Odhalení - O gorilách

autor: Český rozhlas
Po několik podzimních pátků jsme Vám přinášeli zpravodajství z projektu Flying over Natura 2000. Nyní už jsou všichni ptáci ptáci na zimovištích, takže tento projekt vystřídá zpravodajství z reality show trošku jinak - Odhalení. Dnes o protagonistech - gorilách.


Gorily obecně

Druh G. beringei zahrnuje poddruhy:
G. beringei beringei (gorila horská)
G. beringei graueri (g. východní)

V současné době existuje tendence k vytvoření dalšího samostatného poddruhu pro populaci goril z národního parku Bwindi Impenetrable v Ugandě: Gorilla beringei (g. bwindská).

Druh G. gorilla zahrnuje poddruhy:
G. gorilla gorilla (gorila nížinná)
G. gorilla. diehli (g. nigerijská)

(Zde uváděné rozdělení rodu Gorilla na dva druhy s více poddruhy je poměrně nové, a proto české názvosloví pro jednotlivé druhy a poddruhy není zavedeno. Směrodatná jsou vždy jména vědecká.)

Morfologie
Mezi pohlavími u všech poddruhů goril existuje výrazný pohlavní dimorfismus, samice jsou menší a lehčí. Samec gorily váží kolem 180 kg a měří cca 1,7 m; samice váží 70 - 100 kg a měří cca 1,5 m. Dominantní dospělí samci mají výrazný sagitální hřeben na temeni hlavy a na hřbetě stříbrné zabarvení vedoucí od ramen až k zadku a ke stehnům. Gorily se pohybují především po zemi, po čtyřech, horní končetiny se opírají o zem hřbetními stranami kotníků prstů (tzv. kotníkochůze). Nicméně jsou schopny šplhat ve větvích (především mladá zvířata) a omezeně se ohybovat po dvou. Gorily se ve volné přírodě dožívají 30-40 let, v zajetí až 50 let.

Výskyt
Gorily žijí ve dvou samostatných oblastech Afriky, tyto oblasti jsou odděleny asi 900 km širokým pásem konžského pralesa. G. gorilla se vyskytuje na ploše cca 709 000 km2 (Nigérie, Kamerun, Středoafrická republika, Rovníková Guinea, Gabon, Konžská republika, Angola, Konžská demokratická republika, Angola). G. beringei se vyskytuje v části Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy.

Odhady početnosti
110 000 (gorila nížinná - G.g.g.), 250 - 300 (gorila nigerijská - G.g.d.), 17 000 (gorila východní - G.b.g.), 350 (gorila horská - G. b.b.), 300 (gorila bwindská - G.b. ssp?); v zajetí žije cca 740 zvířat, v naprosté většině se jedná o jedince poddruhu gorila nížinná (G.g.g.), kteří jsou chováni i v Zoo Praha.

Potrava
Gorily horské (G.b.b.) se živí především listy, stonky, jejich dření a výhonky. Požírají pouze několik druhů ovoce (1,7% potravy). Potrava je pro tyto gorily lehce dostupná a za den ujdou méně než 500 m. Potrava goril východních (G.b.g.) je více rozmanitá a sezónně se mění. Listy a dřeň stonků jsou základem jejich potravy, ale 25% tvoří ovoce. Součástí jejich jídelníčku je také hmyz. Aby nalezly dostatek ovoce, musí ujít denně delší vzdálenosti ( 50 - 2300 m). Základem potravy gorily nížinné (G.g.g.) a nigerijské (G.g.d.) je ovoce, ačkoliv v některých oblastech se hojně živí vodními rostlinami. Důležitou součástí jejich potravy jsou termiti a mravenci. Protože jsou nejvíce závislé na ovoci, mají průměrně největší domovské okrsky a za den ujdou průměrně 1105 m.

Sociální organizace a chování
Současné poznatky o sociální organizaci a chování goril jsou převážně založeny na výzkumu horských goril (G.b.b.), ačkoliv existují i data pro gorily nížinné (G.g.g.) a východní (G.b.g.). Horské gorily žijí ve skupinách o průměrné velikosti 9,2 jedinců, s jedním dospělým samcem (ale může jich být i více), více samicemi a jejich potomky. Dospívající samice opouštějí rodnou skupinu a připojují se ke skupinám jiných samců. Samci mohou zůstat v rodné skupině nebo ji taktéž opouštějí. Pokud zůstanou v rodné skupině, jsou podřízeni dominantnímu samci a mohou se pářit s nově příchozími samicemi anebo se stanou dominantními v případě úhynu stříbrohřbetého samce. Pokud rodnou skupinu opustí, mohou žít po nějaký čas osamoceně nebo v samčích skupinách, snaží se získat samice a vytvořit novou skupinu.

