Charizma šelmy

Tenkrát jsem se s dětmi vypravila do hodonínské zoologické zahrady. Tajně jsem doufala, že tím zabiju jeden z horkých letních dnů, kdy se děti neustále dožadovaly zábavy. Samozřejmě po prohlídce prvního pavilonu začaly naříkat hlady, a tak jsem se s nimi posadila na lavičku, která byla přímo před výběhem šelem. Musím ještě poznamenat, že do té doby jsem byla přesvědčená, že účelem těchto laviček není nic jiného, než posloužit právě takovým nenasytům, jací jsou mí synové. Že by mohly sloužit třeba pozorovateli zvířat k nerušenému sledování šelem, mě ani nenapadlo.

Tygra, který pocházel za mříží výběhu, jsem opovržlivě ignorovala. Tedy ne, že bych ve zvířecí charizma vůbec nevěřila, ale od takového v zajetí žijícího stvoření jsem skutečně nic neočekávlala. Nepovažovala jsem jej za nic víc než za zdegenerovanou duši sídlící v těle, které je obzvlášť pro mé dva malé hrdiny ztělesněním síly a odvahy. Děti spokojeně svačily, za chvíli dokonce zapomněly i na bolavé nožičky a pobíhaly okolo laviček.

Celkem bez zájmu jsem se zvedla, opřela se o zábradlí před výběhem tygra a pozorovala, jak přechází naprosto pravidelně z jedné strany klece na druhou. Několik kroků, otočka. A znovu. Nejprve jsem si říkala, že je to prostě pouhý návyk v zajetí žijícího znuděného zvířete. Něco mě však přimělo znovu se na něj podívat. Sledovala jsem rytmickou, klidnou, měkkou a sebejistou chůzi a náhle jsem si uvědomila, že tygr přesně ví, co dělá. Že není pouhým "vystavovaným exponátem". Že nejen já, ale i on mne pozorně sleduje, snaží se mě odhadnout a poznat. Zcela nečekaně jsem pocítila jeho sílu, energii zvířete, které neztratilo nic ze svého vnitřního potenciálu. Najednou mi bylo jasné, že zajetí mříží, díky kterému jsem ho já degradovala na bezduchý převlek tygra, pro něj není skutečnou překážkou. Že ony mříže nic neubírají na jeho energii, že nedělají tygra slabším, že dokonce ani nesnižují jeho důstojnost. A ne proto, že by snad v životě v kleci nebylo něco potupného, ale proto, že ani tento způsob života nemůže zlomit jeho charizma.

Ohromeně jsem stála, hleděla tygrovi do očí a věděla, že o sobě víme. Byl to den, kdy jsem naplno pochopila, co je to charizma šelmy. A musela jsem si přiznat, jak hluboce jsem podcenila sílu zvířecí duše. A už vůbec nezáleželo na tom, jestli stojím někde v Africe nebo jen v hodonínské zoo.

Letos se s dětmi chystám do zoo znovu. Vím, že se tam mám hodně co učit. A obzvlášť se těším, že si sednu na lavičku před výběhem šelem a možná mi bude dopřáno znovu pocítit onu fascinující vnitřní sílu šelmy.