Klíště obecné - Ixodes ricinus

autor: Lenka Kadlíková
Nebezpečný parazit.

třídapavoukovci - Arachnida
řádklíšťata - Ixodida
čeleďklíšťatovití - Ixodidae Murray, 1877
rodklíště - Ixodes
druhKlíště obecné - Ixodes ricinus

Vzhled

Klíšťata patří mezi roztoče. Vyskytují ve čtyřech vývojových stádiích. Kromě vajíčka je to šestinohá světlejší larva. Podobně jako vyšší stádia i larva čeká s do široka roztaženýma předníma nohama na svého hostitele na vrcholku rostlin. Po nasátí krve se mění v osminohou nymfu a později v dospělé klíště - imago. Od vajíčka po dospělce se klíště vyvíjí 1 - 5 let. Tento dlouhý vývoj je mimo jiné způsoben i tím, že každé stádium mívá jiného hostitele. Záleží tedy na tom, jak dlouho čeká například v trávě než se uchytí na hostiteli.

Dospělec klíštěte má zploštělé tělo v horní části kryté tvrdým štítem. 2,5 mm velcí samci mají štítek větší, jsou červeno hnědí. 3 - 4 mm velké samičky jsou spíše žluto červené a mají štítek malý. To jim umožňuje velkou roztažitelnost zadečku při sátí. Při plném nasátí může mít samička klíštěte až 1 cm. Bodavě sací ústrojí je tvořeno postranními pohyblivými chelicerami a zubatým hypostomem, pomocí kterého se uchytí na hostiteli.

Rozšíření

Klíště preferuje vlhká a teplá stanoviště. Ideálním stanovištěm je listnatý les s dostatečným podrostem. Výjimkou nejsou ani seníky. Vyskytuje se až do nadmořské výšky osmiset metrů. Lze ho nalézt v mírném pásmu severní polokoule od severní Ameriky až po Asii a v severní Africe.

Způsob života a potrava

Jejich aktivita začíná již dva týdny po posledním sněhu, nejčastěji v březnu. První nové larvy se objeví během dubna a května. Nejhojněji se dospělá klíšťata vyskytují v květnu a v září. Jedná se o tzv. dvojfázový výskyt s kulminací v květnu a září. Proto se zejména v tomto období mějte na pozoru a po každé vycházce do lesa či vysoké trávy si pečlivě prohlédněte pokožku. Zejména záhyby a místa s měkkou kůží. Nezapomeňte ani na děti a vaše čtyřnohé miláčky.

V poslední době se u nás vyskytuje poměrně velké množství klíšťat nakažených různými nemocemi. Klíště obecné patří mezi ty druhy, které aktivně vyčkávají na svého hostitele v trávě či jiných rostlinách. Mylná je však představa, že klíště uvidí vhodného hostitele a okamžitě na něj skočí. Klíšťata jsou slepá, ale dokáží reagovat na vydechovaný oxid uhličitý. Pomáhá jim v tom tzv. Hallerův orgán. Také neskáčí, ale padají z rostlin přímo na hostitele.

Pokud jste si někdy našli na těle zakouslé klíště, možná jste si řekli, jaktože je zakouslé, vždyť jsem nic necítil/a? Ono je totiž v zájmu klíštěte aby nebylo odhaleno až do doby kdy se pustí. Pokud by na svoji přítomnost významně upozornilo, bylo by odhaleno a odstraněno. Klíšťata proto mají prostředky aby zabránily projevům, které by je odhalily. Do rány vypouští anestetika proti bolesti. Krom toho se Vám do těla dostanou i látky, které pomohou klíštěti se lépe na ráně udržet a další látky například zabraňující srážlivosti krve. Se slinami se pak do těla dostávají původci nebezpečných nemocí, které klíšťata přenášejí.

Krev sají pouze samičky, samečci klíšťat podle většiny zdrojů potravu nepotřebují. Pouze čekají na hostitele, na kterém najdou samičku k páření.

Klíšťata přezimují jak v hladovém, tak nasátem stavu ve všech stádiích vývoje.

Rozmnožování

Rozmnožování probíhá na hostiteli i mimo něj. Oplodněná samice, která je plně nasátá může naklást až 5000 vajíček.

Ochrana proti klíšťatům

Asi nikoho nepřekvapí, že tento obtížný a v přírodě hojný parazit není zvláště legislativně chráněn. Proto tentokrát pojmu tuto kapitolku trošku jinak. Věnuji ji tomu, jak můžou být klíšťata nebezpečná a jak proti nim ochránit sebe, své blízké a čtyřnohé miláčky.

Ochranné prostředky
Pokud se vydáte do míst, kde se vyskytují klíšťata, je dobré obléci si dlouhý oděv a plné boty, které zamezí průniku klíštěte na pokožku. Dobrou ochranou jsou i repelenty. Ne všichni je však snášíme. Pokud víte, že si z každé procházky přinesete klíště, určitě byste neměli zapomenout na očkování proti klíšťové encefalitidě. Právě teď na jaře je k tomu ta nejvhodnější doba. Očkovat lze i vače čtyřnohé miláčky. Stačí s ním zajít k veterinárnímu lékaři.

Nejčastěji přenášené nemoci
Zdravé klíště pro nás ani naše čtyřnohé miláčky nepředstavuje větší nebezpečí. Pokud je však klíště infikováno některým z původců obecně známých nemocí jako je borrelióza či klíšťová encefalitida (dvě unás nejčatěji přenášené nemoci tímto parazitem), může to být vážné.

Nemoc mohou přenášet i jiná stádia než imaga. Například nymfy.

Klíšťová encefalitida
Původcem této nebezpečné nemoci jsou arboviry, přesněji neurotropní flavivirus. V současné době se u této nemoci léčí pouze symptomy. Existuje však účinná vakcína.

Onemocnění probíhá ve dvou fázích: v první fázi se objevují horečky, bolesti hlavy, malátnost, nevolnost, bolesti v kloubech. Tato fáze trvá 4 - 15 dnů. Poté se objeví opět horečky a v různé intenzitě příznaky postižení centrálního nervového systému: bolest hlavy, zvracení, meningeální příznaky (tuhost svalstva šíje), poruchy paměti, dezorientace, poruchy spánku, svalový třes, závratě, obrny nervů.

Lymeská Borrelióza
Původcem jsou spirochety Borrelia burgdorferi, Borrelia garrini a Borrelia afreli. U nás to jsou druhé dvě. Ta první se vyskytuje zejména v USA. V současné době se léčí antibiotiky. Vakcína proti u nás se vyskytujícím původcům zatím neexistuje. Kromě klíšťat mohou být přenašeči i blechy, komáři, ovádi, klíšťata jsou však nakažena nejčastěji.

Pravděpodobněji než vy nebo někdo jiný člověk z Vaší rodiny se nakazí váš pes. Pokud občas váš pes chodí po třech aniž by měl něco s packou je možné, že má právě lymeskou borreliozu.

U člověka může lymeská borrelioza probíhat bez příznaků nebo s tak nepatrnými příznaky, že jim člověk nevěnuje pozornost, to je obzvláště nebezpečné. A jaké tedy mohou být příznaky? Typickým příznakem je pomalu se šířící červená skvrna na místě uchycení klíštěte. Časným příznakem může být také horečka, třesavka, bolesti ve svalech, únava. Po několika týdnech se objevují příznaky postižení nervového, kardiovaskulárního systému, ztuhlost svalů a kloubů.

Po prodělání této nemoci nevzniká v těle imunita, je možné znovu se nakazit a onemocnět.

Správné vytažení klíštěte
Pokud už se vám nebo někomu blízkému či čtyřnohému miláčkovi klíště zakousne do pokožky dodržujte tento návod jak klíště bezpečně odstranit.

Nikdy klíště neodstraňujte holou rukou. Vždy použijte pinzetu, ideální jsou speciální určené k vytahování klíšťat (koupíte je v lékárně nebo v prodejnách s potřebami pro zvířata). Parazita uchopíme za hlavohruď a kývavými pohyby postupně uvolníme. Po vytažení se přesvědčíme zda je klíště celé, Jestli část nezůstala v ráně. Ránu vydezinfikujeme jodovou tinkturou. Několik dní po napadení klíštětem se vyhneme se fyzické námaze a ránu sledujeme. Při jakékoli změně kontakujeme lékaře. Dušení klíštěte například olejem je stále sporné, otáčení při vytahování nemá význam.

český název Klíště obecné
latinský název Ixodes ricinus
hlavní znaky nymfa šest nohou;samička 3 - 4 mm,nasátá až 1 cm,žluto červená s malým štítkem;sameček 2,5 mm, červenohnědý s velkým štítkem
způsob života parazit
rozšíření ČR celá ČR, zejména listnaté lesy
rozšíření svět Mírný pás severní polokoule a severní Afrika
potrava Samička krev, sameček podle většiny zdrojů bez potravy
Vývoj dokonalý
počet vajíček až 5000
ochrana není zvláště legislativně chráněn
zdroje:
casopis.planetazvirat.cz
www.biolib.cz

Fotografie: Pavel Krásenský - www.macrophotography.cz



autor:
datum vydání:
4. dubna 2007


Diskuze k článku „Klíště obecné - Ixodes ricinus“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!