Severní moře: Od stepi k bouřlivému moři

Severní moře v dnešní podobě představuje geologicky mladý útvar, který se zrodil v závěru poslední doby ledové. V období, kdy obrovský objem vody vázaly kontinentální ledovce, byla hladina světového oceánu o desítky metrů níže než je dnes. V místech dnešního Severního moře se tehdy rozprostírala rozsáhlá, nížinatá a úrodná step plná řek a lesů, známá pod názvem Doggerland. Ta spojovala současnou Velkou Británii s evropskou pevninou. Postupným táním ledovců a prudkým stoupáním oceánské hladiny však Atlantský a Severní ledový oceán tuto nížinu zatopily.

Mělké moře a jeho přirozené promíchávání

Geologicky neleží Severní moře na hlubokém oceánském dně, ale na kontinentálním šelfu, což z něj činí extrémně mělké moře s průměrnou hloubkou kolem pouhých 70 metrů. Výjimku představuje pouze hluboký Norský příkop, kde dno klesá do hloubky přes 700 metrů. Tato celková mělkost a otevřenost Atlantiku zásadně ovlivňuje jeho chování. Silné větry vanoucí z Atlantiku dokážou vodní sloupec neustále promíchávat shora dolů, což brání vzniku trvalých mrtvých zón a zajišťuje dostatek kyslíku pro mořský život.

Divoké slapové jevy a neustálý puls oceánu

Na rozdíl od uzavřených moří s minimálním přílivem představuje Severní moře prostor, kde slapové jevy fungují jako dominantní síla. Otevřené spojení na severu a úzký průliv La Manche na jihozápadě umožňují obrovské slapové vlně z Atlantiku pravidelně pronikat do této mělké pánve. Hladina moře se tak dvakrát denně zvedá a klesá o několik metrů, což v ústích řek na pobřeží Velké Británie, Nizozemska a Německa vyžaduje budování důmyslných hrází a ochranných kanálů.

Bohatý, ale přetížený ekosystém Severního moře

Biodiverzita Severního moře se zásadně liší od chudších brakických vod Baltu nebo specifických endemických oblastí Středozemního moře. Díky neustálému promíchávání vod, dostatku kyslíku a silným proudům představuje Severní moře jeden z nejproduktivnějších a nejbohatších mořských ekosystémů na světě.

Království ryb

Mělké vody a rozsáhlé písčité či štěrkovité dno tvoří ideální domov pro obrovské hejna ryb, jako jsou sledi či makrely, které se živí bujícím zooplanktonem. Na dně samotném pak nacházejí perfektní podmínky tresky či platýzi. Krmivo pro ně zajišťují bohaté populace měkkýšů, krabů a mořských červů, kteří obývají mělké písčité lavice, jakou je například slavná Dogger Bank.

Mořští savci na vrcholu potravního řetězce

Přestože jde o jedno z nejfrekventovanějších a nejvíce znečištěných moří planety, jeho vody stále hostí stabilní populace velkých mořských savců. Na písečných plážích a odlehlých ostrovech běžně odpočívají tuleň obecný a tuleň kuželovitý. V hlubších vodách lze pravidelně spatřit kytovce.

Ptačí kolonie

Strmé útesy na britských ostrovech nebo v Norsku poskytují dokonalé útočiště pro vmiliony mořských ptáků. Působivé kolonie tvoří papuchalkové bělobradí, elegantní alka, chaluhy nebo obrovská hejna racků a kormoránů. Tyto druhy jsou plně závislé na hojnosti malých ryb. Jakékoliv výkyvy v populacích se tak okamžitě propisují do úspěšnosti hnízdění celých ptačích populací.

Ekologické tlaky a boj o rovnováhu

Tato obrovská biodiverzita však čelí masivnímu tlaku ze strany lidské činnosti. Severní moře patřilo po staletí k oblastem světa s nejintenzivnějším rybolovem, což v minulosti vedlo k prudkému poklesu populací velkých dravých ryb, jako byly tresky. Přestože dnešní regulace pomáhají rybí populace chránit, ekosystém nadále zatěžuje intenzivní lodní doprava, těžba ropy a plynu a globální oteplování, které pomalu mění teplotu vody a nutí některé druhy migrovat směrem na chladnější sever.

Norské fjordy

Hluboké brázdy po řekách a ledovcích

Na západním pobřeží Skandinávie se nachází jeden geologický fenomén, který radikálně mění tvář Severního moře. Jedná se o Norské fjordy. Tyto hluboké, úzké mořské zálivyv vznikly v průběhu ledových dob, kdy obrovské splazy ledovců ukrajovaly a erodovaly stará říční údolí a prohlubovaly je hluboko pod úroveň dnešní mořské hladiny. Když ledovce nakonec roztály, moře tyto strmé kaňony zatopilo. Výsledkem je krajina kde okolní hory se tyčí do výšky tisíců metrů nad moře a stejnou výšku ukrývají i pod hladinou )například slavný Sognefjord dosahuje hloubky přes 1 300 metrů). Přestože jsou fjordy spojené se Severním mořem, jejich vnitřní části fungují jako klidné, chráněné vodní světy. Úzký a mělký práh u ústí fjordu, vzniklý jako ledovcová moréna z usazeného štěrku, navíc omezuje výměnu vody s otevřeným mořem, což dává těmto hlubokým vodním masám specifický ráz s minimálním prouděním. V těchto specifických kapsách pak vznikají uzavřené ekosystémy s vlastními endemickými druhy bezobratlých, kteří by v dravém proudu Severního moře nepřežili.

