Podmořské louky, mrtvo nebo masy ryb, aneb různá biodiverzita evropských moří

Středomoří: obrovská biodiverzita, méně živin a invaze z tropů

Středozemní moře je mořem, kde se díky své historii a geografické poloze vyvinula obrovská biodiverzita, přičemž zhruba 20 až 30 % všech druhů, které zde žijí, jsou endemity, tedy organismy, které nenajdete nikde jinde na celé planetě.

Pokud hledáte srdce středomořského ekosystému, jsou to louky mořské trávy Posidonia oceanica. Nejsou to řasy, ale skutečné kvetoucí rostliny s kořeny. Jsou to líhně pro tisíce druhů ryb, hlavonožců a korýšů. Bez nich by se populace ryb ve Středomoří zhroutila. Produkují kyslík a čistí vodu. Krom toho velmi efektivně váží uhlík.

Tropikalizace a invaze „vetřelců“ Středomoří se v posledních desetiletích stalo nejrychleji se oteplujícím mořem na světě. To přináší zásadní změnu. Fenomén zvaný „lesepsiánská migrace“ je pojmenován po Lessepsovi, staviteli Suezského průplavu. Do Středomoří se přes Suezský průplav valí druhy z teplejšího Rudého moře. Původní středomořské druhy, které jsou zvyklé na stabilnější teplotní režim, jsou vytlačovány. Například některé druhy tropických ryb (např. králíček skvrnitý) dokážou spásat mořské řasy tak efektivně, že mění celé ekosystémy na „podmořské pouště“.

I když je Středomoří v povrchových vrstvách chudé na živiny, proto je voda tak průzračně modrá, v hlubinách a na skalnatých útesech najdeme neuvěřitelnou krásu. Jsou to například červené korály (Corallium rubrum), které byly po staletí loveny pro výrobu šperků. Jsou to pomalu rostoucí organismy, které tvoří domov pro stovky dalších druhů. Dnes jsou přísně chráněny, protože jejich obnova trvá desítky až stovky let.

Středomoří je pro nás Evropany „třídní učebnicí“ klimatické změny. To, co se děje zde – oteplování, invaze nových druhů, úbytek původních endemických rostlin a ryb – je jen ukázkou toho, co v menší míře čeká i ostatní moře. Středomoří nám ukazuje, že biodiverzita má křehkou rovnováhu, kterou když jednou „postrčíme“ příliš velkým teplem, začne se hroutit dominovým efektem.

Pojďme na sever. Zatímco Středomoří bojuje s invazí tropických druhů, Severní moře a Balt představují dva úplně odlišné světy, které spojuje chlad, ale rozděluje jejich napojení na oceán a způsob, jakým hospodaří s životem.

Severní moře: Obrovská biomasa, méně druhů

Severní moře je jedno z nejproduktivnějších moří na planetě. Je to relativně mělké šelfové moře, které je jako velký mixér neustále promícháváno chladnými a na živiny bohatými proudy z Atlantiku. Tato „polévka“ plná planktonu je hlavním důvodem, proč je Severní moře tak neuvěřitelně živé.

Na rozdíl od Středomoří, kde je život rozprostřen do pestré mozaiky druhů, Severní moře sází na obrovská množství jedinců u menšího počtu druhů. Jsou to nekonečná hejna sledě, makrel a tresek. Je to ekosystém, který „produkuje“ tuny biomasy.

Vrcholoví predátoři: Díky hojnosti ryb je Severní moře rájem pro savce. Najdeme zde stálé populace sviňuch obecných (nejmenší kytovci v Evropě) a početné kolonie tuleňů, kteří využívají mělčiny a písečné lavice k odpočinku. Jsou to takoví „strážci“ severních vod.

Průmyslový rybolov nad míru únosnosti: Severní moře je pod obrovským tlakem průmyslového rybolovu. Protože je to tak efektivní „továrna na ryby“, lidé ji vytěžují na hranici únosnosti. Když rybáři odloví příliš mnoho tresek, naruší se celý potravní řetězec, což vede k přemnožení méně kvalitních druhů a k nestabilitě celého systému.

Balt – kompromis

Je to v podstatě izolovaná, téměř sladkovodní nádrž. Kvůli velmi úzkému propojení s oceánem je jeho salinita extrémně nízká, což vytváří ekosystém, který je pro mořské živočichy „nepřátelským územím“.

