Galapážští drozdi opět v zájmu vědců

Na vině znovuobjevené popularitě drozdů jsou jejich parazité. Drobní roztoči, kteří na drozdech „cestují“. Díky rozboru skladby jejich DNA lze totiž vypozorovat ko-evoluční vztahy, tedy provázanost vývoje parazitů s jejich hostiteli, a míru vzájemné příbuznosti jednotlivých druhů. Tři ze čtyř druhů drozdů jsou dnes na Galapágách téměř vyhynulé, a práce tak může významně přispět k nastavení lepší ochrany.

Výzkum, jehož závěry byly publikovány i v prestižním vědeckém žurnálu BioMed Central Evolutionary Biology, byl společnou prací odborníků z londýnského Muzea přírodní historie, curyšské univerzity a českobudějovické jihočeské univerzity. K odhalení vzájemných ko-evolučních vztahů sloužily tři, vždy na konkrétní druh drozda vázaní, parazité. Na rozbor byla využita mitochondriální a jaderná DNA roztočů žijících v peří, včetně dvou druhů parazitických vší. Osekvenováním genetických vzorků se ukázalo, že narozdíl od vší, které měly s drozdy kromě společné cesty jen pramálo společného, roztoči sdíleli s ptáky podstatnou část své evoluční historie. „Kombinace dat získaných z DNA různých organismů, které měly společnou minulost, se o současném životě drozdů dozvíme mnohem více, než kdybychom je pozorovali samostatně,“ tvrdí Jan Štefka, vedoucí studie a vynikající parazitolog.

Jak mohou tyto informace pomoci ochraně přírody a samotným drozdům? To vysvětlil Štefka na příkladu drozdců z ostrova Floreana. Tam je místní lokální populace drozdce galapážského (Mimus trifasciatus) již vyhynulá. Snahou ochrany přírody by tedy bylo nejspíš usilovat o návrat tohoto druhu na ostrov. Ale při rozboru DNA jeho parazitů se ukázalo, že drozdci museli Floreanu osídlit relativně nedávno, z jiného ostrova. A snaha uchránit je tam, odkud skutečně pocházejí, je mnohem účelnější. „Hostitelé a parazité procházejí specifickým vývojem, pokud žijí ve vzájemné izolaci,“ říká Paquita Hoeck z curyšské univerzity. „Musíme teď zvážit, jak zabránit šíření parazitů, pokud bychom chtěli drozdce galapážské vrátit na Floreanu ze dvou zbývajících satelitních populací.“ I poměrně komplikované procesy speciace, tedy vzniku nových taxonů, výskyt polymorfismů nebo sekundární kontakt s předky lze s pomocí užité metody odhalit.

Parazité jsou jako stopaři, kteří se vezou na svém hostitelském druhu. Jejich fylogeneze často sleduje evoluční historii hostitelů. Pokud se vyvine specifický poddruh hostitele, brzy se „objeví“ i specifický parazit. Tam, kde dochází k neshodě – objevují se nové poddruhy hostitele, ale nenásleduje je přímá linie parazitů, došlo většinou k nějaké mimořádné události. Například to, že drozdci osídlili nový ostrov.

Článek byl uveřejněn 3.10 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem „A Hitchhiker's Guide to the Galápagos: Co-Evolution of Galápagos Mockingbirds and Their Parasites“.