Zelená se, zelená... ale spíš od vzteku. Petr Macinka je ministrem životního prostředí

Bude takhle za pár let vypadat Sněžka?
obrázek vytvořen pomocí AI Gemini.

Když se z pytláka stane hajný (nebo spíš majitel pily)

Pojďme si nalít čistého vína (nebo raději benzínu E10, toho teď bude všude dost). Jmenování Petra Macinky ministrem životního prostředí je asi tak logický krok, jako kdybyste udělali ředitelem vegetariánské jídelny řezníka, který se specializuje na zabijačkové hody. Motoristé sobě nikdy nezastírali, že jejich pohled na ekologii se dá shrnout do věty: „Příroda je krásná, ale nejlepší výhled na ni je ze zrcátka rychle jedoucího vozu.“

Hned první den v úřadu nám pan ministr Macinka ukázal, že to s tím „novým větrem“ myslí vážně. Zapomeňte na nudné tiskové konference o biodiverzitě nebo zadržování vody v krajině. První kroky nového ministra připomínají spíše nájezd barbarů do knihovny, jen místo knih se pálí studie o klimatu. Zaměstnanci ministerstva, kteří tam léta budovali koncepce ochrany přírody, se prý momentálně hromadně zamykají v kancelářích nebo rovnou podávají výpovědi. A upřímně, kdo by se jim divil? Představte si, že celý život zasvětíte ochraně šumavských rašelinišť, a pak vám přijde šéf říct, že by se tam skvěle vyjímalo obří záchytné parkoviště pro obří SUV.

Macinkův přístup k úřadu je fascinující směsicí arogance a naprostého nepochopení, k čemu ten barák ve Vršovicích vlastně slouží. Z jeho vyjádření sálá přesvědčení, že ministerstvo životního prostředí tu bylo doteď proto, aby šikanovalo „normální lidi“ (rozuměj řidiče) a bránilo pokroku.

Teď se prý karty obrací. Ochrana přírody se stává „ideologií“, zatímco pálení fosilních paliv je povýšeno na základní lidské právo, ne-li povinnost. Je to sice úsměvné, když si to představíte jako scénář sitcomu, ale když si uvědomíte, že tenhle člověk má reálnou moc škrtat chráněná území a povolovat stavby, úsměv trochu tuhne.

Bruselská blamáž: Slovenský bratr v triku

Ale to nejzajímavější, a zároveň nejděsivější, se děje právě dnes v Bruselu. Hned druhý den Macinkova úřadování se totiž koná zasedání Rady ministrů životního prostředí EU. Čekali byste, že se nový český ministr pojede představit? Že pojede hájit ty své slavné „české zájmy“, o kterých tak rád mluví v televizi? Kdepak. Petr Macinka zůstal doma. Možná má moc práce s přebíráním klíčů, možná ladí karburátor na své limuzíně, kdo ví.

Co ale udělal místo toho, je naprostý diplomatický bizár, který se právě v těchto hodinách odehrává. Za Českou republiku totiž dnes bude hlasovat a jednat slovenský ministr životního prostředí Tomáš Taraba. Naši suverenitu, kterou se Motoristé a ANO tak rádi ohánějí, jsme dobrovolně odevzdali do rukou sousedního státu.

Kdo je Tomáš Taraba? Pokud nesledujete dění na Slovensku, možná vám to jméno nic neřekne. Ale věřte mi, je to postava, vedle které i Macinka vypadá jako člen Greenpeace.

Taraba je slovenský ministr životního prostředí nominovaný Slovenskou národní stranou (SNS), který proslul tím, že v rekordním čase rozprášil slovenskou ochranu přírody. Vyházel ředitele národních parků, protože mu prý překáželi. Otevřeně mluví o tom, že nevládní organizace jsou paraziti. Jeho přístup k medvědům (a obecně k čemukoliv živému, co se dá zastřelit a pověsit na zeď) je, mírně řečeno, likvidační. Je to člověk, který považuje kácení stromů v nejpřísněji chráněných zónách za skvělý hospodářský plán.

Že se Macinka nechává dnes zastupovat zrovna jím, je signál jasný jako dálková světla v mlze. Říká tím: „Podívejte se, my a slovenská vláda Roberta Fica jsme na jedné lodi. Zelenou politiku EU nenávidíme, ochranu přírody považujeme za levicový výmysl a hodláme to tu celé zbourat.“

Je to demonstrativní gesto pohrdání celým systémem evropské ochrany životního prostředí. Taraba dnes v Bruselu nebude zastupovat české zájmy. Bude tam zastupovat zájmy úzké skupiny populistů, kteří vidí v každém stromu jen kubík dřeva a v každé louce stavební parcelu.

Pro Českou republiku je to mezinárodní ostuda v přímém přenosu. Ukazujeme tím, že environmentální politiku nejenže nebereme vážně, ale že ji aktivně sabotujeme tím, že se spojujeme s těmi nejkontroverznějšími postavami v regionu. Tarabovy názory jsou v civilizované Evropě považovány za extrém. A my jsme si tento extrém právě dobrovolně vybrali jako svého mluvčího. Bravo.

Babišův mistrovský tah

Pojďme se na to ale podívat optikou „velkého šéfa“. Proč to Andrej Babiš udělal? Proč nová vláda ANO, která se snaží tvářit jako pragmatická síla schopná řídit stát, svěřila tak důležitý resort, jako je životní prostředí, partičce křiklounů, kteří ve volbách získali jen pár procent?

