Infanticida u zvířat (7. část - závěr)

autor: Veronika Bezděková
Je jedna forma infanticidy, která opravdu nebyla objevena u žádného jiného živočišného druhu. Jde o zabíjení vlastních potomků závisle na pohlaví. A tím živočisným druhem je člověk. Tento fenomén je v současné Evropě prakticky neznámý, ve zbytku světa však dosti rozšířený a hlavně velice starý.

Zabíjeny jsou obvykle holčičky. (O zabíjení chlapečků se mluví např. v Dalimilově kronice při dívčí válce, ale tam jde zřejmě o obraz převráceného světa, ve kterém by ženy vládly mužům, takže spíš svědčí o běžné praxi "andělíčkování" holčiček. V Kosmově kronice o zabíjení chlapečků v dívčí válce není ani slovo. Nejsem si jistá, kde ho Dalimil vzal, jestli to nepatřilo ke stejně mystickému obrazu antických Amazonek. Pokud ne, pak to asi bude tvůrčí invence přímo Dalimila. V tom případě by bylo nejvíce šokující, že ho náš milý kronikář považoval za "moudré opatření". Vlastě hrozně fandil, Libuši nadával za přijetí Přemysla... Nebyl on nakonec militantní feministka? Zabíjení děvčátek bylo rozšířeno u Eskymáků (škrcení), v Číně (tzv. "ledová koupel" čili topení), Indii (lámání vazu), Arábii (v Koránu je vysloveně zakázáno zabíjet dcerušky - což se provádělo zahrabáním zaživa do písku)...

U lovecko-sběračských kmenů oproti tomu doloženo není, alespoň já o něm zmínky nenašla. Dnes ve vyspělejších společnostech nahradili zabíjení narozenců potraty nenarozených děvčátek. Vytrvalé preferování určitého pohlaví po stovky až tisíce let může vést k změně poměru pohlaví novorozenců ve prospěch chlapců. U naprosté většiny obratlovců (mimo několika výjimek - třeba pštrosů, kde je poměr 1:2 ve prospěch samic) je poměr pohlaví 1:1, včetně třeba rypoušů sloních a dalších harémových zvířat. U člověka však tomu tak není a poměr pohlaví se mění od populace k populaci. Pokud jsou někde děvčátka dlouhodobě zabíjena, rodí se jich mnohem méně. V Evropě je poměr 1: 1,2 při početí a 1:1,06 při narození ve prospěch chlapců, v Africe i Asii je poměr novorozených chlapců vůči holčičkám zhruba trojnásobně vyšší. V některých kulturách s velmi kladným vztahem k dívkám je poměr vyrovnaný nebo dokonce lehce převažují holčičky.

Vzhledem k těmto skutečnostem existuje teorie, že i v minulosti Evropy byla děvčátka zabíjena, ale už dlouho se to neděje a poměr se proto vrací do stavu 1:1. Evropa vůbec platí za světově nejtolerantnější oblast vůči narození dcery a na genetiky se obrací žadatelé o dceru stejně často jako o syna. Ovšem nikomu z nich nesmí být vyhověno, protože existuje obava z přílivu žadatelů o syna z jiných kontinentů. Pohlaví plodu tedy nesmí nijak být ovlivňováno, ač by to bylo velmi jednoduché. "Holčičí" a "klučičí" spermie se totiž liší velikostí i rychlostí pohybu a dají se obstojně poznat i pouhým okem, počítač je pak dokáže roztřídit s naprostou jistotou. Vyskytuje se ale jiný problém - při "přirozeném" umělém oplodnění se položí spermie k vajíčku a nejrychlejší spermie se s ním spojí. To je ale zpravidla "klučičí", která je mnohem rychlejší než jakákoliv "holčičí" - pokud tedy zdravých spermií není tak málo, že se do výběru dostanou jen "holčičí".

Při takovém oplodnění se tedy narodí téměř jistě kluk - asi v 9 z 10 případů. Je zřejmé, že "holčičí" spermie musí mít jiné kvality než schopnost rychlého sprintu, jinak by poměr při přirozeném oplodnění nemohl být víceméně vyrovnaný. Třeba jsou "holčičí" spermie lepší v běhu na dlouhou trať uvnitř ženského těla? Nebo lepší "stopaři" vajíčka? Něčím musí rychlostní handicap každopádně vyrovnat! Jiná věc je u poškozených spermií, které jsou do vajíčka vstřikovány injekcí, tam poměr opět závisí na náhodě - ale to už přináší dvojnásobné riziko poškození budoucího plodu. Vajíčkům prostě propichování nesvědčí. Proto se dělá jen v nejnutnějších případech a dává se přednost "přirozenému" umělému oplodnění. Umělé oplodnění se čím dál víc zavádí i u zcela zdravých spermií jako prevence genetického poškození - po dobu několika dní (asi týden) totiž oplodněné vajíčko nemusí být v těle matky a v té době lze zkontrolovat jeho stav a poškozené nepřenést do matky. V podstatě jde o podobný princip jako u potkanů, i když umělý - nežádoucímu zárodku se také nedovolí zahnízdit v děloze. V té době ještě není spuštěn vlastní genetický program embrya, takže ho genetici nepovažují za živou bytost, ale jen za shluk buněk (v tom s nimi souhlasí i Muslimové, Židé a řada dalších kultur, v podstatě všechny s výjimkou křesťanských radikálů).

Díky této metodě se není nutné uchylovat k potratům geneticky poškozených embryí prostě tím, že se z řady připravených embryí - a při umělém oplodnění jich může vzniknout i víc než deset - přenesou jen zdravá (většinou dva až tři, ale často stačí i jediné). Rozšíření tohoto postupu by mohlo umožnit i vážně geneticky nemocným lidem mít zcela zdravé potomky. Ovšem při přirozeném asistovaném početí se budou rodit jen kluci a píchání injekcí do vajíčka mu dvakrát nesvědčí, jak už jsem psala. Bude v budoucnu tedy dobré uvažovat o tom, zda by takovým lidem nemělo být dovoleno mít s pomocí počítačového třídění spermií holčičku, pokud by si to přáli.

