Nebezpečné meteorologické jevy v letecké meteorologii

Pro letecký provoz má poměrně velký význam přízemní vítr. Podle průměrného převládajícího větru (kalkulujeme alespoň s desetiletou řadou daného místa) se budují rozjezdové a přistávající dráhy. Dříve letadla při silnějším větru musela přistávat a startovat vždy proti větru. Moderní letadla už příliš citlivá nejsou, přesto je třeba se vyvarovat bočnímu nárazovitému větru zejména při přistání. Proto mají všechna velká letiště více drah v různých směrech. Název je potom drahám dáván většinou podle větrné růžice, kterou rozdělujeme na 360° (360° odpovídá severu). Tak například v Praze-Ruzyni je dráha „dvaadvacítka“ vybudovaná ve směru 220-040° - směřuje tedy od jihozápadu k severovýchodu a letadla na ní mohou přistávat a startovat i při silnějších či nárazovitých větrech jihozápadních nebo severovýchodních směrů. Silný přízemní vítr se projevuje občasnými nárazy, které jsou nepříjemné zejména při posledních fázích přistání, kdy se letadlo přibližuje podvozkem k zemi a při jeho náklonu v důsledku nárazů větru hrozí dotyk křídel se zemí. Také letadla stojící na zemi by měla být postavena nejmenší plochou (nosem) proti větru.

Vítr hraje svou roli i při letu letadla ve formě tzv. jet-streamu. Jde o vítr o velkých rychlostech (stovky km.h-1) na hranici troposféry a stratosféry. Jet-stream ovlivňuje rychlost a spotřebu letadla, právě díky jemu trvá cesta z Evropy do Ameriky déle, než cesta zpět.

Dalším aviaticky významným meteorologickým prvkem je oblačnost. Kupovitou oblačnost, která signalizuje výstupné proudy a tím umožňuje dosáhnout velkých výšek, vyhledávají zejména plachtaři. Jiné je to s dopravními letadly - v kupovité oblačnosti působí vzestupné i sestupné proudy, které s ním cloumají – hovoříme o tzv. turbulencích. Další nepříjemný projev oblačnosti je námraza. Vletí-li letoun do přechlazených kapek – kapky okamžitě změní fázi a na křídlech letadla ztuhnou v ledové krystalky. Ty ztěžují ovladatelnost a vyvažování letadla. Nebezpečí námrazy se řeší už na zemi - trup letadla je potřen lihovou směsí. Dalším nepříjemným jevem u oblačnosti je její nízká základna, která dosahuje až k zemi, případně mlha. I přesto, že radary umožňují přesné navedení letadla na osu přistávací dráhy, musí v poslední fázi přiblížení kapitán letadla vidět.

Jedním z nejnebezpečnějších jevů pro letecký provoz jsou bouřky. Bouřka je jev, který je spojen s vývojem mohutné oblačnosti a je doprovázen elektrickými výboji v podobě blesků a turbulencí. Na přední a zadní straně bouřkového oblaku bývá pozorován vertikální pohyb – vzestupné a sestupné pohyby, které dosahují rychlosti 10-20 m/s i více. V bouřkovém oblaku Cummulonimbus se v jeho střední části vyskytují kroupy, které mohou být velká až jako tenisový míč. Blesky samotné nejsou tak nebezpečné jak se původně předpokládalo a jak se traduje. Je pravda ale, že mohou vyřadit z provozu radiový styk letadla se zemí nebo poškodit přístroje. Protože se letadla prolétáváním bouřky nabíjí energií, je nutné ji vybít – k tomu slouží drát nebo jiný kovový předmět, který se dotýká země a náboj se při přistání vybije.

Pro letecký provoz má význam přízemní teplota a tlak vzduchu nad přistávací a startovací dráhou. Čím je vzduch teplejší, tím menší má hustotu a při startu a přistání se prodlužuje délka, kterou letadlo musí ujet po dráze než dosáhne potřebného vztlaku, jež ho zvedne a udrží ve vzduchu..

Problematice námrazy, dešťové vody, či sněhu na přistávací dráze se možná budeme věnovat někdy příště.