Ježek a jeho výzkum

Přichází podzim a s ním i studené počasí. Pro zvířata znamená zima krušné období, které některá z nich nepřežijí. My lidé s nimi tak nějak cítíme a proto se snažíme pomáhat seč nám síly stačí. Často je takovým zvířetem, které se snažíme před zimou ochránit právě ježek. Jak se o ježka doma postarat jste se na našich stránkách mohli v předchozích týdnech dozvědět, ale co vlastně víme o biologii ježků?

Na území České republiky se vyskytují dva druhy ježků: ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus roumanicus) (v nedávné době bylo zjištěno, že dříve uváděný druh Erinaceus concolor se vyskytuje v oblasti Malé Asie a do Evropy neproniká). Přestože jde o poměrně běžná zvířata, během posledních třiceti let byla našimi vědci jaksi opomíjena. Od 70. let dvacátého století se totiž česká zoologie výzkumu ježků moderními metodami příliš nevěnovala. Teprve nyní probíhá na Přírodovědecké fakultě UK genetický výzkum, zaměřený na studium rozšíření a biologie ježků na našem území, prováděný Bc. Barborou Bolfíkovou pod vedením RNDr. Pavla Hulvy, Ph.D.

Ježci jsou jedním z modelových organismů, na kterých se studoval vliv glaciálů, tedy dob ledových, na přírodu. Genetické studie totiž v Evropě prokázaly existenci dvou druhů ježků, které se oddělily od společného předka právě díky izolaci jednotlivých populací vlivem ledových dob (mnoho druhů evropské fauny se v té době stáhlo do refugií - území rozšíření na Pyrenejském, Apeninském a Balkánském poloostrově). Třetí druh je známý z oblasti Turecka. Areály rozšíření ježka východního a západního se na celém našem území prolínají a oba druhy, podle map výskytu, pronikají stále hlouběji do území svého souseda. Ze zajetí jsou známi kříženci těchto dvou druhů, nicméně v přírodě nebyli hybridi dosud potvrzeni. Morfologické znaky, podle kterých lze ježky rozeznat mohou být velmi variabilní a proto je třeba využít moderních genetických metod při zjišťování existence kříženců. Pokud se jedná o F1 hybridy, tedy potomky křížení obou rodičovských druhů v první generaci, ze zajetí je známo, že při zpětném křížení s rodičovským druhem, se pokus zdařil pouze s ježkem východním. Zpětné křížení s ježkem západním se nezdařilo.

Po úspěšném páření a asi měsíc trvající březosti rodí samice mláďata. Na jeden vrh připadá přibližně 6 – 7 mláďat. V České republice, přesněji v mírném klimatickém pásmu, tento cyklus stihnou ježčí samice i dvakrát do roka. První vrh obyčejně nemá se zazimováním problémy, ale mláďata z druhého vrhu někdy nestačí nabrat potřebnou váhu, nutnou k přežití zimního spánku trvajícího v našich podmínkách od října (ježek západní), respektive listopadu (ježek východní) do dubna, což je přibližně 700 gramů na počátku studeného období. Příčinou může být nedostatek hmyzu a malých živočichů, ale na vině bývají i parazité, kteří značně snižují kondici malých ježků. Bylo zjištěno, že pouze 20 – 30% mláďat se dožívá druhého roku života, zatímco roční mortalita dospělých nedosahuje ani 30%.

A právě tady nastává prostor pro naše ochranářské snahy. Přesto je nutné pečlivě zvážit, zda ten který ježek záchranu skutečně potřebuje. Vždy je rozumnější ponechat zvíře, které je schopné zimu přežít v přírodě. Je třeba si také připomenout, že mortalita způsobená nepříznivými klimatickými podmínkami nebo parazity, je vlastně naprosto přirozená. Příroda už je prostě taková a za každou cenu chránit všechna zvířata může být vlastně i nežádoucí v tom smyslu, že tím vlastně pomáháme přežít slabším, přirozeně selektovaným - vybraným zvířatům, na úkor jedinců silnějších. Na druhou stranu bychom se mohli široce rozepisovat o tom, jak dalece člověk zasahuje do přirozeného vývoje (samozřejmě nejen) ježčích populací. Běžně se člověk s ježkem bohužel nejčastěji potkává jen jako s jakousi beztvarou krvavou hmotou na silnici. Povrch vozovky se přes den značně vyhřeje a v noci se k němu stahuje hmyz, přilákaný teplem nebo umělým zdrojem světla. Dá se říct, že pro ježky je to prostřený stůl, avšak riziko střetu s automobilem je vysoké. To je ještě umocněno tím, že přirozená reakce ježka na nebezpečí není útěk, ale pasivní obrana ostny, tedy stočení do klubíčka. Často se také jedná o samce hledající sexuální partnerku nebo mláďata hledající vlastní teritorium.

Ještě horší dopad na jejich populaci má ničení jejich přirozeného prostředí. Ježci mají rádi křovinaté nebo listnaté terény, kde mohou nalézt množství potravy. Neuživí je ani smrková monokultura, extenzivně obdělávané pole ani pravidelně holený trávník a až s pedantickou starostí uklizená zahrada obehnaná vysokou zdí, která sice možná vypadá úpravně, moderně a minimalisticky, ale rozmanitost živočišných druhů v ní je přímo na bodě nula.

Další nebezpečí pro ježky představuje používání pesticidů a samozřejmě každoroční jarní „úklid“ mezí formou vypalování staré trávy. V obou případech lidé ježkům připravují bolestivou a pomalou smrt ať už otrávením nebo uhořením.

Jak tedy může každý z nás prospět ježkům? Například tím, že jim na naší zahradě připravíme příhodné podmínky pro život: nebudeme hubit přirozenou ježčí potravu, poskytneme ježkovi dostatek vhodných úkrytů například pod keři nebo pod hromadou dřeva, zajistíme ježkovi volný vstup do zahrady, odstraníme ze zahrady všechny nebezpečné prvky a budeme opatrní při zahradních pracích jako je sekání trávy, přehazování kompostu nebo necháme pozdní podzimní úklid spadaného listí až na jaro. Ježci totiž právě ve spadaném listí často přezimují a vyrušení ze spánku by je mohlo stát život. Podobně nebezpečné jsou i klimatické jevy, které nemůžeme ovlivnit. Ježci upadají do zimního spánku, pokud teplota klesne trvale pod 10 - 15 °C. Pokud je teplota vyšší, mohou se probudit. Totéž se může stát i při dramatickém poklesu teploty. Pokud potkáte venku v třeskutém mrazu ježka, je podle všeho na jeho záchranu ta pravá chvíle. Ježek ležící v klubíčku na sněhu bývá zpravidla již mrtvý.

Pro případ, že právě vy patříte k těm, komu se letos na podzim podaří stát se zachráncem malého ježečka, na adrese www.csop.cz naleznete kompletní síť záchranných stanic, jejichž pracovníci vám rádi poskytnou všechny potřebné informace. Pro úplnost připojujeme ještě mailovou adresu, na které se můžete dozvědět podrobnosti o výzkumu ježků, prováděném na Přírodovědecké fakultě UK, do kterého se může zapojit téměř každý, stačí mít odvahu ke sběru tkáňových vzorků z uhynulých ježků: jezek.dna@seznam.cz . Výsledky výzkumu se pokusíme získat a formou článku předat i Vám, našim čtenářům