslný odchyt, zraňování nebo zabíjení zvířat. Cílem bylo jediné, pomoci populaci se vzpamatovat a vrátit vlka na mapu Evropy.

Po letech tvrdé práce se ochranářům podařilo dosáhnout velkého vítězství. Populace vlků se ztrojnásobila a vlci se vrátili do oblastí, kde nebyli k vidění po celá desetiletí. Právě tento úspěch se stal hlavním argumentem pro snížení jejich ochrany.

Tvrdá debata: Politika versus příroda

O tom, zda vlk zůstane v nejvyšší kategorii ochrany, se rozhodovalo v ostré zákulisní bitvě.

• Na jedné straně stála zemědělská a lovecká lobby, vedená organizacemi jako Copa-Cogeca. Podle nich už vlk z celoevropského hlediska není ohrožený natolik, aby si zasloužil přísnou ochranu. Způsobuje narůstající škody na hospodářských zvířatech a ohrožuje živobytí farmářů. Požadovali větší volnost v regulaci, aby mohli problémové jedince odstřelit.

• Na druhé straně stály environmentální organizace, v čele s WWF a Eurogroup for Animals. Ty naopak varovaly, že populace vlka sice roste, ale je stále křehká a nerovnoměrně rozložená. Snížení ochrany by podle nich mohlo vést k chaosu a zmařit dlouholeté úsilí. Argumentovali, že řešením nejsou pušky, ale investice do prevence, jako jsou pastevečtí psi a lepší ohradníky. Tato debata vyvrcholila v prosinci 2024, kdy Stálý výbor Bernské úmluvy odhlasoval přesun vlka do Přílohy III.
  

  Co to znamená v praxi a jak se k tomu staví ČR?

  

  Vlk obecný (Canis lupus).
  Foto: Bernard Landgraf, CC BY-SA 3.0
  Zatímco Příloha II (přísná ochrana) téměř neumožňuje jakýkoli cílený zásah, Příloha III (chráněné druhy) už umožňuje regulaci. Prakticky to znamená, že členské státy mají aktuálně lepší možnost, jak povolit řízený lov nebo odstřel problémových jedinců, pokud je zachována příznivý stav populace druhu.

  "V reakci na změnu evropské legislativy i na vývoj vlčí populace v České republice navrhlo Ministerstvo životního prostředí po dohodě s Ministerstvem zemědělství úpravu vyhlášky, která stanoví výčet zvláště chráněných druhů. Úprava se týká konkrétně přeřazení vlka z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený. Nepřestává být chráněným druhem, ale úprava umožní flexibilnější postup zejména vůči vlkům s problematickým chováním. Novela vyhlášky je nyní v meziresortním připomínkovém řízení." Píše Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

  „Reagujeme nejen na změnu míry ochrany vlka na evropské úrovni, ale i na faktický vývoj tuzemské vlčí populace. Podle platné evropské legislativy je ale nezbytné zajistit, aby vlčí populace u nás byla i nadále v příznivém stavu – vlci by měli zůstat součástí našich ekosystémů, ve kterých plní důležitou roli. Vlky tedy nebude nadále možné bez potřebného povolení lovit, ale v návaznosti na změnu míry ochrany zajistíme flexibilnější postup vůči vlkům, kteří vykazují takzvaně problematické chování, tj. přibližují se nebezpečně k lidem nebo například opakovaně překonávají dobré zabezpečení pastvin. Co je důležité - navržená změna nijak neohrozí zavedený systém podpory pro chovatele hospodářských zvířat. Náhrada škod, které s přítomností vlka v naší přírodě souvisejí a prevence jejich vzniku prostřednictvím zabezpečení chovaných zvířat, je nadále potřebná a zůstane,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík.
  

  Vlk v novém klubu

  Pro srovnání, do stejné kategorie Přílohy III Bernské úmluvy, kam byl vlk nově přesunut, patří například jezevec lesní, vydra říční, kuna lesní a veverka obecná. Všechny tyto druhy mají v České republice robustní, stabilní nebo rostoucí populaci, což dokazuje, že se jim v nižší kategorii ochrany daří. Vlk tak nyní sdílí kategorii s mnohem hojnějšími a běžnějšími druhy, což jasně ukazuje, jak se jeho postavení v evropské krajině změnilo. Ovšem je opravdu potřeba brát v úvahu lokální situaci a nepodlehnout myslivecké a zemědělské lobby.

  
  Zdroje informací: Aopk, VlkTrávuNežere, Copa-cogeca, Wikipedia