Nanismus (zakrslost): Mnoho druhů, které sem pronikly z Atlantiku, se muselo přizpůsobit nízké salinitě. Výsledkem je fenomén nanismu, baltští sledi nebo třeba slávky jsou výrazně menší než jejich příbuzní v Severním moři. Prostředí je tak stresuje, že růst do „normálních“ rozměrů je pro ně příliš energeticky náročný.

V Baltu se odehrává unikátní setkání. Na jednom místě můžete potkat mořského sledě a sladkovodní štiku nebo okouna. Je to „přechodová zóna“, kde příroda experimentuje.

Křehká rovnováha a „mrtvé zóny“: Balt trpí svou uzavřeností. Protože se zde voda vyměňuje jen velmi pomalu, veškeré živiny z hnojiv z polí (dusík a fosfor) se v něm hromadí. To způsobuje masivní kvetení řas. Když tyto řasy odumřou a klesnou ke dnu, jejich rozklad spotřebuje veškerý kyslík. Balt je tak dnes bohužel „světovým šampionem“ v tvorbě mrtvých zón na dně moře. Jsou to rozsáhlé oblasti, kde kvůli nedostatku kyslíku nepřežije vůbec nic.

Černé moře: Rozděleno na život a mrtvé hlubiny

Je to ekosystém, který je unikátní svou vertikální strukturou.

Horní vrstva: Živá hladina Do hloubky zhruba 150 až 200 metrů je Černé moře plné života. Díky přísunu sladké vody z obrovských evropských řek (Dunaj, Dněpr, Dněstr) a omezenému spojení s oceánem je voda v horních patrech méně slaná než ve Středomoří. Najdete tu pestrou směsici ryb, jako jsou ančovičky, šproty a sardele, které tvoří základ místního potravního řetězce. Žijí tu i delfíni, kteří se na tyto ryby specializují.

Spodní vrstva: Toxické „konzervatorium“ Pod hranicí 200 metrů se život prakticky zastaví. Černé moře je největší bezkyslíkatou (anoxickou) pánví na světě. Voda je zde nasycena sirovodíkem, který je pro většinu organismů toxický.

Proč tam není život? Protože se vrstvy vody téměř nepromíchávají, kyslík z hladiny se nedostane dolů. V této „toxické zóně“ přežívají pouze specifické bakterie, které nepotřebují kyslík.

Historické tajemství: Tato „smrtící“ zóna je zároveň nejlepším muzeem historie na světě. Protože dole nejsou žádné organismy (červi, bakterie, plísně), které by rozkládaly organický materiál, vraky lodí, které ke dnu klesly před tisíci lety, vypadají, jako by se potopily včera. Dřevo tam nehnije, lana se nerozpadají.

Proč je Černé moře v ohrožení?

Narozdíl od Baltu, kde tyto občasné bezkyslíkaté zóny dělají problém a je dobré, když se podaří tam dostat kyslík, v Černém moři by to znamenalo katastrofu. Černé moře je jako velká vana, do které ústí největší evropské řeky. Tím se do něj dostává obrovské množství živin (hnojiv z polí celé Evropy).

Efekt „dusivého deště“: Nadbytek živin způsobuje masivní kvetení řas. Když odumřou, klesají ke dnu, kde se začnou rozkládat. Tento proces spotřebovává kyslík, což znamená, že horní „živá“ vrstva se neustále ztenčuje. Hranice mezi životem a toxickou zónou se pomalu posouvá směrem k hladině.

Invazivní druhy: Černé moře je také obětí invazivních druhů, jako byla žebernatka (druh medúzy), která se sem dostala v balastních nádržích lodí a v 80. letech zdevastovala zdejší rybí populaci, protože snědla veškerou potravu rybímu potěru.

Pestrobarevné druhové mozaiky Středomoří, fascinující dvouvrstvý svět Černého moře, největší zásobárna ryb v Severním moři – všechna naše moře dnes čelí společnému nepříteli: lidskému tlaku a klimatické změně. Ochrana těchto fascinujících světů pod hladinou není jen aktem milosrdenství k mořským živočichům, je to nezbytný krok k zachování stability světa, ve kterém žijeme i my na souši.

Zdroje:
CIESM
ICES
HELCOM
Black Sea Commission

Zveřejněné díly seriálu:
Proč jsou řeky sladké a moře různě slaná? Co se stane, když se slanost moří změní?
Moře jako Zemská klimatizace, která se začíná přehřívat
Proč je bahno pod hladinou mořských pobřeží pro klima důležitější než pralesy
Příliv a odliv a tváře evropského pobřeží a surfování po obrácené řece
Podmořské louky, mrtvo nebo masy ryb, aneb různá biodiverzita evropských moří