Čtyři zásadní argumenty proč nevypustit Nové Mlýny a reakce vědců

Dyje
Zdroj Povodí Moravy

„Nádrže drží vodu v suchém regionu a chrání před povodněmi“

Povodí Moravy, vodohospodáři a lidé z Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství vnímají Nové Mlýny jako klíčový hydrotechnický prvek celého jihomoravského regionu. Hlavním pilířem obhajoby vodního díla je garance minimálního průtoku v obdobích sucha, kdy nádrže plynule dodávají vodu do dolního toku Dyje, čímž brání jejímu úplnému vyschnutí a zajišťují vodu pro biologickou rovnováhu i odběry. Soustava s kapacitou přes 130 milionů m³ byla dimenzována jako strategický rezervoár pro zemědělské závlahy a průmysl v nejsušší oblasti republiky.

V reálu se však závlahový systém po roce 1989 rozpadl a dnes se využívá jen malý zlomek této kapacity. Text správně uvádí, že tak byla dimenzována, ale pro úplnost je dobré vědět, že v praxi tyto masivní odběry pro zemědělství neprobíhají tak, jak bylo plánováno.

Z inženýrského hlediska zároveň kaskáda slouží jako nevyhnutelná protipovodňová ochrana, jelikož její vyhrazený retenční prostor dokáže zachytit velké povodňové vlny z povodí Dyje a Svratky a ochránit tak níže položená sídla včetně Břeclavi.

Efekt obří výparní pánve

Přírodovědci a ekologové proti tomuto přístupu staví fyzikální a klimatické limity mělkého vodního tělesa. S průměrnou hloubkou pouhých dvou až pěti metrů v největrnějším a nejteplejším regionu ČR funguje rozsáhlá vodní plocha v létě jako obří odpařovací pánev. Místo toho, aby voda v krajině zůstávala, voda mizí v atmosféře. Zbývající masa vody se navíc v mělkém bazénu prohřívá nad 25 °C, což přímo podporuje masivní rozvoj sinic, které spotřebovávají většinu rozpuštěného kyslíku. Vodní plocha navíc v horkých letních dnech kumuluje teplo, které pak vyzařuje v noci, čímž místní klima opět ohřívá.

Řešení dle vědců: Lužní les a poldr

Jako udržitelnou alternativu vědci prosazují návrat k funkčním principům přirozené krajiny. Původní lužní lesy a meandrující říční ramena fungovaly jako přírodní půdní akumulátor, který zadržoval vodu v půdě, kde byla chráněna před slunečním svitem i masivním odparem. Současně stromy okolní prostředí aktivně ochlazovaly procesem evapotranspirace. Bezpečnost obcí před povodněmi přitom podle ekologů nevyžaduje trvale naplněnou nádrž. Řešením je transformace území v řízený přírodní poldr, který při běžném průtoku tvoří volně protékající řeka s obnovujícími se mokřady, avšak při extrémních deštích bezpečně pojme přívalovou vlnu a po jejím opadnutí ji postupně vsákne a odvede.

„Řešením situace je vyčištění přítoků a modernizace čistíren (ČOV)“

Povodí Moravy a příslušná ministerstva vnímají špatnou kvalitu vody a masové úhyny ryb jako důsledek znečištění přitékajícího z celého povodí. Hlavním viníkem je podle nich nadměrný přísun živin (zejména fosforu) z nedostatečně vyčištěných odpadních vod a ze zemědělských splachů na horním toku Dyje a Svratky. Oficiální strategie státu proto spoléhá na masivní investice do modernizace čistíren odpadních vod se srážením fosforu a na regulaci rybářského hospodaření. Odtěžení nebo technologické čištění bahna ze dna takto rozsáhlých nádrží označuje stát za finančně i technicky nereálné a bez vyčištění přítoků za zcela neefektivní.

Časovaná bomba na dně nádrží

Přírodovědci v čele s geochemiky však zdůrazňují, že státní přístup ignoruje obří zátěž usazenou na dně. Za více než čtyřicet let provozu se v sedimentech nahromadily tisíce tun fosforu, který se v horkém létě při nedostatku kyslíku chemicky uvolňuje zpět do vodního sloupce. Nádrže se tak stávají autonomní továrnou na sinice, která nepotřebuje ani přísun zvenčí. Vědci proto považují spoléhání na nové čistírny za iluzi, protože pro masivní rozvoj sinic stačí i minimální koncentrace fosforu. Situaci navíc dále zhoršuje masivní rybářské zakrmování, které do uzavřeného ekosystému přímo vnáší další tuny živin. Více o tom, jak funguje fosfor ve vodě, se můžete dočíst v našem nedávném článku o sinicích na Lipně.

