Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

"Maso chudých lidí"

autor: Olga Čadilová
U nás na Podbrdsku se tak říkalo houbám. Lesy jsou tam na ně bohaté, a tak se sbíraly a sbírají a v kuchyni připravovaly a připravují na desítky různých způsobů, kam paměť sahá. A kdy vlastně lidé začaly houby sbírat?

Podle historických pramenů lze bez rozpaků říci, že dávno. Starořecký botanik Theofrastos (asi 300 let př. n. l.) už znal smrže, lanýže a žampiony, jejichž řecký název mykos dal jméno celému vědnímu oboru - mykologii. Říman Plinius st. (1. stol. n. l.) houby rozdělil da dvou skupin, na jedlé a jedovaté. Přesně podle toho, jak byly užívány. Ty jedlé v kuchyni, ty druhé k travičství. Prý i císař Caludius byl svou ženou Agrippinou otráven muchomůrkou zelenou.

Ve středověku se mnoho zpráv o houbách nevyskytuje, zato renesance byla obdobím, kdy se studiu přírody věnovala velká pozornost. Vznikly popisy a vyobrazení hub, především kloboukovitých a chorošovitých. Známé je dílo rakouského vědce Clusia (16. stol.), jenž popsal asi sto druhů hub a připojil jejich obrázky.

Až do 19. století však nebyl původ hub zcela jasný a jejich různorodost, styl výskytu i v té době nepochopitelný způsob rozmnožování, evokovaly nejrůznější pověry a výmysly. Jejich výskyt se například připisoval bouřce, měsíci, byly považovány za vedlejší produkt hniloby i za hříčku přírody. V nejstarším německém herbáři najdeme slova: "Houby jsou dětmi bohů, vždyť se rodí bez semen". Naopak Francouz Sebastien Vaillant (počátek 18. stol.) uváděl, že jde o produkt ďábelský, narušující harmonii a řád přírody.

Ve stejné době však italský přírodovědec Pier Antonio Micheli objevil houbové výtrusy a správně určil, že slouží k rozmnožování. Pak následovalo zjištění francouzského botanika René Joachima Dutrocheta, který popsal funkci podhoubních vláken.

Otec botanického třídění Carl von Linné určil, že houby patří do rostlinné říše, a to do poslední 24. třídy jeho systému. Tam byly pod názvem tajnosnubné zařazeny všechny rostliny, které neměly květy a tedy se rozmnožovaly výtrusy. Linné ve své Systematice přírody z r. 1735 popsal 95 druhů hub a jejich skupinu učil jako "Fungorum ordo chaos est - řád hub je chaotický"

Na počátku 19. století vznikla samostatná věda o houbách - mykologie, a ta určila, že houby jsou samostatnou skupinou organismů. Klasifikaci hub učinili nizozemský lékař Christian Hendrik Persoon a švédský botanik Elias Magnus Fries, jejich díla jsou dodnes považována za základ mykologia a k takovým je třeba ještě přiřadit pětadvaceti dílnou práci italského mykologa Piera Andrea Saccardy.

A co československá, respektiva česká věda o houbách? U nás najdeme první zmínky ve středověku, houby jsou popisovány v herbářích od 16. století, ale vážněji se těmito organismy začali vědci zajímat až v 19. století. Významnou osobou v mykologii byl kustod Národního muzea August J. C. Corda a následovali lékař a přírodovědec Julius Vincenc Krombholz a botanik Filip Maxmilián Opiz.

Ve Všeobecném rostlinopisu Jana Svatoplika Presla z této doby je popsáno na dvě stovky druhů hub a jsou jim přiřazena česká jména. Koncem 19. století potom Josef Ladislav Čelakovský přeložil praktickou příručku o houbách rakouského autora B. Lorinsera a houbám se ve svých pracech věnují také František Bubák, Jan Bezděk a A. Bernard.

Pedagog Jan Bezděk vychoval řadu svých nástupců. Mezi nimi například profesora Jana Macků, který napsal první určovací klíč Český houbař. Jan Bezděk pak vydal atlas hub s názvem Houby jedlé a jedovaté, doplněný ilustracemi Václava Luňáčka.

Na Bezděkovo dílo pak navázal nejznámější československý mykolog František Smotlacha (1884 - 1956). Jeho dizertační prací byla Monografie českých hub hřibovitých. F. Smotlacha stál v roce 1912 u zrodu mykologického odboru České botanické společnosti, v roce 1919 založil Časopis československých houbařů a v r. 1921 Československou mykologickou společnost. Z literatury nesmíme zapomenout na Smotlachův Atlas hub doplněný fotografiemi, na Atlas hub Alberta Piláta s ilustracemi Otto Ušáka a Pilátův Klíč k určování našich hub.

Zakladatelem československé mykologie a jejím nejznámějším propagátorem Františkem Smotlachou pro tentokrát náš výlet do historie vědy o houbách skončíme. Mykologickou současnost, její osobnosti i důležitá díla oboru popíšeme v některém z příštích článků.





autor:
Olga Čadilová
email: Olina.Cad@seznam.cz

datum vydání:
26. června 2006


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.