Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   obchod Bejvávalo.cz   •   magazín Příroda.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

 
 
 
 

Invazní druhy z ochranářsko-zahradnického pohledu

Zahradní rostliny se často podílejí na vzniku "nové divočiny". Problém s nimi může být za hranicemi zahrad kvůli nežádoucím únikům (53,3% úmyslně introdukovaných nepůvodních druhů jsou původně okrasné). Problém s nimi může být ale i na zahradě, když z původně vysazené rostliny se může stát rostlina neúspěšně potlačovaná. Nakonec invazní druhy mohou být i škůdci a plevele.

Zásahy proti vybraným invazním druhům v přírodě se zahradníků či zahrádkářů (dále jen zahradníků) přímo netýkají, nicméně bez jejich aktivit by ani tyto zásahy nebyly nutné. V invazní problematice ve spojitosti se zahradami hraje roli osvěta a preventivní opatření. Žádoucí je mezioborová spolupráce ochranářů a biologů se zahradníky, kdy v praxi si lze představit vzájemnou výměnu metodických zkušeností a pohledů na řešení v praxi, dokonce i společná vystoupení se snahou řešení problému. Mezioborová spolupráce obecně bohužel běžnou praxí nebývá, i odborný růst je mnohdy možný jen v rámci úzkých specializací v rámci jednotlivých oborů, ale snahy řešit toto zkostnatění tu jsou.

Preventivní opatření

Prevence je základ - díky prevenci je možno vůbec předejít mnohým zbytečným negativním dopadům (hospodářské ztráty, zdravotní rizika, náklady státu na potlačování invazních druhů). Základem prevence jsou v daném případě informovaní zahradníci a jejich zodpovědný přístup, nabízí se ale i využití různých opatření či nezbytných legislativních úprav (povinnosti při transportu a pěstování, omezení nabídky vybraných druhů).
U zahradních rostlin se obvykle uvádí jak je pěstovat. U druhů, kde je to záhodno, by ale neměla chybět informace, jak se jich efektivně zbavovat a za jakých podmínek je vůbec možno je zodpovědně pěstovat. Dosud to nebývá běžné, snad výhledově by se ovšem podle neopomenutí "invazních informací" měla poznat kvalita korektních autorů publikací o pěstování a pěstovaných rostlinách (jde nakonec i o to, jak lze dostát požadavku zákona na ochranu přírody zapovídajícího šíření nepůvodních druhů do přírody).
Dále ten prodejce, který u problematických rostlin uvádí jejich rizika pěstování, by neměl být zákazníky vnímán negativně, ale naopak profesionálně (ten kdo rizika neuvádí, neprodává rostliny bez rizik a případných negativních dopadů). Prevence v dané problematice může spočívat, že i katalozích rostlin a u prodávaných rostlin by měly být informace o rizicích pěstování některých druhů, či některé druhy z nabídky zcela vymizet (otázka třeba i regulace nabídky rostlin v obchodech).
Zde snad na poli jen úvah, ale uvažovat lze i zabránění neúmyslným zavlékáním díky opatřením v dopravě (převoz zeminy s exotickými druhy rostlin - šíření mnohonožky Cylindroiulus caeruleocinctus).

Předpověď invazí

Stejně jako svůj význam má předpověď počasí, jistě vhodná opatření lze zvolit i u zaváděných zahradních druhů. Předpovědi mnohdy nevyjdou (zvláště když jsou příliš plošné) a dlouhodobé předpovědi připomínají jasnovidectví, kdy můžeme spíše věřit pranostikám ( ing Honsová by mohla povídat :)
Před výsadbami nepůvodních druhů lze uvažovat využití výzkumných metod či využití vědeckých poznatků o chování v přírodě (vědecký přístup viz Křivánek 2006). Bohužel předpovědět invazní chování nějakého druhu není jednoduché, nebo alespoň zcela spolehlivé. Sledování rostlin v několika arboretech, botanických zahradách a na pokusných plochách je omezeno zobecnitelností výsledků pro velká území. Data z pokusných výsadeb nemusí postihnout území takových klimatických či půdních vlastností, kde se invazní charakter nakonec projeví. Nemluvě o širokém spektru druhů, které by bylo nutno sledovat.
Problém s pozorováním v přírodě je, že konkrétní druh se invazně nemusí chovat na řadě míst (nemasový výskyt ani v místě původu), v jiných oblastech vzhledem k jinak fungující konkurenci jiných druhů či rezistenci na nemoci se invazně chovat může (invazní charakter v Severní Americe je znám např. u nás původního česnáčku, kypreje, mléče či jestřábníku oranžového.
Navíc invazní druhy mohou procházet obdobím známým jako etablování (vývoj, kdy se nakonec začne projevovat invazní charakter - *viz příklad netýkavky žláznaté). S předpokladem invazního chování lze počítat u příbuzných či obdobně vypadajících a ekologicky zapojených druhů, u nichž se invazní charakter na určitém území již projevuje (viz případy příbuzných druhů rodů křídlatka, zlatobýl či astra). V praxi tak lze uvažovat, zda když je známa invaze u jednoho druhu, zda je vhodné introdukovat ještě podobný další druh. Obdobně můžeme znát invazní charakter třapatky Rudbeckia laciniata, pak otázkou může být vhodnost zavádění dalšího nabízeného druhu Rudbeckia fulgida.
Dobrou prevencí může být i vlastní všímavost (v přirovnání k počasí jde řekněme o pohled na oblohu). Není vhodné přenášet a pěstovat rostliny byť krásné, ale které můžeme znát z nějakého místa s masovým rozšířením v přírodě. Takové rostliny mohou být sice krásné, ale jsou běžné, navíc spojené se zbytečnými riziky úniků z vlastní zahrady. Ani tak není nutná schopnost poznání negativního invazního efektu či znalost jména rostliny.

