Otakárek ovocný – falešná hlava a „zebří“ křídla

Elegán s falešnou hlavou a zebřím oblekem

Otakárek ovocný není jen dalším běžným motýlem. S rozpětím křídel, které se u samiček může blížit až k devíti centimetrům, patří k největším denním motýlům střední Evropy. Jeho křídla krémově žluté barvy s kontrastními černými pruhy vytvářejí dojem zebřího vzoru.

Tím nejvíce fascinujícím prvkem jsou však okraje jeho zadních křídel. Ta končí dlouhými, černými výrůstky, kterým se říká ostruhy. U jejich kořene najdeme drobnou modrou a oranžovou skvrnku. Tyto skvrny mají napodobit oko a tykadla, čímž mají zmást ptáky nebo jiné predátory. Podařilo se to i v případě mé rodiny, kde se mě ptali, kde to má hlavu :-D. Pokud na motýla zaútočí, útočník často zamíří právě na tuto „falešnou hlavu“ na zadních křídlech, což otakárkovi dává šanci uniknout – byť s poškozeným křídlem, ale se životem v bezpečí.

Tajný život na stromech

Pro další generaci si samička, která je o něco větší než sameček, místo pečlivě vybírá. Preferuje zejména plané i kulturní ovocné stromy, třešně, švestky, meruňky nebo hlohy.

Když se z vajíčka vylíhne housenka, vypadá na první pohled jako naprosto nenápadný, až odpudivý objekt. Má zelenou barvu s hnědými a bílými skvrnami, které dokonale imitují ptačí trus na listu. Tato strategie je tak účinná, že si jí většina dravců vůbec nevšimne. Housenka je aktivní převážně v noci a ve dne se skrývá, aby v klidu dorostla do své dospělé podoby, kdy se zakuklí a připraví na proměnu v okřídleného dospělce.

U nás je tento druh zpravidla dvougenerační. První generace dospělců létá od konce dubna do června. Z jejích housenek se pak v příznivých, teplých letech vyvíjí druhá generace, kterou můžeme v krajině pozorovat od července do září.

Je však důležité zdůraznit, že vývoj druhé generace není vždy samozřejmostí. Otakárek má schopnost tzv. fakultativní diapauzy. Pokud jsou podmínky v určitém roce nebo lokalitě méně příznivé (např. chladnější léto), část kukel z druhé generace se nevyvine v dospělce, ale přezimuje až do příštího jara. Právě proto, že letošní sezóna je díky teplému počasí pro otakárky velmi přívětivá, pozorujeme nyní v červenci relativně silný výskyt druhé generace. V opravdu teplých letech může dojít i na třetí generaci.

„Smradlavá zbraň“

Když je housenka otakárka v ohrožení, má v zásobě jeden trik, o kterém se v učebnicích píše méně. Za hlavou má speciální orgán zvaný osmeterium. Je to masitý, jasně oranžový nebo červený „rožek“, který housenka v případě napadení vysune. Ten vylučuje silný, nepříjemný pach, který má odradit dotěrné mravence nebo drobné parazitoidní vosičky. Je to v podstatě chemický varovný signál: „Nejez mě, smrdím!“

Samečci rádi vyletují na vyvýšená místa

Otakárek miluje teplo a vyznává tzv. „hilltopping“. Samečci rádi vyletují na vyvýšená místa, vrcholky kopců, střechy domů či osamocené stromy, kde vyhlížejí partnerky. Díky své nebývalé pohyblivosti dokáže za potravou překonat i několik kilometrů.

Jméno z řecké mytologie

Latinské rodové jméno Iphiclides odkazuje na řeckou mytologii (Iphikles byl nevlastní bratr hrdiny Hérakla), což má podtrhnout jeho sílu a velikost. Druhové jméno podalirius je pak odkazem na lékaře Podaleiria z Trójské války. V češtině ho zase nazýváme „ovocný“, protože jeho housenky si skutečně nejčastěji vybírají právě stromy z čeledi růžovitých (Rosaceae), kam patří většina našeho ovocnářského sortimentu, třešně, višně, švestky, broskvoně i meruňky.

Jak se stát hostitelem tohoto klenotu?

Mít otakárka na zahradě není jen o štěstí, ale i o přístupu k zahradničení:

Dejte sbohem agresivní chemii: Jakékoli plošné postřiky proti škůdcům jsou pro otakárky (i jejich housenky) smrtící.

Podpořte biodiverzitu: Motýl potřebuje nejen ovocné stromy pro vývoj housenek, ale i bohatý zdroj nektaru pro dospělce. Kvetoucí trvalky jako bodláky, chrastavce, mateřídoušky či šeříky na jaře jsou pro ně magnetem. Díky jejich nebojácnosti při sání nektaru se k nim navíc můžete přiblížit na dosah ruky a pořídit si vlastní „fotografický úlovek“.

Odvaha k nepořádku: Ponechání divokého koutu se starším keřem hlohu nebo neposekaným pruhem trávy může vytvořit bezpečné útočiště, které motýl pro svůj život potřebuje.

Ideální model na focení?

Otakárek ovocný je „fotogenický“ i díky svému chování. Je poměrně nebojácný a když saje nektar z květů (zejména pokud jde o bodláky nebo třeba šeřík), bývá tak soustředěný na potravu, že se k němu můžete přiblížit na dosah ruky. Pro milovníky makrofotografie je to tedy ideální „model“.

Otakárek ovocný je živým důkazem, že příroda dokáže být neuvěřitelně krásná i v našem bezprostředním okolí. Pokud tedy příště na své zahradě zahlédnete stín těchto elegantních křídel, zastavte se. Je to pozdrav od přírody, která nám připomíná, že i v moderním světě je stále prostor pro eleganci a divokost.