Odpověď je cynická, ale jednoduchá. Pro Andreje Babiše je životní prostředí „pruda“. Je to agenda, která ho nezajímá, nerozumí jí a hlavně – přináší jen problémy. Green Deal, emisní povolenky, limity pro průmysl... to všechno jsou věci, které mu komplikují byznys (ať už ten politický, nebo ten v Agrofertu, který samozřejmě „nevlastní“).

Babiš potřeboval někoho, kdo tu špinavou práci udělá za něj. Někoho, kdo bude křičet „ne“, kdo bude blokovat jednání v Bruselu a kdo na sebe strhne veškerou kritiku, až nám Evropská unie začne krátit dotace za neplnění závazků.

Motoristé sobě jsou pro Babiše dokonalý obětní beránek. Jsou hlasití, jsou loajální (zatím) a hlavně – jsou postradatelní. Babiš jim hodil ministerstvo životního prostředí jako ohlodanou kost. „Tady máte svůj píseček, hrajte si, bourejte bábovičky zeleným aktivistům a hlavně mi dejte pokoj.“

Až to celé skončí průšvihem, až nám Brusel zastaví kohoutky s penězi nebo až se česká krajina začne měnit v jednu velkou skládku, Babiš rozhodí rukama a řekne: „To ne já, to oni. To ti blázni od aut.“

Je to signál, že tato vláda rezignovala na jakoukoli koncepční budoucnost. Životní prostředí není pro Babiše priorita, je to pro něj jen nutné zlo, které je potřeba někam „uklidit“. A tak ho uklidil k lidem, kteří by nejraději zabetonovali i Boubínský prales, aby se tam lépe parkovalo.

Stín Filipa Turka a jeho sbírka „artefaktů“

Nemůžeme samozřejmě zapomenout na šedou eminenci v pozadí. Filip Turek, čestný prezident Motoristů a europoslanec, sice formálně ministrem není, ale jeho duch se nad Vršovicemi vznáší jako smog nad Ostravou.

Turek, člověk s pověstí kontroverzní tak, že by to vydalo na samostatný román. Jeho záliba v „historických artefaktech“ s nacistickou tematikou, kterou tak rád vysvětluje jako „sběratelskou vášeň“, je v kontextu vedení ministerstva demokratického státu přinejmenším znepokojující. Představa, že ideovým otcem české environmentální politiky je někdo, kdo se fotí v autech se zdviženou pravicí, je absurdní.

Ale víc než jeho „sbírka“ mě děsí jeho vliv na obsah politiky. Turek je symbolem odporu proti všemu modernímu v energetice a dopravě. Jeho svět je světem dvanáctiválců, nespoutané spotřeby a pohrdání čímkoliv, co zavání úsporou nebo ohleduplností. Že právě strana, jejíž tváří je tento člověk, dostala na starost budoucnost naší krajiny, je výsměch všem, kdo se snaží žít aspoň trochu udržitelně.

Je to vzkaz voličům i světu: „Kašleme na klima. Kašleme na slušnost. Důležité je, abychom mohli pálit benzín a cítit se u toho jako páni tvorstva.“ Turek a Macinka reprezentují toxickou maskulinitu přetavenou do státní správy. Je to politika silného motoru a slabého rozumu.

Co nás od nové vlády Andreje Babiše čeká?

Nebudeme si lhát do kapsy. Čekají nás krušné časy. Macinka na ministerstvu pravděpodobně zruší všechno, co se zrušit dá. Dotace na zateplování? Zbytečnost, radši zatopíme uhlím. Podpora elektromobility? Ani náhodou, to je ďáblův vynález. Ochrana vodních zdrojů? Jen pokud to nebude omezovat zemědělce a developery.

Můžeme čekat, že se Česko stane brzdou vší evropské snahy o řešení klimatické krize. Budeme ten otravný stát vzadu, který na všechno říká „ne“, zatímco nám ujíždí vlak technologických inovací. Protože zatímco svět investuje do zelených technologií, my budeme investovat do udržení skanzenu spalovacích motorů.

Přesto bych tento článek nechtěla končit úplně plačtivě. Jsme Češi. Přežili jsme komunismus, přežili jsme opoziční smlouvu, přežijeme i Macinku. Příroda má jednu úžasnou vlastnost – je neuvěřitelně odolná.

Možná odolnější než volební období jedné vlády. Stromy porostou dál, i když se na ně pan ministr bude mračit. Řeky potečou, i když se pan Turek bude snažit je přesvědčit, že by měly téct do kopce.

Je důležité si zachovat zdravý rozum a hlavně humor. Protože když vidíte, jak se ministr životního prostředí snaží vysvětlit, že CO2 je vlastně pro rostlinky super hnojivo a čím víc ho vypustíme, tím zelenější budeme mít lesy, nezbývá než se smát. Je to smích přes slzy, ale je to smích.

Držme si klobouky, jedeme z kopce a brzdy nám zřejmě právě odmontoval pan ministr, protože byly zbytečně ekologické. Show s názvem „Motoristé zachraňují planetu“ teprve začíná. A věřte mi, bude to takový bizár, že by to nevymyslel ani ten nejkreativnější scenárista z Hollywoodu.

Zdroje informací:
Příroda: Ministerstvo životního prostředí v rukou Motoristů? Připoutejte se, bude to jízda!
Novinky: Člověk není hrozbou přírody, udivuje slovenský ministr životního prostředí
Ekolist: Macinka odmítá obavy ekologů o životní prostředí, když MŽP povedou Motoristé
Novinky: Slovenská opozice: Ministerstvo životního prostředí křečkuje peníze pro Babiše
ČT24: Policie řeší údajné výroky Turka jako možné trestné činy
Motoristé: Volební program 2025
Vláda: Petr Macinka, místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí