Tsunami - katastrofa pro celé lidstvo a částečné osvobození pro Zemi

Studentka Scholy Humanitas by zřejmě takto uvažovat neměla a přece... Před několika dny se držel tři minuty smutek za oběti přírodní katastrofy nazývané tsunami. Když mě o tom kamarádka informovala, nejen že mi to přišlo hloupé a zbytečné, neb se tak nikomu nepomůže, a nějak tyhle zvyky neuznávám, nebo spíš nechápu. Ale rovněž jsem se musela v duchu ptát, proč být kvůli něčemu takovému smutná. Nepomohla si tak Země částečně od nesnesitelné přítěže - totiž od mnoha lidí?

Samotné slovo tsunami pochází z japonštiny a v překladu znamená "přístavní vlna". Když nad tím vším, co se stalo, přemýšlím, nemohu si nevzpomenout na Jamese Lovelocka a jeho teorii oživlé planety - teorii Gaia. Ve své knize "Gaia. Nový pohled na život na Zemi", v níž o této teorii pojednává, se objevuje věta: "Jsme součástí živého systému - a ten za 4 miliardy let svého života už pamatuje kdeco. Snadno odhalí naše úskoky a nečistou hru, a umí je také ztrestat." Ohlédnu-li se pak do historie lidstva a našich zásahů do přírodních dějů a životního prostředí celkově a zároveň se také rozhlédnu kolem sebe nyní, musím se zákonitě ptát: Netrestá nás sama Země za naši vlastní nezodpovědnost a hloupost?

Hodně se v těchto dnech hovoří o obrovském množství obětí katastrofy v oblasti Jihovýchodní Asie. Všechny od začátku šokuje stále více a více jejich narůstající počet. Samozřejmě s nimi do jisté míry rovněž soucítím, kdyby se to stalo někomu z mých blízkých, asi bych se zbláznila. Protože ale nikoho ze zemřelých osobně neznám, mohu zaujmout poněkud odlišný postoj. Většina z nás ví, že lidská populace je značně přemnožená vzhledem k možnostem této planety a křivka jejího růstu se jaksi nezastavuje. Navíc se chováme velmi konzumně a omezeně vzhledem k přírodnímu bohatství této planety. I přesto, že milióny lidí již pochopilo nutnost zastavit ničení planety a rozhodlo se minimalizovat své požadavky na uspokojení života zde a také je "ihned" snížilo, nebo se o to alespoň pokouší, pořád je to strašně málo. Je tedy možné, že v současné době narážíme na tzv. přirozený odpor prostředí K.

Někteří lidé zde v České republice ještě v nedávné době tvrdili, a možná stále tvrdí, že my - české ženy - rodíme příliš málo dětí, a to že je špatné, neb by snad český národ mohl v extrémním případě vyhynout. Vždy, když jsem se s tímto tvrzením setkala, někde uvnitř mě sílila nevyřčená otázka a toužila být zodpovězena: A nebylo by koneckonců dobře, kdybychom vyhynuli? Jednou jsem s tímto názorem předstoupila před maminku. Nepochopila, a prožila menší šok.

Zničení lidstva je možná zajímavou myšlenkou jen tak čistě teoreticky, ovšem prakticky je to naprostá hloupost. Zničit lidstvo je až příliš jednoduché, a pravděpodobně k jeho zničení časem stejně dojde naším vlastním zapříčiněním. Ale teď ještě ne. Greenpeace mají v něčem přece jen pravdu, dejme nám - lidem šanci, ne první ani poslední, prostě šanci. Musíme na to jít ale jinak než dosud - my všichni. Spousta slov, a z nich plynoucích dohod a úmluv, jak se ukázalo, nestačí. Je třeba, aby byl každý lidský jedinec již od mala vychováván k lásce k Zemi nejen svými rodiči ale také ve škole, aby především rozuměl důvodům svého chování - proč chránit lesy, oceány, moře, zvířata i rostliny a vůbec vše živé i neživé. A také aby měl možnost vidět smysl těchto věcí, a považoval je za nejpřirozeněji daný řád. Aby cítil, že tato povinnost mu umožňuje ten nejkrásnější možný způsob života zde, chránit nejen přírodu ale také sebe a své milované, i ty co se teprve narodí. O to se může a musí pokusit každý z nás.