Panská skála – Kamenné varhany, které Němci málem přestěhovali do Severního moře

Panská skála vznikla v době, kdy Afrika narážela do Evropy

Panská skála je bezpochyby jedním z nejfotogeničtějších přírodních úkazů v Česku. Je nejstarší geologickou rezervací na našem území, chráněnou již od roku 1895. Představuje celosvětově unikátní ukázku takzvané sloupcovité odlučnosti čediče. Vznikla před 30 miliony let v období alpínského vrásnění a třetihorní vulkanické činnosti, kdy žhavé magma zůstalo uvězněné v podzemí a začalo velmi pomalu chladnout. Právě proces rovnoměrného smršťování magmatu dal vzniknout dokonale pravidelným pěti- až šestibokým čedičovým hranolům, které dosahují délky až 12 metrů. Vzájemně těsně přiléhající sloupce jsou uspořádány vedle sebe tak vertikálně a harmonicky, že při pohledu na ně lidská fantazie okamžitě narazí na podobnost s varhanami.

Dnešní romantická podoba tohoto místa je však paradoxně výsledkem lidské činnosti a těžby,

která zde probíhala od konce 18. století. Do té doby to byl jen obyčejný, ničím nezajímavý kopec. První, kdo popsal, co se pod hlínou skrývá, byl v roce 1785 tehdejší děčínský lékař a amatérský přírodovědec Franz Anton Reuss. Ten si všiml, že když místní sedláci začali z kopce odkrývat vrchní vrstvu půdy, aby se dostali ke kameni, obnažili něco nevídaného. Popsal to jako "podivuhodné seskupení kamenných sloupů, které jako by lidská ruka naskládala vedle sebe".

Místní lidé a dělníci postupným odlamováním čedičových sloupců, které se skvěle hodily jako stavební materiál, obnažili samotné vnitřní jádro původního vulkanického kopce. Nejstarší dochované kresby pocházejí až z první poloviny 19. století (cca z let 1820–1840). Na těchto obrazech už ale skála vypadá podobně jako dnes – je to obnažený polokruhový lom s odhalenými sloupy. Jediný obrovský rozdíl oproti dnešku je ten, že pod skálou tehdy ještě nebylo jezírko.

Panská skála málem skončila v Severním moři

Nejtemnější kapitola v historii Panské skály se začala psát na přelomu let 1939 a 1940. Nacistické Německo nutně potřebovalo vybudovat dokonale chráněnou a nezničitelnou základnu pro své ponorky v Severním moři, konkrétně na strategickém ostrově Helgoland. Projekt s kódovým označením Projekt Hummerschere (Humří klepeta) vyžadoval extrémně odolný materiál, který by dokázal odolat neustálému náporu mořského příboje i případnému bombardování. Volba německých inženýrů padla právě na čedič z Kamenického Šenova.

Plán byl přímočarý a nekompromisní. Celou Panskou skálu kompletně odstřelit a po železnici odvézt k severnímu pobřeží Německa. Z unikátní přírodní památky nemělo zbýt vůbec nic, jen prázdná díra v zemi. Od definitivní zkázy skálu zachránil paradoxně až vývoj války – projekt na Helgolandu byl kvůli obrovským finančním nákladům a logistické náročnosti nakonec pozastaven a nacisté dali přednost jiným vojenským prioritám.

Jak místní nadšenci přečíslili těžařskou lobby

Vyhráno Panská skála ale ještě neměla. Zachování Panské skály do dnešních dnů bylo výsledkem neuvěřitelného, bezmála sedmdesátiletého boje vědců a místních patriotů proti těžařské lobby. První alarm spustili geologové už v druhé polovině 19. století, kdy zjistili, že soustavná těžba kamene na silniční patníky a plotové sloupky nezvratně ničí unikátní strukturu „varhan“. V roce 1895 úřady vyhlásily zákaz těžby v nejcennější středové části skály. Tím vznikla vůbec nejstarší geologická rezervace u nás. Jenže to nestačilo. Majitelé lomu těžili vesele dál na okrajích a skále hrozilo zřícení.

Když stát odmítl skálu od majitelky lomu vykoupit s odkazem na to, že nemá peníze, vzali situaci do rukou sami lidé. Vznikly turistické a vlastivědné spolky, které spustily na tehdejší dobu nevídanou záchrannou kampaň. Pořádaly dobročinné bály, tomboly, sbírky a přednášky. Z vybraných peněz pak majitelce lomu doslova platily „odškodné“ (rentu) za každý rok, kdy se do skály „nezakousne krumpáč“.

Tuto křehkou dohodu ale pravidelně narušovaly ekonomické krize a politické zvraty. Definitivní tečku za bojem o Panskou skálu napsal až rok 1948, kdy byla těžba v celém areálu jednou provždy a pod přísnými tresty zakázána. Těžba ale dál pokračovala na nedalekém

Zlatém vrchu

, kde můžete vidět ještě výrazně vyšší varhany.

Filmová romantika

Vytěžením spodní části skály vznikla hluboká jáma, kterou po ukončení těžby zaplavila dešťová a podzemní voda. Vzniklo tak malebné jezírko, v jehož hladině se dnes majestátní čedičové varhany zrcadlí a vytvářejí tak jedno z nejfotogeničtějších a nejnavštěvovanějších míst v celé České republice, které okouzlilo i filmaře ikonické pohádky Pyšná princezna. Právě u zdejšího jezírka se schovával král Miroslav s princeznou Krasomilou před královskými posly. Místo si zahrálo i v modernější pohádce Hodinářův učeň (2019) nebo ve francouzském filmu o Bídnících (1998). Jak vlastně vznikl název Panská skála? Jméno Panská skála je doslovným překladem původního německého názvu Herrnhausfelsen, což v překladu znamená „skála u Panského domu“. Tento panský dům (v němčině Herrnhaus) stával v bezprostřední blízkosti lomu, patřil k místní rychtě a později sloužil jako známý zájezdní hostinec. Když v 19. století začali čeští vlastenci a turisté objevovat krásy severních Čech, německé pojmenování jednoduše počeštili. Ještě starší mapy z dob, kdy na vrcholu stál dřevěný náboženský symbol, lokalitu sice označují jako Kreuzberg (Křížový vrch), ale pro její nezaměnitelný vzhled jí nakonec stejně nikdo neřekl jinak než Orgelberg – tedy Kamenné varhany.

Jak se na místo dostanete a servis pro turisty

Panskou skálu najdete na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří, na samém okraji sklářského města Kamenický Šenov (v části zvané Prácheň). Pár metrů od skály se nachází velké placené parkoviště, jehož součástí je moderní infocentrum se suvenýry a čistým sociálním zázemím.

Od auta k samotnému jezírku a čedičovým varhanám je to pak doslova minutka chůze po rovné, bezbariérové cestě. Pokud dáváte přednost kolu, kolem skály vede oblíbená cyklostezka, která vznikla na tělese zrušené železniční trati z České Lípy a nabízí parádní nenáročný profil.

Naproti přes silnici je pak občerstvení se zmrzlinou, dobrou kávou, pivem a domácími limčami. Součástí je posezení a dětské hřiště. Zdroje: Geology.cz
Lužické hory.cz
Wikipedia