Korálové útesy

Hluboké a klidné vody norských fjordů (a navazujících šelfů) však skrývají překvapení v podobě jedinečných hlubokomořských korálů, zejména druhu Desophyllum pertusum. Tyto korály nepotřebují tropické slunce, vystačí si s chladnou, na živiny bohatou vodou a tvoří rozsáhlé útesy obývané stovkami druhů ryb, krabů a ostnokožců.

Unikátní vertikální zóna a sladkovodní přítoky

Do fjordů neustále stéká obrovské množství sladké vody z tajících sněhů a horských řek. Protože je sladká voda lehčí než slaná, drží se na samém povrchu fjordu a vytváří tenkou, méně slanou vrstvu. Tento jev vede k extrémně ostré vertikální stratifikaci. U hladiny žijí organismy snášející nižší salinitu a prudké výkyvy teplot (v létě teplo, v zimě led). V hloubce se nachází obrovský objem stabilní, studené a vysoce slané oceánské vody, kde panuje celoročně stálé prostředí.

Živoucí bahno Waddenského moře

Zatímco hluboké norské fjordy představují chráněné horské kaňony, Waddenské moře na jižním a východním okraji Severního moře je pravým opakem, protože jde o rozsáhlou plochou oblast mělčin, písečných lavic a bahnitých delt, která se táhne podél pobřeží Nizozemska, Německa a Dánska. Tento jedinečný ekosystém tvoří přechodnou zónu mezi pevninou a dravým Severním mořem, chráněnou řetězcem ostrovů, které fungují jako přirozený nárazník proti vlnám z otevřeného oceánu.

Svět, který se dvakrát denně mění před očima

Rytmus přílivu a odlivu, během něhož Severní moře pravidelně ustupuje a stovky kilometrů čtverečních mořského dna tuto oblast mění v obrovské pláně. Lidé tak mohou po dně moře doslova chodit kilometry daleko, než přicházející příliv celou krajinu opět rychle zaplaví slanou vodou. Tento extrémní cyklus se opakuje každých dvanáct hodin a vytváří prostředí, kde se neustále střídá suchá zem a zaplavené mělčiny.

Ekosystém plný života v sedimentech

Zatímco v otevřeném Severním moři žijí ryby a savci převážně ve vodním sloupci, ve Waddenském moři se těžiště života nachází přímo v bahnitých a písčitých sedimentech, které jsou doslova přecpané miliardami měkkýšů, korýšů a mořských červů. Právě tato neuvěřitelná koncentrace potravy dělá z Waddenského moře nejdůležitější křižovatku tažných ptáků na světě, kde se každý rok zastavují miliony opeřenců na svých dlouhých cestách. Na písčinách, které zůstávají suché i během menších přílivů, navíc s oblibou odpočívají a rodí svá mláďata velké kolonie tuleňů obecných.

Extrémní domov a gigantický přírodní filtr

Podmínky v této mělké zóně jsou pro živé organismy mimořádně náročné, protože živočichové musí snášet obrovské výkyvy teplot, kdy se mělké louže v létě silně ohřívají a v zimě naopak promrzají. K tomu se přidává neustálé střídání slané mořské vody se sladkou vodou proudící z ústí velkých evropských řek. Díky obrovské biologické aktivitě a neustálému proplachování přílivem tak Waddenské moře funguje jako gigantický přírodní filtr, který čistí vodu proudící do Severního moře a zároveň chrání pevninu před náporem bouřkových vln. Slovo Wadden (v nizozemštině jednotné číslo wad) označuje písčité nebo bahnité mělčiny, které se obnažují během odlivu. Tento výraz má germánské kořeny a úzce souvisí se slovy znamenajícími „brodit se“ nebo „šlapat“. Odkazuje to na fakt, že když moře ustoupí, vzniklé pláně jsou plné měkkého bahna a písku, kterými se dá za odlivu přejít nebo probrodit.

Moderní průmysl na mořských vlnách

Severní moře se v posledním století proměnilo v jedno z nejdůležitějších průmyslových a energetických center světa. Pod jeho mořským dnem se ukrývají rozsáhlé zásoby ropy a zemního plynu, které státy jako Norsko těží už od 60. let minulého století. V posledních desetiletích navíc toto větrné a mělké moře slouží jako ideální prostor pro obří parky mořských větrných turbín, které vyrábějí elektřinu pro miliony evropských domácností.

Zatímco jeho otevřené vody křižují lodě a hemží se hejni ryb, na okrajích Severního moře se otevírají dva zcela odlišné světy. Na jihu se rozprostírá Waddenské moře, jehož písčité pláně se dvakrát denně mění a slouží jako klíčová křižovatka milionů tažných ptáků. Na severu naopak norské fjordy ukrývají hluboké, ledovcem vytvořené kaňony plné chladnomilných korálů a strmých stěn padajících pod hladinu.

Severní moře tak zůstává dynamickým, živým a pro Evropu naprosto klíčovým prostorem, který křehce balancuje mezi náporem lidského průmyslu a nutností zachovat své jedinečné přírodní bohatství.

Zveřejněné díly seriálu:
Proč jsou řeky sladké a moře různě slaná? Co se stane, když se slanost moří změní?
Moře jako Zemská klimatizace, která se začíná přehřívat
Proč je bahno pod hladinou mořských pobřeží pro klima důležitější než pralesy
Příliv a odliv a tváře evropského pobřeží a surfování po obrácené řece
Podmořské louky, mrtvo nebo masy ryb, aneb různá biodiverzita evropských moří
Středomoří: kdysi vyschlá laboratoř, kde vidíme budoucnost evropských moří
Černé moře – křehká biodiverzita a mrtvá zóna, která může způsobit katastrofu
Baltské moře: Z geologického pohledu batole, které bylo jezerem
Severní moře: Od stepi k bouřlivému moři