Přeslička zimní, jeden z evropských „bambusů“

Přeslička zimní - bambusový háj jarních lodyh
Autor: Petr Kadlík

Přeživší z pravěku

Přesličky obecně jsou zmenšeninou toho, co dominovalo planetě v období karbonu, v době dinosaurů před více než 300 miliony let. Tehdy nešlo o drobné rostliny, ale o mohutné stromovité přesličky, které tvořily základ obřích prvohorních pralesů. Dnešní přesličky jsou jen malým pozůstatkem této historické doby.

Podobnost s bambusem

Hlavním důvodem, proč si jsou tyto rostliny tak podobné, je to, že obě využívají princip dutého válce. Ten je z hlediska fyziky extrémně efektivní. Při minimální spotřebě materiálu (biomasy) dosahuje vysoké pevnosti v ohybu a tlaku. Díky tomu dokáže bambus růst do výšky desítek metrů a přeslička si i při své subtilní stavbě udrží vzpřímený postoj i v prudším větru. Což je, jak jsme se u Baltu s rodinou přesvědčili, na pobřeží opravdu potřeba.

To, co my vnímáme jako „bambusové kolínko“ nebo přesličkovou „uzlinu“, jsou v biologické terminologii diafragmy (přepážky). Tyto uzliny fungují jako vnitřní výztuhy, které brání tomu, aby se duté stéblo při tlaku zlomilo nebo zhroutilo, a dávají rostlině charakteristický „bambusový“ vzhled.

Bambus i přeslička rostou přidáváním dalších a dalších takovýchto částí. I proto je tak snadné přesličku v prstech rozpojit na jednotlivé dílky; každý článek je v podstatě samostatný konstrukční modul.

Bambus má v uzlinách pupeny, ze kterých vyrůstají větve. Přeslička zimní dělá to samé. Z každého „kolínka“ vyrůstá přeslen (kruh) jemných, tenkých větviček, které vypadají jako miniaturní verze listoví.

Obě rostliny sdílejí i způsob, jakým ovládají své okolí. Bambusový háj je obrovský systém propojených podzemních oddenků (rhizomů), ze kterých vyrůstají desítky a stovky stébel. Přeslička zimní dělá naprosto to samé. Její podzemní síť je tak hustá, že dokáže vytvořit monokulturu, kde ostatní rostliny nemají šanci na světlo nebo živiny.

Díky tomu, že obě rostliny využívají tyto „invazivní“ strategie podzemního šíření, vytvářejí v krajině vizuálně identický efekt – souvislou, neprostupnou stěnu zelených „trubek“, která v nás vyvolává pocit, že jsme v úplně jiném světě.

Křemík vs. Dřevo

Bambus je skutečný zdřevnatělý stonek, který je tvrdý a pružný díky ligninu a celulóze. Stonky přesličky jsou prosyceny krystalky oxidu křemičitého (křemene). Právě díky tomu je přeslička na dotek tak specificky drsná, až řezavá. Křemík jí dodává tuhost bez nutnosti vytvářet pravé dřevo.

Nejsou příbuzné, i když tak v určité fázi vývoje vypadají

Přeslička zimní a s ní jiný, olistěný druh přesličky
Autor: Lenka Kadlíková

Přeslička zimní (Equisetum telmateia): Je výtrusná cévnatá rostlina. Přesličky obecně jsou fylogeneticky mnohem blíže kapradinám. Nemnoží se semeny, ale výtrusy (sporami) a jejich životní cyklus je reliktem dávných prvohor. Jsou to „živoucí fosilie“, jejichž dnešní podoba je redukovaným odkazem na gigantické stromovité přesličky z období karbonu.

Bambus (podčeleď Bambusoideae): Je to krytosemenná rostlina z čeledi lipnicovitých (Poaceae), tedy tráva. Přestože může dorůstat rozměrů stromu, biologicky je to příbuzný travám našich luk a obilí. Bambus se množí květy a semeny (i když u mnoha druhů velmi vzácně). Jeho schopnost dřevnatět je evolučně vyspělá adaptace, která mu umožňuje dominovat v ekosystémech.

Jsou to dvě různé větve evoluce, které se v průběhu stovek milionů let nezávisle na sobě dopracovaly ke stejnému konstrukčnímu řešení: dutému a zpevněnému stéblu.

Kde se dá najít v České republice?

V České republice není přeslička zimní úplně na každém kroku. Na rozdíl od své běžné příbuzné, přesličky rolní, patří k těm vzácnějším a zajímavějším obyvatelům naší přírody. Má ráda vlhko a stín.

Přeslička zimní se v České republice vyskytuje roztroušeně až místy hojně, přičemž její výskyt je úzce vázán na specifické biotopy. Preferuje především vlhká stanoviště, jako jsou břehy vodních toků, písčité náplavy, okraje lužních lesů nebo prameniště, kde vyžaduje nezastíněná až polostinná místa s dostatkem spodní vody. Na rozdíl od běžných druhů přesliček, které často osidlují ruderální plochy, je přeslička zimní vázána na stabilnější, často přirozenější ekosystémy, a proto ji nelze najít na každém kroku. V krajině vytváří charakteristické, husté a vytrvalé porosty, které díky své schopnosti přezimovat v zeleném stavu zůstávají dobře viditelné po celý rok. Ačkoliv je v některých oblastech lokálně velmi hojná, její celkové rozšíření je v rámci ČR ostrůvkovité a závisí na zachování odpovídajících hydrologických podmínek.

Jak si ji nesplést s běžnými druhy přesliček u nás

V českých lesích a příkopech nejčastěji narazíte na přesličku rolní nebo lesní, které jsou proti přesličce zimní jen „miniaturními sestřičkami“. Klíčem je tedy její velikost a barevná nápadnost – zatímco běžné druhy dorůstají zřídkakdy více než 40 centimetrů, přeslička zimní vyčnívá svou výškou přesahující jeden metr a má tvrdé nerozvětvené lodyhy. Od ostatních větších přesliček ji poznáte podle černého hrotu na vrcholu výtrusnice. Podobná svou velikostí je přeslička největší. Ta má však výrazně světlejší jarní lodyhu podstatě bez zeleného chlorofilu. v létě vytváří větvenou světle zelenou ldoyhu.

Přeslička zimní - jarní lodyha na ruce
Autor: Petr Kadlík

Zdroje:
Květena České republiky
Botany.cz