Říjen je pro pozorování mloků ideálním měsícem. Po většinu roku se přes den skrývají a aktivní bývají hlavně v noci. Chladné podzimní počasí jejich noční toulky ale už neumožňuje. Své ukryty k přezimování tak hledají přes den. Ideální jsou pro ně skalní štěrbiny nebo jiné vhodné podzemní prostory v horních částech údolních svahů. Na jejich cestě je tak zvláště za vlhčích dnů můžete vidět i na svazích Gránic na samém okraji Znojma. Někdy zabloudí i do ulic města.

Podyjí nabízí pro mloky ideální životní prostředí. V Česku je jen málo jiných lokalit, kde by se nacházeli v tak hojném počtu. Vyhovují jim především vlhké listnaté lesy v údolí Dyje a do ní přitékajících potoků. Důležité jsou pro ně i různé nepromrzající skalní pukliny a sutě, kde mohou přezimovat.

Pro své rozmnožování mloci potřebují vodní prostředí. V Podyjí kladou na jaře své larvy do lesních potoků, studánek nebo i lesních pramenišť, která mají čistou vodu. V larválním stádiu dorostou až 8 cm a v červenci nebo srpnu se promění na suchozemská mláďata. Dospělosti dosáhnou po dalších 2 - 4 letech života na souši.

Mloci se živí drobným hmyzem, pavouky, červy nebo slimáky. Před nepřáteli se chrání jedem, který vylučuji ze žláz v pokožce. Menším živočichům, kteří se snaží mloka ulovit, může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle spojené s obtížnějším dýcháním. Pro člověka není mločí jed při běžném kontaktu nebezpečný. Pokud se ale dostane do očí, způsobuje silné pálení.

Mloci jsou poměrně pomalí a nemotorní. Na jejich cestě za zimovištěm jim tedy hrozí zašlápnutí či přejetí jízdním kolem. Buďte k nim, prosím, ohleduplní. Patří mezi zvláště chráněné živočichy a jejich početnější výskyt v Podyjí je výjimkou. V okolních oblastech nežijí nebo jsou velmi vzácní. , zoolog Jihomoravského muzea ve Znojmě