Jedlé plevely

Především ty, které nám rostou na naší zahrádce nebo na osvědčeném čistém místě. V žádném případě nesbíráme plevely u silnic nebo na kulturních půdách, kde mohou být silně zamořeny toxiny. U plevelů platí stejné pravidlo jako při sběru hub, tedy sbíráme jen ten, který bezpečně poznáme a jsme si jistí jeho původem. Mnoho jedlých plevelů je příbuzných a velice podobných jedovatým rostlinám ze stejné čeledi, a proto snadno může dojít k nebezpečné záměně. Pokud si i po sběru nejsme jistí, vždy doporučuji raději plevel vyhodit na kompost nebo do bioodpadu než riskovat možné zdravotní obtíže (koneckonců, je to pořád plevel ;)

Plevel se dá charakterizovat jako rostlina, která roste tam, kde nemá. Plevelem se tedy paradoxně může stát jakákoliv rostlina, která roste na nevhodném místě (takže to může být i třeba rybíz, který vám zakoření v okapu ;) Ačkoliv současným cílem zemědělců bývá plevel spíše hubit, pro přírodu je prospěšné, pokud se na daném místě vyskytuje široké množství různých druhů plevelů, ale v malém množství. Bohužel, současná zemědělská praxe přispívá spíše ke vzniku tzv. superplevelů, tedy plevelů, které se na určitém místě vyskytují v masivních populacích nebo mají obrovský habitus (tj. jsou například vyšší než jejich „divoký“ příbuzný). K tomu všemu se přidává invaze exotických druhů, které zde nemají přirozené predátory nebo jim místní podmínky poskytují prostor pro bujný růst, čímž pak trpí například chráněné oblasti. Na nás tedy je, abychom podporovali pouze udržitelné zemědělství a na vlastní zahrádce se pak snažili udržet pestrou biodiverzitu. Platí to i pro okrasné rostliny, které se též velmi rychle mohou stát v příštích letech plevelem (hojně to bývají například zeravy a túje, ale též třeba netýkavka žláznatá nebo křídlatka japonská). Na zahrádce můžeme zasáhnout i mnoha jinými postupy, o tom ale někdy příště.

Jedlé plevely se stávají bohatým zdrojem vitaminů a minerálů v naší stravě, gurmánským zpestřením nebo třeba prvním zeleným listím na jaře po tuhé zimě.

Mezi plevele, které zároveň známe i jako léčivé byliny, a postupně se do naší krajiny zase vrací, patří například truskavec ptačí (rdesno ptačí). U něj jsou známy především blahodárné působení na ledviny, prospěšných účinků má však mnohem víc. Tvoří typické hvězdicovité nebo chapadlaté chomáče v chodnících. Rdesno má i další druhy, jako rdesno obojživelné (roste na suchu i ve vodě), nebo rdesno hadí kořen (najdete spíše v bažinách a mokřadech). Pozor tedy na případnou záměnu s jinými jedovatými druhy. Rdesno též v některých lokalitách může být chráněné, proto se informujte předem o jeho možnosti sběru v rámci vaší lokality.

Žahavka roční je zase nápadně podobná kopřivě dvoudomé, vyskytuje se převážně v zahradnictvích nebo na hnojené půdě, případě poblíž kompostů. Používá se ve farmacii, vyrábí se z ní krmivo pro drůbež. Pozor při sběru, dokáže silně popálit kůži. V poslední době v přírodě ubývá.

Některé plevely máme již zařazené v potravě, a možná o tom ani nevíme. Typicky jsou to například kulturní laskavce, známé též jako amarant. V ČR je na některých místech komerčně pěstován, jeho nevýhodou je však vysoká odolnost proti herbicidům, časté křížení s jinými plevely a zaplevelení pole, pokud se rozhodnete pěstovat něco jiného. Amarant má též poměrně složitá pravidla sklízení, jinak hrozí velké ztráty semen (někdy až 2/3), a proto se do jeho pěstování příliš zemědělců nepouští. Pro obdivovatele krajiny je však požehnání, neboť mnohdy vytváří úžasná barevná zátiší (obvykle červené, žluté nebo fialové barvy). Další takovou potravinou je merlík chilský nebo-li quinoa, testovací políčka najdete například v okolí Prahy.

Mezi plevele patří i nejrůznější druhy rozrazilů, je však třeba si důkladně ověřit, zda sbíráme ten léčivý a jedlý. Rozrazilů existuje nepřeberné množství druhů a bohužel, ten pravý, lékařský, s léčivými účinky nepatří mezi ty nejhojnější.

Poměrně nepříjemným plevele je
pcháč rolní
, známý také jako pcháč oset. Českými bylináři není zatím příliš prozkoumán, ovšem například v Rusku mu přisuzují protirakovinné účinky či působení na bolavé klouby.

Čistec bahenní je prý výbornou přísadou do salátů, především pak jeho kořen a hlízy. Bývá okrasně vysazován k jezírkům a umělým mokřadům. Dříve se používal k zastavení krvácení a očistě krvácejících ran, odtud pochází jeho název. Syrové hlízy čistce údajně sloužily v dobách hladomoru jako nouzová potravina.

Pelyněk černobýl asi netřeba představovat, málokdo si uvědomí, že se též jedná o jedlý plevel. Má však silné účinky a proto je třeba k jeho užívání přistupovat s maximální obezřetností. Pelyněk je mimo jiné silný alergen. V současnosti probíhají diskuze, zda je jeho užívání v bylinářství, lékařství a potravinářství skutečně bezpečné.

Přeslička rolní není sice jedlá, ale uvádím ji zde proto, že v bylinářství bývá hojně využívána v kosmetice a zevním užití, omezeně bývá přidávána do směsí jako ledvinový prostředek. Platí pro ni stejná pravidla jako v případě pelyňku, při zevním užití (například jako oplach vlasů) by však měla být bezpečná.

Pýr plazivý je postrachem všech zahrádkářů pro jeho velké a mnohdy zdánlivě nekonečné kořeny a oddenky, které jsou schopné přežít i nemožné. Pro bylináře jsou však tyto oddenky požehnáním, neboť příznivě působí především na ledviny a močový systém. Na polích napadá především brambory a řepku, proto si vysloužil nenávist všech zemědělců. Zajímavé je, že při jeho výskytu je třeba půdu orat co nejméně. Pokud se zpracovává klasicky, oddenky pýr a jeho odolnost může vzrůst až trojnásobně! Ono orání není pro půdu prospěšné téměř nikdy, ale o tom zase někdy příště.

Přeji, ať přijmete i plevel do svého života, a pokud vás bude na zahrádce příliš obtěžovat, víte o jednom způsobu, jak se ho rychle zbavit 

Zdroje:
Za laskavé poskytnutí materiálů děkuji doc. Ing. Janu Mikulkovi, CSc. z Výzkumného ústavu rostlinné výroby

SCHERF, Gertrud. Plané rostliny a jejich zapomenutý význam. Grada, 2019. ISBN 978-80-271-2024-6

VYTÁSEK, Vláďa. Můj bylinkový svět. Eminent, 2020. ISBN 978-80-7281-559-3