Jak vypadá opravdová řeka? Albánská Vjosa je jednou z posledních v Evropě

Národními parky se dá chránit ledacos. V obecné rovině jde o rozsáhlejší chráněné území (s výměrou nad 1 000 hektarů), nesoucí převážně s ekosystémy podstatně nezměněnými lidskou činností nebo v jedinečné a přirozené krajinné struktuře. Albánská Vjosa ale bude trochu jiná. Je prvním národním parkem v Evropě, který jako mimořádnost chrání řeku.

Vjosa je totiž jednou z posledních volně tekoucích divokých řek na kontinentu.

V celé délce není přehrazena bariérami hrází vodních elektráren, její tok není deformován výstavbou nádrží. Nebyla regulována, napřimována a její koryto meliorováno. Zkrátka, na svých 300 kilometrech délky je pořád taková, jako byla vždycky. A to ji činí ve srovnání s jinými řekami v rámci Evropy unikátní.

Protéká od pohoří Pindus v Řecku až k Jaderskému moři v Albánii.

Táhne se v délce 300 kilometrů (z toho 190 v Albánii) nedotčenou divočinou bez umělých překážek. Řeka a její přítoky jsou domovem více než 1 100 druhů volně žijících živočichů, včetně 13 živočichů a dvou rostlin, které IUCN vyhodnotila jako celosvětově ohrožené. A Albánci jsou náležitě hrdí na to, že se jednou z posledních divokých řek v Evropě mohou chlubit světu.

Nově vymezená ochranná zóna zabírá plochu 12 727 hektarů, a statut národního parku umožní její zachování i pro další generace.

Národní park Vjosa přitom názorně poukazuje na jedno ne zrovna příjemné selhání obnovitelných zdrojů energie

Za které jsou vodní elektrárny považovány. Jsou sice víceméně „čisté“ po stránce produkovaných emisí, ale škody, které mohou působit na krajině a jejích volně žijících obyvatelích jsou nezměrné. Konkrétně na Balkáně 91 % z instalovaných vodních elektráren produkuje jen nedostatečné množství elektrické energie, s častými sezónními výpadky. Život v řekách ale blokují trvale.

Zdroj:
euronews.com