Co jsou to vlastně útulky a k čemu slouží

Ale i v životě zvířátka se může stát, že nastanou okolnosti, které ho připraví nejen o pohodlí, ale především o zázemí a domov a toto zvířátko je náhle zcela bezprizorním, regulérním bezdomovcem.

Cesta k "bezdomovectví" bývá různá, uveďme si nejčastější scénáře:

- Opuštěné zvířátko je potomkem jiného bezdomovce a je pouze součástí geometrické řady počtu opuštěnců v našich krajích.

- Zvířátko žilo při domově, kde ho ovšem spíše vyživovali, než chovali (kočka chodící na mléko, pes žebrající o zbytky) a když z nějakého důvodu došlo k přerušení dodávek výživy, stalo se zvířátko již zcela bezprizorním.

- Opuštěnec zcela objektivně patřil nějaké osobě či rodině, která se rozhodla vzdát se ho. I zde se důvody velmi liší, a především se liší přístup lidí poté, co dospějí k rozhodnutí svého miláčka se vzdát -; o tomto tématu pohovoříme v následujících článcích

- Zvířátko se svému milujícímu majiteli ztratí a tomu se jej nepodaří nalézt. Je to až hodné smutného obdivu, jak daleko se ztraceným zvířátkům někdy podaří zatoulat od domova a není proto překvapivé, že šance jejich návratu k původnímu majiteli je tak často mizivá, ač ten by o svého miláčka velmi stál.

- Zvířátko o svého majitele přijde a následující pečovatelé se o něj odmítají starat

Existují samozřejmě i jiné případy, kdy zvířátko přijde o domov, ale s výše zmíněnými je možné setkat se nejčastěji.

Když si tedy představíte možnost, že existuje takový bezprizorní opuštěnec, obvykle žijící na ulici, tak je také nutné představit si řešení jeho situace: pokud vyloučíme možnost, že se ho nějaká osoba či rodina ujme dobrovolně (ale ani tento případ není tak vzácný), zbývá v podstatě možnost jediná: útulek.

Zákon praví, že zvíře je věc a pokud nikomu nepatří, je obec povinná zajistit její odchyt a následně výživu a přístřešek. Samozřejmě, že reálná podoba plnění tohoto znění má daleko k ideálu; především proto, že kapacity útulků jsou zcela nedostačující na počty opuštěných a toulavých zvířátek a i konkrétní zájem o řešení se na mnohých místech zjednoduší např. na odstřel "toulavých zvířat"; či obdobná "humánní" řešení.

Ale ve větších městech skutečně probíhá odchyt toulavých zvířat - především městskou policií či některými ze soukromých útulků, které odchyt buď posléze vyúčtují městské radnici nebo tak činí na své náklady. Teoreticky by se měl odchyt a odvoz zvířat do obecních útulků dít samozřejmě na náklady obce, která je za tuto aktivitu oficiálně odpovědná, ale ve skutečnosti jsou nejčastěji strážníky (často na podnět některého z občanů) odchytáváni pouze toulaví psi a to ještě ve spíše nedostačujícím rozsahu. Ale pokud se opuštěnec skutečně dostane do tzv. útulku, řekněme si blíže, o jaké zařízení se jedná:

Útulek je (poměrně logicky (-;) zastřešená budova, situovaná na velmi různých místech ve městě či v jeho okolí o velmi variabilní velikosti, která obvykle vychází ze statutu (obecní či soukromý) a účelu útulku (pro psy či kočky). Existují veliké městské útulky až pro dvěstě zvířat, ve kterých jsou různě veliké kotce pro psy, které bývají většinou z pletiva či mřížoví, jeden vedle druhého. Někdy jsou situovány i venku a mají na vrchu kryt proti dešti.

Zároveň je ovšem možné najít útulky o velikosti doslova jedné místnosti, ve které jsou umístěny buď standardní klece pro jednotlivá zvířata či se v ní pohybují volně (kočičí útulky).

Velmi specifickým případem jsou tzv. depozita, kdy se jedná především o jednotlivce či sdružení mající zájem pečovat o opuštěná zvířátka na vlastním pozemku či majetku a v praktické podobě si buď lidé berou několik málo zvířátek k sobě domů nebo ve svém domě a zahradě mají počet zvířátek větší, o která pečují jako o svá (žádné klece atp.), dokud se nenalezne o ně zájemce. Depozita ovšem nepožívají statutu útulku, často ovšem s útulky spolupracují a mohou být i určitou odnoží či pomocníky.

To jsou tedy dvě potažmo tři standardní podoby útulků a nyní si řekněme něco o jejich funkci: jak napovídá název i zkušenost většiny z nás, slouží útulky jako přechodné útočiště poskytující střechu nad hlavou, potravu a ošetření všem zvířátkům, která se nacházejí v existenční nouzi. Kromě tohoto základního poslání plní útulky ještě další sekundární funkce jako zmiňované odchyty, kastrační programy, pořádání umisťovacích výstav opuštěnců či obecné popularizace správné péče o zvířata, aby dalších případných bezdomovců bylo co nejméně.

Velmi citlivým problémem je otázka případného utracení zvířátka vážně nemocného, zraněného nebo "neumístitelného" zvířete (přestárlého, s viditelnou vadou, nebo které zkrátka nikdo nechce). Vzhledem k tomu, že útulky spolupracují s odbornými veterináři, jsou rozhodnutí o utracení jedince vždy v kompetenci odborníků a jsou důsledkem zájmu o co největší blaho zvířete.

Pokud máte zájem o více informací o útulcích, sledujte náš seriál nebo navštivte stránky projektu SPATIUM - www.milackove.net, na kterých se kromě dalších informací o útulcích dočkáte nabídky zvířátek, informací o chovu a dalších zajímavostech.