Přírodní řešení: Biologická regenerace obnaženého dna

Jako jediné reálné řešení nahromaděného problému ekologové vidí částečné nebo úplné obnažení dna nádrží. Snížení hladiny nebo dočasné vypuštění by umožnilo sedimentům vyschnout a přirozeně zarůst vegetací. Rychle rostoucí byliny a dřeviny dokážou vázaný fosfor z půdy aktivně vytáhnout a zafixovat ve své biomase, čímž dno biologicky zpevní a vyčistí. Tento přirozený proces regenerace podle vědců dokáže přerušit začarovaný kruh eutrofizace, což žádné poloviční technické zásahy ani zpřísněné limity pro čistírny odpadních vod nedokážou.

„Vypuštění by ohrozilo stabilitu hrází a infrastrukturu“

Povodí Moravy a hrázní inženýři varují před závažnými geotechnickými riziky, která by přineslo vypuštění nebo dlouhodobé snížení hladiny. Sypané zemní hráze Nových Mlýnů spoléhají na jílová těsnicí jádra, která byla navržena tak, aby byla neustále pod tlakem vody a v dostatečné vlhkosti. Pokud by se hladina trvale snížila, těsnicí prvky by začaly vysychat, smršťovat se a praskat. V momentě, kdy by přišla velká povodňová vlna a nádrž by se měla nárazově naplnit, by poškozená jádra mohl propláchnout vodní proud, což by extrémně zvýšilo riziko havárie a destrukce hrází. Bezpečnostní argument státu tak spočívá v tom, že stávající vodní dílo nelze jednoduše vypustit, aniž by se zásadně neohrozila jeho technická integrita.

Přírodovědci a statici naklonění revitalizaci odmítají představu, že by vypuštění muselo proběhnout nekontrolovaně nebo že by znamenalo automatické selhání bezpečnostních prvků. Argumentaci chátrajícími hrázemi považují za zástupnou obavu, která opomíjí možnosti moderního stavitelství. Zdůrazňují, že žádný z odborníků nenavrhuje náhlý odstřel hrází, ale postupný, inženýrsky řízený proces. Postupné odpouštění vody přes spodní výpusti umožňuje dnu i svahům hrází stabilizovat se. Obavy z kolapsu těsnění jsou podle nich řešitelné odpovídající úpravou vodohospodářského režimu a stavebními úpravami tělesa hrází.

Řešení dle vědců: Přestavba na řízené poldry

Místo trvalého udržování vysokého tlaku vody na sypané hráze navrhují vědci jejich stavební přeměnu na systém protipovodňových poldrů. Hráze by nebyly zbourány, ale jejich konstrukce by se upravila tak, aby sloužily výhradně při extrémních průtocích. V běžné dny by korytem protékala volná řeka a hráze by nebyly namáhány trvalým vzdutím vody. Při povodni by se pak přebytečná voda bezpečně rozlila do vyhrazených poldrů, čímž by se zachovala protipovodňová ochrana Břeclavi i dolního toku, aniž by bylo nutné v nížině celoročně držet obří stojatou vodní plochu.

„Udržíme rekreaci, jachting a rybolov“

Místní samosprávy, podnikatelé a Jihomoravský kraj vnímají Nové Mlýny jako klíčový motor turistického ruchu a lokální ekonomiky. Za poslední desetiletí vyrostla v okolí nádrží, zejména v oblasti Pasohlávek, rozsáhlá rekreační infrastruktura – od kempů a jachtařských klubů až po aquaparky. Vodní plocha láká tisíce návštěvníků na jachting, windsurfing a sportovní rybolov. Obce a soukromí investoři zde proinvestovali miliardy korun a celá oblast vytváří stovky pracovních míst v pohostinství a službách. Případné vypuštění nebo zásadní zmenšení vodní plochy by podle zástupců obcí znamenalo okamžitý zánik rekreace v dosavadní podobě a tvrdou ekonomickou ránu pro celý region.

