Pomohou včelaři přesvědčit Igora Červeného, aby řešil ochranu přírody nebo šlo o beewashing?

Včela medonosná - Apis mellifera.
Autor: Muhammad Mahdi Karim, GFDL 1.2

Včela jako hospodářské zvíře v CHKO?

Zatímco ve velkých zemědělských monokulturách jsou včely často vítaným, byť diskusním prvkem, umisťování včelstev do chráněných území, národních parků či CHKO naráží na limity ekosystémů.

V české legislativě (podle plemenářského i veterinárního zákona) je včela medonosná definována jako hospodářské zvíře. To znamená, že chov včel je ryze zemědělskou aktivitou, nikoliv automaticky ochranou přírody.

Jako každé hospodářské zvíře (podobně jako skot nebo drůbež) má včela své potřeby, o které se musí chovatel starat, včetně zajištění potravy, zdravotní péče a prevence nákaz. Právě toto vnímání včelařství jako zemědělského oboru je to, proč by jeho podpora v chráněných územích (CHKO) měla být vždy podrobena důkladné odborné diskuzi. Dle zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) platí v chráněných územích specifická omezení. Umístění včelstev (zejména ve větší koncentraci nebo formě kočovných včelínů) může být v I. a II. zóně CHKO nebo v maloplošných chráněných územích regulováno orgány ochrany přírody (AOPK ČR, správy CHKO), pokud by to mohlo narušit předměty ochrany, tedy vzácné druhy rostlin a živočichů.

Změny pravidel v tomto směru by neměly proběhnout na základě setkání včelařů s ministrem životního prostředí, ale měli by se dostat ke slovu i ekologové, tedy vědci, kteří disponují velmi širokými mezioborovými znalostmi o vztahu mezi organismy a prostředím, kde žijí, a další odborníci.

Včely v TANAP – Tatranském národním parku

Bude se ministr Červený a místní včelaři inspirovat na Slovensku? „Správa TANAP-u rozvíja včelárske aktivity ako súčasť starostlivosti o horské biotopy a ochranu biodiverzity. Včely v TANAP-e významne prispievajú k opeľovaniu horských lúk a lesných porastov, čím podporujú ekologickú rovnováhu v citlivom území Tatier.“

Proč je včela medonosná v CHKO, i jiném chráněném území, problém?

V České republice se již řadu let hovoří o tzv. převčelení. Včela medonosná je neobyčejně efektivním sběračem. Zatímco jeden úl může hostit desítky tisíc včel, divocí opylovači (samotářské včely, čmeláci, pestřenky) žijí v mnohem menších a zranitelnějších populacích.

Včely z úlů dokážou velmi rychle "vytěžit" kvetoucí plochu. Pokud je v krajině včelstev příliš mnoho, pro divoké opylovače, kteří jsou často specializovaní na konkrétní druhy rostlin, nezbývá dostatek nektaru a pylu.

Vědecké studie potvrzují, že včely medonosné zanechávají na květech tzv. repelentní pachové stopy. Ty pro ně samotné i jejich kolegyně z úlu fungují jako efektivní signál, že květ je již vybraný a neobsahuje nektar. Pro divoké opylovače, jako jsou samotářské včely nebo čmeláci, to však znamená zásadní problém: krajina je včelami medonosnými „vytěžena“ mnohem rychleji, než jsou oni schopni zareagovat. Musí proto neustále přelétávat mezi prázdnými květy, což je stojí drahocennou energii a snižuje jejich šanci na přežití a úspěšnou reprodukci.

I včelaři řeší klima

Takhle mluví jeden starý celoživotní včelař o suchých a teplých předcovidových letech v href https://www.asz.cz/clanek/11044/vcelarem-navzdory-chovatele-resi-klima-i-pesticidy-poezii-nahrazuji-technologiečlánku zveřejněném asociací soukromého zemědělství v roce 2023. „Včelařím zhruba 60 let. Pamatuji výpadky, že se neurodilo a byl hlad. Ale to bylo jednou za pět, šest let. Nikdy jako tomu je v posledním desetiletí,“ vysvětluje s tím, že teprve loňský rok byl konečně o něco lepší, jen slabě podprůměrný.“

Co tedy včelaři (i další zemědělci) opravdu potřebují?

Nepotřebují „hasit požár“ v podobě podpor ve chvíli, kdy je včel málo, nepotřebují chráněné lokality, ale potřebují pro včely pestřejší běžnou krajinu s loukami a remízky místo mega velkých lánů obilí, řepky a dalších plodin. Jaro a podzim, kdy pole nebudou holá, ale budou na nich kvést meziplodiny jako třeba svazenka. Potřebují podporu monitoringu invazních druhů a v řešení nákaz. Tohle samozřejmě nepotřebují jen včely, ale všichni opylovači, i my lidé. A pomůže nám k tomu především dobře nastavená zemědělská dotační politika.

Docela by mě zajímalo,

zda pan Nekula (bývalý ministr zemědělství ve Fialově vládě) a pan Krejčí (oba vrchní zástupci Svazu včelařů) přesvědčovali pana Červeného, aby přestal podporovat betonování a velké zemědělce a začal bojovat za opravdovou ochranu přírody a krajiny (tím i včel), jak on sám hlásá, a po čem volá i velká část běžných včelařů.

Nebo jde o beewashing, marketingový a společenský trend, který představuje nadměrnou péči o včelu medonosnou jako univerzální záchranu přírody?

V komentářích na Facebooku čtu: „Jo s naším včelařským spolkem už dlouho chceme vystoupit ze svazu včelařů, myslím, že tohle je poslední kapka, kdy už fakt musíme“

Oficiální správa MŽP:

zdroje:
Příroda.cz – Medová konkurence, aneb když včely škodí přírodě
Zákon 114/1992 Sb.
Zákon 154/2000 Sb.

GOULSON, Dave, CHAPMAN, Jason W. a HUGHES, William O. H. (2001). Discrimination of unrewarding flowers by bees; direct detection of rewards and use of scent marks. Ecological Entomology, 26(6), s. 636–641.

STOUT, Jane C. a GOULSON, Dave (2001). The use of conspecific and heterospecific scent marks by foraging bumblebees and honeybees. Animal Behaviour, 62(6), s. 1109–1115.