Má ochrana přírody opravdu smysl?

Jak argumentují odpůrci ochrany přírody? Stejně všechno spěje k betonu, volná příroda je cosi neužitečného, ničení přírody je nevyhnutelné. Kdyby se naše společnost řídila jen míněním těchto lidí, obklopovalo by nás mnohem více prostředí bez živé přírody (beton, asfalt...), přijímali bychom více škodlivin v potravě, vodě a vzduchu, již mnohem více se nás by se týkal skleníkový efekt a ozónová díra, dožívali bychom se tak mnohem menšího věku, v přírodě by se dávno rozšířily invazní druhy rostlin, došlo by k rychlému vyčerpání přírodních zdrojů...

Myslím, že problémy tohoto světa každý zná, jsou to právě důsledky myšlení lidí, kteří říkají, že ochrana přírody nemá smysl. Na druhou stranu k problémům tohoto světa přispíváme i my uvědomělejší. Podívejme se ale na problém z jiného pohledu. Kdyby se společnost řídila jen míněním uvědomělých lidí, možná by se jen těžko dospělo k technickému pokroku.

Neuvědomělý člověk chce například jezdit autem za každou cenu, i když produkuje hodně výfukových plynů, má velkou spotřebu benzínu a ničí kvůli silnicím zbytky přírody, ale přeci jen je to pokrok proti kočárům taženými koňmi. Uvědomělý člověk zůstává u koní, které jsou vhodnou alternativou v řadě případů, nikoli ale vždy tím nejlepším řešením, protože rychlost občas potřebuje každý. Když se projeví všechny nežádoucí projevy provozu aut, neuvědomělý člověk mile rád uposlechne rad člověka uvědomělého nebo vymyslí třeba katalyzátor, lepší motor, pod tíhou doložitelných argumentů omezí výstavbu silnic apod.

Je také nutné si uvědomit, že příroda se bez lidí obejde (vždycky nějak přežije), lidé bez přírody nikoli (vždy budou potřebovat něco jíst, mít kde žít). Bylo by hloupé omezovat ochranu přírody vlastně jen na ochranu sebe samého. Takový úbytek biodiverzity vlivem šíření invazních druhů a vymizením ohrožených druhů je vlastně možná jen etickou otázkou - i taková příroda může dost dobře přežívat. Snad každý ale cítí, že takový systém není přirozený a člověk nemá dostatek argumentů pro ničení zbytků přirozených biotopů. Určitě by nás příliš nenatchnul neutěšený pohled na Slavkovský les plný bolševníku. S tímto stavem by si příroda jisto jistě po mnoha letech poradila sama, jaký smysl by ale mělo v dané oblasti se třeba rekreovat? Stejně tak se lidé jen těžko vyrovnají se skleníkovým efektem, kdy vlivem stoupání hladiny moří přijdou miliony lidí o střechu nad hlavou, příroda ale přežije. Vyčerpání zdrojů nerostných surovin je zase jen problém člověka, nikoli přírody samotné.

Výsledkem těchto úvah je jen náčrtek problémů ochrany přírody, které nejsou černobílé. Ochrana přírody má asi smysl jak z hlediska etického, tak z hlediska přežití člověka samotného. Nesmíme zapomínat, že každý v procesu ochrany a ničení přírody zaujímáme svoji roli a k problémům životního prostředí musíme i ve vlastním zájmu přistupovat odpovědně.