Osvěta a vzdělávání

Prevence se dotýká zahradnictví z hlediska osvěty a vzdělávání. Dosud jsou nežádoucí uniky organismů spojeny spíše s neinformovaností a nevědomostí - to ale lze změnit. Řada škol dnes běžně využívá jako součást výuky návštěvy ekocenter či ochranářské presentace (viz např. nabídky ČSOP JARO Jaroměř ), využít lze různé informační materiály (viz -zde- ). V budoucnu by mohla osvěta proniknout i do zahradnických prodejen, na zahrádkářské výstavy, ale přirozeně i na přírodovědné výstavy s dotknutím se zahrad. Začlenění tématu do výuky může posléze vést i třeba k "poučování" starších odborníků mladšími absolventy.
Zdánlivě se zahradníků nemusí týkat přímé zásahy proti zvláště nežádoucím druhům. Stejně jako u každého, u zahradníků zvlášť je ale žádoucí povědomí o invazních seznamech (nepěstování těchto rostlin). Užitečná ovšem může být i znalost efektivních postupů likvidace nežádoucích rostlin (zejména znalost škodlivosti). Vhodné je i nasměrování zájmu nejen "co jde do zahrady", ale i "co jde do zahrady" (obdobně je dnes chápána problematika "nezajímavých" odcházejících odpadů z domácností ap.).

Rizika

Rizikovými místy (zdroje či centra výskytu invazních rostlin) jsou zahrady, smetiště se zahradnickým odpadem, ruderální a člověkem narušená místa, lada. Jestliže jsou některé druhy invazní, větší rizika jejich šíření jsou u vodních toků (vyhovující vlhkost + možnost šíření semen prostřednictvím toků), v blízkosti komunikací (přilehlá místa u silnic či železnic - opět mimořádné životní podmínky pro růst takových druhů, nemluvě o usnadnění neúmyslného šíření dopravními prostředky), problematický může být např. přenos půdy (nepůvodní drobné organizmy v balu převážených rostlin), nemluvě o někdy i cíleném vysazování rostlin do přírody s různými představami zpestřování či zkrášlování. Důležitá je znalost způsobů zplaňování a úniku nežádoucích organismů. Ty se mohou šířit prostřednictvím klonů, diaspor, pylu, či vlastním pohybem (autochorie živočichů).

Zahradní rostliny

Zahradních rostlin je u nás velký počet druhů (více než užitkových či původních druhů). Ve chvíli, kdy se znelíbí, přestávají být pěstovány. Zplaňování u nich omezuje pozdní klíčení, jde o konkurenčně málo zdatné letničky (rajčata, slunečnice), omrzají a vyžadují zimování (jiřiny). Ze strany pěstitelů je tu tlak na vytvoření vytrvalých plemen. Vzpomenout lze myšlenku genetických modifikací, kdy by na našich vesnicích mohla vylétávat hejna zimovzdorných papoušků z neproniknutelných houštin okurek a rajčat (o které by následně patrně jen poklesl zájem).

Praxe

Dobrý zahradník by se měl poznat i podle toho, že brání rizikům šíření nežádoucích invazních druhů. Ví, který druh si může dovolit pěstovat na plotě u silnice u lesa (narozdíl od plotu u vody). Ví, kterého druhu by se zbytečně těžko zbavoval a vyhne se mu vůbec, nebo přísně hlídá hranice svého pozemku a za plotem mu nic "neutíká". Naopak dovede poučit i zahrádkáře či úplné laiky o problematice invazí. Kromě vyvarování se zbytečným problémům na vlastní zahradě může zvolený moderní environmentální přístup přinášet i hřejivý pocit u srdce.

Modifikace

Pokud se zabýváme otázkou šíření nepůvodních organizmů, možno zmínit i problematiku modifikací původních druhů. Toto se v podstatě dotýká kříženců nepůvodních druhů s původními (je známo 66 kříženců nepůvodních druhů se zástupci domácí flóry), ale i šíření geneticky modifikovaných organizmů (nemůže to být případ jen sterilovaných a z pěstovaných ploch nezplaňujících GMO). Křížence může být nelehké poznat. Může se nám tak vybavit poněkud absurdní představa, kdy si chceme ukázat nežádoucí organizmy a na jejich rozlišení použít přinejmenším lupu (tu šířící se křížence laik nemusí být schopen rozlišit od domácích druhů a "škodlivost" brána subjektivně).

