Řeřicha setá
autor: Optograph

„Semínkovna funguje v podstatě jako knihovna, kde si ale místo knih půjčíte osivo,“ popisuje Klára Hrdá, iniciátorka projektu Semínkovna a dodává, „každý si může vybrat osivo, které se mu líbí, a po sklizni jej přinést zpět do semínkovny a nabídnout ostatním. Semínkovny jsou svobodným, ekonomickým i ekologickým gestem a zároveň návratem k praktikám našich předků.“ Semínkovny mají svou vlastní webovou stránku, kde se zájemci dozvědí mimo jiné, jak postupovat při zakládání nové semínkovny a zda se v jejich okolí již nějaká semínkovna nenachází. Sdílení osiva funguje na základě vzájemné důvěry. Osivo vkládané do semínkovny musí být zdravé, reprodukovatelné a řádně označené. Sdílet by se nemělo osivo hybridní (označení jako F1), osivo rostlin invazivních či chráněných autorskými právy (např. GMO). „Další podmínkou je pěstování rostlin bez použití chemických hnojiv a postřiků, tedy v podstatě v bio kvalitě.“, doplňuje iniciátorka projektu: „Cílem projektu je i motivace k přírodnímu zahradničení, které je trvale udržitelné a ohleduplné k životnímu prostředí.“

Svobodná iniciativa semínkoven byla veřejnosti představena letos na jaře v rámci facebookového magazínu Rostlinysro. „Aktuálně je ve stádiu zrodu 7 semínkoven, z toho 3 na území hlavního města Prahy. Jsem si jistá, že další budou postupně přibývat s tím, jak se povědomí o této iniciativě bude šířit.“, udává Klára Hrdá a pokračuje: “Zároveň s vedením informačního webu o semínkovnách aktuálně připravujeme informační letáčky a v budoucnu také školení pro zájemce, kteří by se o semenaření chtěli dozvědět více.“

Moderní doba s sebou přinesla pokrok v podobě rozvinutých technik, díky kterým semenářské firmy zaplavují trh unifikovaným a často hybridním osivem. Semenaření vlastních plodin se dnes věnuje jen málokterý zahradník a dříve oblíbené místní či krajové odrůdy dobře adaptované na podmínky našich zahrad nenávratně mizí. „Nové odrůdy vesměs vyžadují ošetření postřiky a aplikaci umělých hnojiv. Pro toho, kdo myslí na své zdraví i životní prostředí, jsou tyto odrůdy většinou nevhodné.“, vysvětluje Jan Novotný provozující web věnovaný semenaření a vlastní semínkovnu: „Staré, místní a krajové odrůdy jsou důležité pro zachování potřebné biodiverzity a patří do kulturního dědictví naší země. Semínkovny jsou jednou z cest, jak je udržovat a chránit.“

S myšlenkou svobodného sdílení osiva v rámci semínkoven (francouzsky Les Grainotheques) přišel v roce 2013 Sébastien Wittevert, zakladatel francouzské neziskové asociace Graines de troc. „Nápad se zrodil z touhy mít možnost sdílet osivo s ostatními zahradníky a aktivně se podílet na ochraně diverzity, která se ocitla v ohrožení,“ vysvětluje Sebastien Wittevert důvody vzniku francouzských semínkoven a pokračuje: „Každé semínko, každé variety, si naši předkové předávali z generace na generaci po tisíce let. Je třeba si uvědomit, co se s tímto dědictvím dnes děje a zejména jakým způsobem jej můžeme uchovat pro naše potomky.“ K dnešnímu dni eviduje webová stránka asociace Graines de troc téměř 150 veřejných semenných bank na území Francie a toto číslo stále roste.

Projektu Semínkovna je věnována webová stránka seminkovny.wordpress.com.