Kde se vzala tradice vánočního jmelí? Může za to dávná magie
Co je to jmelí?
Na začátek stojí za to připomenout si, co to jmelí vlastně je. U nás rostoucí jmelí bílé (Viscum album) je stálezelený poloparazitický keřík z čeledi santálovitých. Napadá prakticky všechny druhy stromů a může na nich žít i desítky let. Na místě, kde se usadí, tvoří jeho větévky polokulovité trsy o průměru až 1 metr.
Jako poloparazitické se jmelí označuje proto, že ze svého hostitele čerpá jen anorganické látky jako vodu a minerální látky, ale organické látky asimiluje fotosyntézou. Díky svému kulovitému tvaru funguje fotosyntéza u jmelí lépe, než u samotného hostitelského stromu.
To vede k tomu, že jmelí doslova "vysává" vodu a živiny z napadeného stromu a větve v jeho okolí postupně odumírají. To následně může vést i k tomu, že se oslabený strom nedokáže plně bránit škůdcům a nakonec jim podlehne. Ohroženější jsou především listnaté stromy, ale nebezpečí hrozí i jehličnatým.
S ohledem na výše napsané se dá říct, že jmelí rozhodně není rostlina, která by se dala označit za symbol (vánočního) štěstí a pohody. Tak proč se jím tedy přesto stala? To vám vysvětlí zajímavý text, který jsem objevil ve více než sto let starých Lidovkách:
Šestého dno po prvé čtvrti měsíce v novém roce bylo jmelí slavnostně sbíráno. Lid shromáždil se v posvátném háji, žrec oblečený v bělostný háv přišel, veda bílé dva skopce obětní, k lípě posvátné. Vystoupiv pak až k vrcholu jejímu zlatým srpem odřezával větvičky jmelové, jež dole byly sbírány a kladeny na čisté roucho zde prostřené.
A když pak žrec sestoupil a všechny přítomné jimi podělil, byli skopci na žárovišti obětováni bohům s modlitbami za šťastný účinek větví tmelových. Věřilo so totiž, že ten, koho se posvátná ta ratolest dotkne, obdařen bude zdravím a štěstím po celý rok.
Také vařili předkové naši ze jmelí nápoj jako neklamný lék proti všem neduhům, ano i proti jedu a čarodějovi.
Dozvuky k těmto pohanským zvykům a obyčejům zachovaly se tradičně až na naše časy a to nejen v lidu našem, ale i u jiných národů. Ve Francii blahopřejí si venkované navzájem k Novému roku s větvičkou jmelí v ruce. V Anglii, zejména ve Walesu, zachoval se až dosud pěkný zvyk krášliti dům v době vánoční zelanými větvemi a uprostřed zavěsit jmelí, pod které muži vodí své ženy a líbajíce je přejí jim šťastné vánoce i šťastný Nový rok.
Také v našich vlastech ve mnohých rodinách nesmí o vánocích vedle stromku vánočního scházet i kytice z větviček jmelových, jimiž se členové rodiny navzájem dotýkají na ochranu před každou zlobou.
Takže, jmelí je nejenom (polo)parazit, ale také kouzelný lék proti nemocem a zlobě. A to v dnešní nervózní a neklidné době přece stojí za vyzkoušení!
Navíc jmelí prodané na trhu znamená jmelí, které už nevysává a pomalu nezabíjí napadený strom. A to je přece taky fajn.
PS: Ale zkuste to raději jen zeleným jmelím, přes zlatou nebo stříbrnou barvu by to kouzlo jistě nefungovalo. Navíc obarvovat i v zimě krásně zelené jmelí nějakou barvou je strašný kýč. ;-)
Zdroje: Wikipedia, DVS, historické Lidové noviny (datum vydání 19.12. 1921, autor František Moc).
autor:
Diskuze k článku „Kde se vzala tradice vánočního jmelí? Může za to dávná magie“