Problémy spojené s habituací (přivykání na přítomnost lidí) u goril nížinných (G.g.g.) a obtížný terén přispívají k nedostatku informací o tomto poddruhu. Skupina se většinou skládá z jednoho dominantního stříbrohřbetého samce, více samic a jejich potomků, průměrná velikost skupiny je 8,4 jedinců. Samci opouštějí rodnou skupinu a žijí buď samotářsky nebo mohou vytvářet dočasné skupiny skládající se z několika mladých samců a nereproduktivních samic. Samice mohou měnit skupinu i dvakrát za život. Po úmrtí dominantního stříbrohřbetého samce se skupina rozpadá a samice emigrují do nových skupin.

Gorily spí ve hnízdech, které si staví z okolní vegetace, většinou na zemi. Na každou noc si staví nové hnízdo.

Rozmnožování
Gorily ve volné přírodě mají první mládě ve věku 10 let a intervaly mezi jednotlivými porody jsou 4 roky. Samci mezi 8 - 12 lety jsou nazýváni "černohřbetí". Ve volné přírodě dospívají, tedy stávají "střibrohřbetými", ve věku 12 - 13 let, avšak úplné velikosti dosahují ve věku 15 let. Mládě zůstává během prvních 5 měsíců života v neustálém kontaktu s matkou. Během této doby jsou mláďata plně závislá na matce, sají cca 1x za hodinu a spí s matkou ve hnízdě. Po 5 měsících se mládě odváží vzdálit od matky na krátkou dobu a po 12 měsících se vzdaluje až na 5 m. Souběžně s poklesem vzájemného kontaktu mezi matkou a mládětem klesá také četnost kojení, mláďata sají přibližně 1x za 2 hodiny. Ve věku 30 měsíců mládě tráví s matkou přibližně 50% svého času. V období od 3 do 6 let mládě již nesdílí hnízdo s matkou a je postupně odstavováno. Po úplném odstavu mláděte samice začne znovu ovulovat a může opět zabřeznout.

Gorily nížinné v pražské zoo

Richard
Narozen 9. 11. 1991 v zoo ve Frankfurtu n. M.
Jeho otec je dnes 48 let starý, stále žije a stále se rozmnožuje. Z Frankfurtu přešel Richard 25. 4. 1997 ve věku 6 let do skupiny samců v Paingtonu (Velká Británie) a odtud 4. 11. 2003 do Prahy. Při stěhování v roce 1997 vážil 47 kg, dnes váží okolo 175 kg.

Ošetřovatel Marek Ždánský o Richardovi říká: "Je to jeden z nejkrásnějších samců v Evropě. Když k nám přišel z Anglie ze samčí skupiny, byl neuvěřitelně hodný. Ze všech samců, které jsem v životě poznal, byl nejhodnější a nebyl vůči nám agresivní. Nechal si od nás sahat na hlavu, ruce, nohy, velmi dobře komunikoval. Když dostal dvě samice, byl trochu nevrlý, nenechal už na sebe tolik sahat. Po narození Moji se vše vrátilo do stavu, jako když přišel."

Shinda

Narodila se 14. 6. 1991 v zoo v Apeldoornu (Nizozemí).
6. 12. 1996 byla s celou rodinou přesunuta do Sydney a odtud 4. 9. 2001 do Prahy. Po povodních se 14. 8. 2002 přestěhovala do Dvora Králové, odkud se vrátila 16. 10. 2003. V roce 1999 jí byl v Sydney aplikován hormonální implantát jako prevence proti příbuzenské plemenitbě s otcem. Ten se však nikdy nepodařilo odstranit a jeho působení (nebo důsledky jeho působení) až dodnes ovlivňují její schopnost reprodukce. Její jméno by ze svahilštiny šlo přeložit jako Viktorie (vítězná).

Marek Ždánský o ní říká: "Je asi ze všech nejvíc nebezpečná, musíme být neustále ve střehu, aby nás nenapadla."

Kijivu
Narodila se 18. 3. 1993 v Yoo v Appeldornu (Nizozemí). Do Prahy přišla 5. 9. 2001 ze Sydney a podobně jako Shinda dočasně pobývala ve Dvoře Králové nad Labem. Její hormonální implantát se podařilo odstranit v roce 2001. V roce 2004 porodila Moju. Její jméno znamená ve svahilštině "šedivá".

Marek Ždánský: "Jakmile jsme je dali dohromady s Richardem, začali se pářit, a za rok bylo první mládě. Kijivu je nervově labilní, nejlépe se to pozná, když se bojí. Drží si obě uši a přestává žrát. Pozná se dobře, protože často má u sebe Moju"

Moja

Téměř roční mládě, jehož pohlaví se zatím nepodařilo s jistotou určit. Narodilo se 13. 12. 2004 v pražské zoologické zahradě; jde o první odchov gorily v České republice. Matka Kijivu, otec Richard. Moja znamená ve svahilštině "jedna". Marek Ždánský: "Moja dělá v posledních týdnech velké pokroky. Už se nedrží stále své matky, ale vyráží od ní pořád dál a dál. Teprve nyní začíná o Moju projevovat zájem otec Richard. Narozdíl od tetičky Shindy, která Moju už dříve matce občas vzala..."