Na druhou stranu je možné, že vychýlení poměru pohlaví ve prospěch chlapců je významný prostředek snížení populace. Přírůstek lidí totiž způsobují ženy, nikoliv muži (aspoň dokud se nenaučí rodit děti). Pokud by došlo k významné převaze mužů v nějaké populaci (momentálně v Číně, Arábii, Indii), bude následovat prudký pokles počtu obyvatel této populace, pokud si tito muži nenajdou manželky a nebudou moci mít děti. Jde tedy vlastně také o jistou antikoncepční politiku, i když v původně podobě vraždění dcerušek ne právě humánní.

Problém ovšem je, že tyto populace zároveň vnímají nedostatek svých žen jako důvod k agresi vůči okolí a získávání žen násilím z okolních národů. Proto demografové varují, že situace v Asii i Africe směřuje k válce. Válka je sice také mocný prostředek na snižování přelidnění, ale přece jen hodně drsný, a navíc by to mohlo postihnout i nás. Evropa má totiž nevěst pro své muže v podstatě dostatek a každopádně největší nabídku na světě. Na jiných kontinentech ale bude deficit žen pokračovat i v případě, že by děvčátka přestala být likvidována - prostě proto, že se poměr pohlaví upravuje v řádu staletí až tisíců let. Pokud tedy nezasáhnou genetici. Je tedy třeba se zamyslet nad dalším vývojem a zvážit další ovlivňování pohlaví novorozenců - zda by nemělo být povolené spolu s jasným vědomím všech rizik. Extrémní nárůst mužské části populace představuje vhodnou cestu, jak nenásilně snížit počet lidstva, pokud by národy byly srozuměny s tím, že jen nemnohý muž pak bude mít šanci sehnat ženu a že většina jich zemře bez potomků. Pokud by s tím srozuměni nebyly, možná by došlo ke změně v preferenci pohlaví a zabíjení děvčátek a plodů ženského pohlaví by ustalo, takže by si jejich muži nemuseli hledat ženy jinde a přestalo by hrozit nebezpečí násilného konfliktu.

Člověk představuje v tomto ohledu v živočišné říši naprostou výjimku, i když některé druhy zvířat (prý např. někteří hlodavci) údajně dokáží ovlivňovat pohlaví potomků (samičky jsou preferovány v letech s hojností potravy, samečci v opačném případě) a i když u některých druhů (u slonů, jelenů, goril, šimpanzů atd. - tam, kde samec dosahuje výrazně vyššího postavení než samice) poskytují samice výrazně vyšší péči mláďatům samčího pohlaví, přímé zabíjení potomků určitého pohlaví je lidským unikátem. Bylo by možná lepší toho unikátu se vzdát a maximálně ovlivňovat poměr pohlaví při početí. (Stále víc vědců považuje za početí teprve uhnízdění v děloze a spuštění vlastního genetického programu, které ho odliší od mechanických buněčných kultur, běžně pěstovaných v laboratořích, nikoliv spojení spermie a vajíčka. Velká část těchto spojení totiž ke vzniku nového života nevede, ani v laboratoři, ani v těle matky. Je to jen shluk buněk, který je možné přetransformovat na vznik nejrůznějších tkání a využít v lékařství - a to i tehdy, když by sám o sobě nebyl životaschopný! Proto já považuji protesty křesťanských politiků proti údajnému zneužívání geneticky poškozených embryí za nesmysl - z těch by se nikdy nenarodil životaschopný jedinec, ale jejich buňky mohou přinášet zdraví mnoha lidem po mnoho let. Jiná věc je ovšem vytváření zdravých embryí na objednávku, ale vzhledem k tomu, že poškozených je tolik, že se ani nedají všechna využít, to považuji za bezpředmětné.)

Je poněkud smutné, že člověk musí využít nejnovějšího vědeckého poznání k tomu, aby dokázal napodobit to, co bez velkého úsilí používají křečci, vlci či bobři už milióny let, ale na druhou stranu - lépe namáhavě a uměle, než nijak. Genetické ovlivňování pohlaví mi přijde lepší varianta než vraždění dětí určitého pohlaví a antikoncepce, (mini)interupce a dětské domovy a ústavy lepší než infanticida. Člověk není a nikdy nebude moudřejší než příroda, může se ale z ní učit a chápat, že určité věci mají biologický základ a že je možné jim určitým způsobem čelit, ať už u lidí či u zvířat. Například infanticidní sklony kožešinových fretek je možné "vyléčit" jejich přemístěním do lepšího prostředí, než je koncentrák nijak nezařízených klecí, ve kterých čekají na smrt, infanticidu u dívek školou povinných odstranit důslednou osvětou a umožněním beztrestného odložení nechtěného dítěte (případně interupce) nebo takovou pomocí společnosti, která umožní mladistvé matce se o něj starat. Nejsme horší než zvířata ve svých biologických pohnutkách, pouze ve snaze o jejich potlačování a trestání. Pokud pochopíme příčiny infanticidního jednání u lidí i zvířat, budeme schopni mu zabránit a nepoškodit přitom nikoho. Někteří biologové se o to už snaží - maličká mangusta liščí z plzeňské ZOO by mohla vyprávět... Kéž se tyto snahy rozšíří co nejvíc.




autor:
Veronika Bezděková

datum vydání:
12. ledna 2005


Diskuze k článku „Infanticida u zvířat (7. část - závěr)“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.