Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Setkání s navrátilci z Afriky

autor: Alena Rulfová
"Pěkný den, přeji, milý příteli.", pozdravím jednoho známého, kterého jsem už od léta neviděla. "Pěkný den i tobě.", odpoví a bez ustání nad něčím kroutí hlavou.

"Čemupak se tak divíš?", ptám se ho zvědavě. "Ále, právě jsem přiletěl z Afriky, kde jsem viděl tolik neskutečně zajímavých a exotických zvířat procházejících se pod obrovskými baobaby, rozličné orchideje a pestrobarevné motýly, a i přesto, každý rok na jaře, když se vrátím domů - sem do Českého středohoří, mohu si hlavu ukroutit a přece se ne a ne na tu zdejší krásu vynadívat.

A na důkaz svého našení několikrát za sebou zvolá své kníkavé "jéé, jéé, jéé, jéé". "Ano ano, krutihlav říká pravdu.", přitaká přilétnuvší černohlávek a uctivě smekne na pozdrav svou černou čepičku. "Srdce mi nad tou nádherou plesá, doma je zkrátka doma.", dodá ještě než vytáhne z pod křídla tenoučkou flétnu utkanou z trnkových květů, a okolní krajinou se již line oslavná píseň jara. Krutihlav poletuje ze stromu na strom se svým radostným voláním a já se položím do měkké trávy, a naslouchám tónům jarního koncertu. K černohlávkovi se totiž přidali i další navrátilci z Afriky, a i jejich hrdélka zaplavila radostná píseň. Budníček větší zpívá o lesích, které se pomalu zahalují do zeleného listí, budníček menší o měkké trávě a šťavnatých housenkách, drozd zpěvný o nekonečných kopcích se statnými stromy a o muflonech prohánějících se pod nimi. Na basu jim k tomu broukají čmeláci odění do nového pruhovaného šatu. Červenka, která zůstala v Českém středohoří i přes zimu, pěje poněkud melancholicky, už se totiž stihla zamilovat, no a víte, jak to s láskou někdy bývá.. červené hrdélko se jí chvěje v tónech roztoužené jarní písničky.

Vždy, když se v posledních dnech procházím místní krajinou, udivuje mě síla proudící celým Českým středohořím. Vnímám ji mocně svou duší i srdcem. Je ukryta ve stromech vzpínajících své větve ke slunci, přijímajících energii ze samotné Matky Země, v trávě vyhánějící zelená stébla nad povrch a skýtající úkryt prvním hnízdům ptáků, v mláďatech lesní a polní zvěře, v hlaváčcích a koniklecích - těch barevných drahokamech probouzejícího se jara, zdobících okolní stráně! Často si ani neuvědomujeme, jaké máme štěstí, myslím teď nás lidi. Je tak snadné brát prostředí, které obýváme, jako samozřejmou věc. A bohužel mnohdy právě proto, že se úžasná příroda rozprostírá tak blízko nás, nevidíme důvod, proč bychom měli jít a pokusit se poznat ji blíže, na vlastní kůži, uši, oči, ale i nos. Není to tím, že bychom neměli přírodu rádi, jen nám připadá všední a obyčejná. Oproti tomu dokumenty o dalekých krajinách nás přitahují jakoby magickou silou, neb tamní příroda nám připadá tolik vzrušující a tajuplná. Jenže někdy stačí se jen pořádně rozhlédnout kolem sebe, a člověk může spatřit tolik divů! Kupříkladu housenku bojující o život s plošticí, jež svým ostrým sosákem hodlá zákeřně proniknout pod její kutikulu, berušku svlékající svůj starý šat a měnící se v dospělce, lišku vylézající ze své nory, malého zajíčka schovaného v polní brázdě, či strakapouda neomylně vytahujícího ze starých stromů larvy dřevokazných brouků. Možná, kdybychom měli křídla jako krutihlav a každý rok na zimu migrovali do Afriky a na jaře opět zpátky k nám do Evropy, chápali bychom to všechno lépe.. a možná ne, kdo ví.. Křídla nemáme, avšak vyjít ven a naučit se vnímat přírodu kolem sebe nám nic nebrání.

Ležím na louce a jak si tak přemýšlím, náhle uslyším jak na známé "jéé, jéé, jéé, jéé" mého milého přítele krutihlava, odpovídá jiný krutihlav neméně nadšeně. Chvíli se dívám dalekohledem, odkud se volání ozývá a brzy už mě pan krutihlav zve, abych přišla blíž a seznámila se s jeho novou přítelkyní. Společně neustále nadšeně volají a pan krutihlav ukazuje své milé hnízdní strom, který pro ni vybral. Paní krutihlavová nejprve nakoukne do hnízdní dutiny a brzy už slyším její nadšené "jéé, jéé, jéé, jéé" nad prostorným obývákem a pěkně dlouhou chodbou mezi jednotlivými vchody do stromu. Občas jeden z krutihlavových vyleze z některého vchodu, sezobne mravence, a opět radostně volá. Nechci je příliš dlouho rušit, přece jen se seznámili teprve dnes, a jistě si mají mnoho co povídat. "Tak se tu mějte pěkně a buďte spolu šťastni, já zase někdy přijdu." rozloučím se a odcházím k domovu, s něžným pocitem, jež mi naplňuje celé srdce.





autor:
Alena Rulfová
email: alena_rulfova@post.cz

datum vydání:
11. května 2012


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.