Ohrožení goril v přírodě

Existují nejrůznější hrozby a tlaky, které významně působí na populace goril v přírodě. Výsledkem je jejich znatelné ubývání a vzrůstající reálné nebezpečí, že přinejmenším nejohroženější poddruhy vyhynou. Firmy těžící dřevo způsobily, že se kdysi vzdálené a nedostupné oblasti staly lehce přístupné nejen těžké mechanizaci svážející vytěžené dřeviny, ale i všem dobrodruhům a lovcům. Změny na velkých územích, kácení pralesů, přeměna na zemědělskou krajinu, to vše způsobilo, že gorily patří ke kriticky ohroženým živočichům.

Ztráta životního prostředí
Gorily dnes žijí v poměrně hustě osídlených oblastech Afriky, v lesích obklopených rychle se šířícími lidskými sídlišti. Rostoucí lidská populace má na území, kde žije, stále větší nároky a potřeby. Lidé mění krajinu na zemědělsky využívanou - a v té gorily žít nemohou. Ve zbývajících lesních oblastech ovšem může žít jen méně gorilích skupin než dříve, protože teritoriální cho- vání a omezená potravní nabídka nedovolí, aby se koncentrace zvířat na této ploše zvyšovala. Například v povodí řeky Kongo, v místech, kde je domov západní nížinné gorily, došlo k obrovskému odlesnění vedenému různými evropskými a asijskými koncerny.

Lov
Pro mnoho lidí je těžko pochopitelné, jak vůbec někdo může zabíjet gorily, tvory tak podobné lidem a zdánlivě nevyužitelné. Domorodé kmeny kdysi lovily gorily jako potravu, jejich úspěšnost i potřeby byly ovšem nízké, a tudíž nevýznamné. S příchodem střelných zbraní se lovci stali téměř stoprocentně úspěšnými.

Bohužel ve velmi chudých oblastech střední Afriky může být maso ulovených zvířat jediným zdrojem bílkovin nezbytných pro život. Existuje ovšem i legální či nelegální trh s masem divokých zvířat. Ta jsou nekontrolovaně lovena a maso je dodáváno do velkých či rychle se zvětšujících měst. Gorilí maso, i když tvoří jen nepatrnou část v celkovém objemu dodávaného masa, patří mezi velmi žádané. Mnoho goril navíc uhyne, aniž by byly záměrně loveny. Uvíznou v různých důmyslných pastích, okách a sítích nastražených lovci na kopytníky.

Nikdo neví, kolik goril je každoročně zabito a kolik jich je prodáno na trhu s masem divokých zvířat. Mnoho jich končí i v konzervách nebo je maso uzeno pro pozdější zpracování v továrnách. Velmi žádané jsou i různé části gorilích těl využívané k nejpodivnějším účelům. Ať už v domorodém léčitelství, nebo jako základ různých ozdobných a dárkových předmětů. Vedle toho se chytají mláďata a jsou dále prodávána jako hračky nebo domácí mazlíčci.

Nemoci
Nemoci jsou skutečně reálným nebezpečím zbytkových populací goril. Zvláště tam, kde se lidoopi dostávají do přímého kontaktu s lidmi, kde je rozšířený turismus a kde je za velké poplatky turistům umožněno gorily sledovat z těsné blízkosti. Lidé a gorily mají prakticky totožný genetický základ, shodná je jejich fyziologie a gorily tak mohou trpět stejnými nemocemi jako lidé. Bohužel rozdíl je v imunitním systému. Lidé desítky generací bojují proti relativně triviálním nemocem, jako jsou rýma, kašel či některé virózy, a tak je imunitní systém zdravých lidí schopen se s těmito nemocemi vypořádat. Gorily se s lidskými nemocemi střetávají poprvé a setkání to bývá tragické. Jakmile se opice nakazí, mnoho jich uhyne. Připomenout musíme ještě virus Ebola, který má v Africe v posledních letech na svědomí smrt velkého množství lidí. Stejně tragické následky byly zjištěny v místech, kde byla ebola přenesena na populaci goril, hlavně západní nížinné gorily ve Středoafrické republice. Například podle vědeckých odhadů v Národním parku Minkebe v Gabonu uhynulo nejméně 90 procent všech goril. Podél hranice Gabonu a Konga ebola způsobila smrt obrovského množství lidí i goril, přičemž skutečné počty se jen těžko odhadují.

SLEDUJTE: http://www.rozhlas.cz/odhaleni




autor:
Český rozhlas

datum vydání:
11. listopadu 2005


Diskuze k článku „Odhalení - O gorilách“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2023 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.