Přírodovědci oponují, že současný rekreační model je dlouhodobě neudržitelný. Poukazují na to, že se v horkých měsících opakuje stejný scénář: přemnožené sinice a masové úhyny ryb mění nádrže v zapáchající zelenou kaši, kde je koupání zdravotně rizikové a rekreace nepříjemná. Spoléhat se na turismus navázaný na vodní plochu, která se v nejvýnosnější části sezóny mění v biologickou past, je podle vědců krátkozraká ekonomická strategie. Intenzivní sportovní rybolov a masivní zakrmování navyšují zátěž fosforem, čímž sami rybáři a rekreační provozovatelé nechtěně přispívají k záhubě prostředí, které je živí.

Řešení: Zelená transformace a nový model šetrného celoročního turismu

Vědci a zastánci obnovy krajiny zdůrazňují, že vypuštění nebo transformace nádrží neznamená konec turismu, ale jeho přechod na udržitelný a celoroční model. Obnovený komplex lužních lesů, meandrující Dyje a soustavy mokřadů by vytvořil přírodní park evropského významu, srovnatelný s vyhlášenými rezervacemi v zahraničí. Tento prostor by přilákal nový typ návštěvníků orientovaný na ekoturistiku, pozorování ptactva, cykloturistiku a klasické vodáctví. Místo sezónního náporu u znečištěné vody by region získal esteticky hodnotnou a klimaticky příjemnou krajinu, která by lokální ekonomice nabízela stabilní příjmy po celý rok bez rizika opakujících se hygienických havárií.

Proč se politici a vodohospodáři bojí dát biologům za pravdu

Přestože jsou argumenty biologů pro obnovu přirozené řeky vědecky neprůstřelné, v politickém rozhodování narážejí na pohled klimatologů například z projektu InterSucho.

Klimatologové se na jižní Moravu dívají skrze data klimatických modelů ústavu CzechGlobe a systému InterSucho. Region se podle nich mění v semiaridní (polosuchou) oblast, kde celkový výpar dlouhodobě převyšuje srážky. Vypuštění přehradní kaskády s objemem zhruba 130 milionů m³ vody proto považují v éře nastupujícího sucha za hazard. V tomto se neshodují se svými vědeckými kolegy v jiných oborech. Ti chtějí nechat jen horní nádrž.

Pro úředníky a státní správu představují data klimatologů a plány vodohospodářů ideální alibi. Z procesního i politického hlediska je snazší držet se jednoho konkrétního čísla v tabulce, než se spolehnout na dynamické přírodní procesy a obnovu lužního lesa, nad nimiž inženýři ztrácejí přímou kontrolu. Přehrada tak nestojí proto, že by biologické argumenty neplatily, ale proto, že se systém bojí vyměnit technickou kontrolu za přírodní adaptaci.

I cesta biologů má svá ale, která jsou především o přechodném období

Smetení vodohospodářských plánů ze stolu a sázka na přírodní obnovu však má rovněž svá úskalí. Biologická cesta představuje dlouhodobý proces s řadou nejistých proměnných a přechodných rizik, které nelze přehlížet:

Trvá roky až dekády, než se obnažené dno plně stabilizuje a začne plnohodnotně plnit svou chladicí a regulační funkci. Ovšem zarůstat dno začne velmi brzy. Stačíse podívat do jakékoliv řeky s aktuálně nižším průtokem, jak to tam roste.

Vypuštění či výrazné zmenšení nádrží znamená okamžitou ztrátu garance tekuté vody. Pokud v prvních letech po vypuštění přijde extrém v podobě víceletého sucha, přirozeně se obnovující krajina ještě nebude mít dostatečnou kapacitu vodu zadržet.

Sociální a ekonomický šok: Změna by znamenala konec pro stávající infrastrukturu cestovního ruchu, jachtingu, vodních sportů i rekreačního rybolovu, na nichž je obživa části místních obyvatel a obcí desítky let přímo závislá. Přírodní adaptace sice z biologického pohledu nabízí dlouhodobě funkčnější systém, ale v krátkodobém horizontu generuje tvrdé hospodářské a společenské náklady, které stát zatím není ochoten přijmout.

Mgr. Kryštof Chytrý (rostlinný ekolog z Vídeňské univerzity)
Mgr. Jakub Těšitel, Ph.D. (botanik z Masarykovy univerzity)
RNDr. Miroslav Šebela, CSc. (zoolog z Moravského zemského muzea)
prof. RNDr. Miroslav Trnka, Ph.D. (Ústav výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe)
Živá krajina
InterSucho
Povodí Moravy