Také tématika nepůvodnosti

Někdy je možno narazit na teoretickou úvahu možnosti záchrany některých ohrožených druhů na zahradách. Prakticky rádi a zadarmo by celou řadu druhů mohli zachovat zahrádkáři. Na jedné straně je možnost záchrany druhů, na druhé změny třeba ne zjevné, ale ne nevýznamné - genetické. Jednak náhodný výběr jen několika rostlin může fungovat jako "efekt hrdla láhve" jímž by pěstovaná populace mohla projít (populace v této souvislosti soubor jedinců rostoucích na zahradách jakož na fragmentovaném místě výskytu). U takové generativně množící se populace by se zkrátka mohly projevit negativní efekty příbuzenského křížení.
Dále by populace mohla podléhat selekci dle potřeb či vůle člověka (rozmnožování vitálních jedinců s třeba velkými květy), nemluvě o selekci dle podmínek na zahradě (přirozeným neodpovídajících). Rostliny vyvíjející se za nepřirozených procesů (resp. procesů s nepřirozenými důsledky) nemusí být považovány za původní, nemluvě o vlastní možnosti návratu takových rostlin do přírody (ani by nemusely přežít - podobně jako řada zvířat označovaných za "domácí" s populacemi podrobenými šlechtění).
Dnes se také stávají populární květnaté louky místo anglických trávníků (viz Planta Naturalis ). Nepotřebují často sekat, hnojit a hlavně mají více života (poletující motýli, ježci). Varovat lze před osivem nepůvodních rostlin dovezených třeba z Francie. Šíření nepůvodních rostlin je zbytečné, umělé (nepřirozené, byť snadné), lze počítat s interakcemi s rostlinami domácími.
Ve Zprávách České botanické společnosti také ve fóru v roce 2007 vyšlo erudované upozornění na rizika spojená s vysazováním nepůvodních druhů rostlin do přírody a posilováním populací ohrožených druhů. Naleznete ho dostupné on-line -zde-

Ochrana přírody

Přístup k ochraně přírody může být od lhostejnosti, ponechání určitých částí ladem, zabránění aktivnímu ničení, až po aktivní konzervaci stavu před člověkem ("posedlost původním" a bránění i přirozeným změnám reflektujícím podmínky). Tak či onak, historicky se nepečování o přírodu projevilo negativně a žádoucí není ani přehnaná péče (která je vlastně druhem pěstování některých druhů v přírodě, byť s označením "ochranářský managment").

Závěr

Invazní druhy vyžadují pozornost, nejsou to ledajaké zahradní druhy. Možná poněkud paradoxně, ale informace o invazních druzích mohou zahradníci a zahrádkáři nalézt i u ochranářských organizací. S potěšením mohu oznámit zájem zahradnické školy v Mělníce, která dané oblasti chce věnovat zvláštní pozornost - viz Enviport.cz Rozhodně by nemělo platit "o zahradnících se mluví, se zahradníky se nemluví".

Zajímavé odkazy

Prales ve velkoměstě 1
(Scienceworld.cz)Prales ve velkoměstě 2 s botanikem Šturmou
Invaze v naší přírodě (ČSOP)
box2 Pátá kolona v našich zahrádkách (Vesmír)
Křivánek M. (2006); Biologické invaze a možnosti jejich předpovědi; Acta Pruhoniciana 84

Poděkování: díky Mgr. Zbyňovi Hotákovi (doktorand PřF UK v Praze) za konzultaci tohoto příspěvku.
*Pěkný případ etablování druhu - netýkavka žláznatá. Druh jednoletky, u které by snad nikdo invazní charakter nečekal. Zprávy o pěstování u nás jsou již z roku 1846, první zplanění datováno až do roku 1896, první naturalizace 1903. Její invazní porosty se do povědomí veřejnosti dostaly teprve relativně nedávno - hodně jich přibylo teprve nedávno a nesehrálo tu roli jen šíření zahradníky, ale i přizpůsobování (resp. přírodní selekce ap.) místním podmínkám.





Debata k článku 'Invazní druhy z ochranářsko-zahradnického pohledu'

Reklama

Tapety na plochu


tapeta Hlemýžď

Vyhledávání


Reklama

Chcete nás podpořit?

Přidejte si na své stránky naši ikonu.
Příroda.cz - příroda, ekologie, životní prostředí, život
Návod naleznete zde.


© 2004 - 2019 PŘÍRODA.cz - registrace ISSN 1801-2787       další odkazy:
  • napište nám
  • vtipy o zvířatech
  • o nás

  • Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
    Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.   RSS kanál serveru www.Příroda.cz