Ekologická krize?

autor: Antonín Lágner
Dle definice se jde o stav ekosystému, kdy hrozí jeho zhroucení. Nastala snad již takováto situace? Jestli ne, tak jak zabránit aby se systém nedostal do tohoto stavu? Proč je dnešní stav, takový jaký je?

Začnu od konce. Jak došlo k dnešnímu stavu životního prostředí? Na to je jedna celkem jednoduchá odpověď a jedna celkem složitá. Zkusím to říci asi tak mezi nimi. Člověk začal s rozmachem civilizace stále více a více ovlivňovat prostředí kolem sebe. První nevratné ovlivnění nastalo, když člověk začal těžit nerostné suroviny. Tím docházelo ke změnám v reliéfu, vytváření hald, prohlubní šachet apod. Další velké zásahy nastaly v době rozmachu zámořských objevných cest. Tehdy došlo k vykácení značných porostů kvalitního dřeva, ze kterého se stavěly lodě. Zmizely celé lesy, které se na některých místech již nikdy neobnovily. Pak se dlouho ničení, a to nejen našeho životního prostředí, ustálilo na celkem přijatelné úrovni. Ničení, které vedlo ke dnešní rozsáhlé devastaci započalo průmyslovou revolucí. Došlo k nárůstu využívání nerostných surovin jako zdroje, hlavně uhlí a plynu. Po čase se k tomu přidaly ropné produkty. Tím se nastavil dnešní trend. Od té doby se stále využívá uhlí, plyn, ve velkém se těží vše co se vůbec těžit dá. Zatím se stále využívá jen malé procento odpadu pro recyklaci. Markantním zvýšením tohoto procenta by se oddálilo to, co za par desitek let nastatane - nedostatek uhlí, ropy i zemního plynu. Svět však spěje k tomu, že drancování krajiny skončí až s úplným vyčerpáním zdrojů, teprve tehdy dojde na výrazné zvýšení procenta recyklovaného odpadu.

Proč se dopustilo, aby se životní prostředí v posledních 300 letech tak moc zhoršilo? Protože na počátku nebyl nikdo, kdo by dokázal odhadnout co nám tím může hrozit. Později ale nebyla chuť situaci změnit. Za vším stály peníze. Od nich se vše odvíjí. Jak se říká, ani kuře zadarmo nehrabe. V okamžiku, kdy se stal kouřící komín symbolem prosperity, byly stavěny další a další. Do tohoto okamžiku se dal nepříznivý vývoj omezit na nedevastující hladinu. Samozřejmě že by to sebou neslo snížení rychlosti vývoje technologií. Tady nastává ale otázka, zda by zpomalený vývoj byl prospěšný či ne. Možná by se lidstvo více rozmýšlelo jak využívat nové technologie a jak minimalizovat jejich vliv na životní prostředí. Lidstvo ale chce nové technologie co nejrychleji. Jako příklad dobře poslouží vývoj v oblasti elektroniky. Mnoho spotřebičů dnes zastará dříve, než uplyne polovina jejich životnosti. Poté se bezúčelně hromadí na skládkách.

V dnešní době došlo k tomuto: veškeré suroviny využíváme na maximální úrovni jakou nám dovolují naše technologie, využíváme málo jakékoli využitelné odpady. Dnes se již malé děti učí že by PET láhve a papír měly nosit do sběrných košů, ale v tomto měřítku to moc přírodě nepomůže. Ovšem je to lepší než nic a někde se začít musí. Co by opravdu pomohlo by bylo, aby se průmysl přestal chovat dle hesla "po nás potopa" a ekologií se začaly zabývat v míře větší než jim předpisují zákony. Určitě by to byl i velmi dobrý reklamní tah kdyby se inzerovalo, co 'navíc' dělají.

Teď k hlavní otázce: nastala ekologická krize? Dle mého mínění ještě ne. Ovšem mnoho k tomu nezbývá. Zatím průmysl nic netlačí v rozumné míře ke zlepšení stavu. Do okamžiku, než převáží zájem o trvalou hodnotu zdravého životního prostředí nad nesmyslným zájmem velkých firem, které znečišťují prostředí. Zisk je sice velmi důležitá věc, bez něj to nelze v současném světě přežít. Ovšem co dělat s miliardami na účtech, které jsou tam nesmyslně deponovány, nikdy se z nich nedostanou a nikdy nepřispějí k ničemu dobrému?

Životní prostředí je pro všechny, nikomu nepatří, a proto za něj odpovědnost cítí pouze tak malá hrstka lidí, kteří by pro jeho zlepšení něco mohli udělat. V současnosti se jedna část lidstva snaží prostředí zachránit a druhá zničit. V okamžiku, kdy ničící část vyhraje, zničí se i samo lidstvo na této planetě. Možná do té doby ale naši Zemi opustíme a začneme ničit jako kobylky jinou nebohou planetku. Co nás potom bude nutit abychom se chovali podle jména, které jsme si dali: člověk rozumný - tedy rozumně? Asi nic. Je jen na nás kam až to necháme dojít. Ale nesmí se stát, aby fanatičtí pseudo-ekologové zničili svojí špatnou horlivostí to, co jiní vytvořili.



autor:
datum vydání:
26. ledna 2005


Diskuze k článku „Ekologická krize?“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!