Kde se berou okřídlení mravenci?

Proč se to děje právě teď?

Fenomén, který pozorujeme jako náhlý výlet okřídlených mravenců na terasách či chodnících, je v odborné literatuře označován jako svatební let (nuptialní let). Tato událost je vysoce organizovaným procesem, který je nezbytný pro šíření populace. Klíčovými spouštěči jsou vnější faktory, jako je teplota, relativní vlhkost vzduchu a intenzita světla. Mravenci jsou ektotermní živočichové, což znamená, že jejich tělesná teplota závisí na teplotě okolního prostředí. Teplo aktivuje jejich metabolismus a letové svaly, které jsou pro let nezbytné. Vysoká vlhkost půdy po dešti pak mravencům usnadňuje vyhrabávání.

Kdo má křídla a proč je vlastně někteří mravenci mají?

Hlavními aktéry jsou okřídlené budoucí královny, označované jako gyny, a samci. Tito jedinci se od běžných dělnic liší svou morfologií (vnější stavbou těla). Disponují vyvinutými létacími svaly a křídly. Samci jsou zpravidla menší a jejich jedinou funkcí je předání genetického materiálu. Jakmile páření proběhne, role samců končí a jejich životní cyklus se uzavírá smrtí.

Pro královny začíná kritická fáze založení kolonie, kdy v naprostém ústraní vyhloubí první komůrku a zahájí proces kladení vajíček. Úspěch celého snažení závisí výhradně na jejích vlastních energetických zásobách a schopnosti zajistit přežití první generace potomků, kteří následně přebírají péči o hnízdo a další generace dělnic. Svatební let tak představuje vyvrcholení precizní evoluční adaptace, díky níž se mravenci řadí k nejúspěšnějším organismům na Zemi.

Křídla jsou u mravenců výsledkem složitého vývoje, který probíhá už uvnitř mraveniště během stadia kukly. Jakmile se mladá královna z kukly vylíhne, má křídla již plně vytvořená, ale zpočátku jsou složená a nepoužitelná. Mravenec stráví nějaký čas v bezpečí hnízda, než se jeho schránka (kutikula) vytvrdí a křídla se naplní hemolymfou (hmyzí krví), čímž získají potřebnou tuhost pro let.

Jakmile po svatebním letu královna přistane na zemi, křídla se stávají zásadní přítěží. Překážejí při pohybu v úzkých půdních chodbách a při hloubení. Příroda ji proto vybavila mechanismem, který je v hmyzí říši unikátní. Na každém křídle se nachází tzv. zlomová linie. Královna si křídla po přistání sama odstraní. Je to nevratný krok a křídla jí již nikdy nedorostou. Z „létajícího průzkumníka“ se tak definitivně stává „zakladatelka kolonie“.

Jeden svatební let a sperma na celý život

Při svatebním letu se královna spáří pouze jednou. V těle má speciální orgán zvaný spermatéka, ve kterém dokáže udržet spermie naživu po celá desetiletí.

Proces oplodnění je řízen svalovými reflexy v oblasti spermatéky, které reagují na podněty z kolonie, jako je velikost buňky či feromonové signály. Pokud královna svaly povolí a spermie vajíčko oplodní, vyvine se z něj samička (dělnice či nová královna). Pokud svaly zůstanou uzavřené, vajíčko projde vývojem bez oplodnění a vyvine se z něj samec (tzv. arrhenotokie).

Různé strategie při zakládání kolonie

I v ČR žije poměrně dost druhů mravenců několika rodů. Každý má trochu jinou strategii zakládání nové kolonie.

Mravenci rodu Lasius (např. mravenec obecný)

Tito mravenci patří k těm, které lidé vídají nejčastěji. Jejich svatební lety bývají velmi masové a často se odehrávají právě v červenci a srpnu.

Jejich královny jsou při zakládání kolonie tzv. klaurální. To znamená, že královna po svatebním letu nevyhledává potravu, ale je plně odkázána na energii uloženou ve svém tukovém tělese. Zůstává v uzavřené komůrce, dokud nevychová první generaci dělnic. Díky obrovskému počtu jedinců jsou jejich lety pro veřejnost nejviditelnější a často působí až „invazivně“.

Mravenci rodu Formica (např. mravenec lesní)

Tento rod zahrnuje naše známé „lesní mravence“, kteří budují velké kupovité stavby.

U některých druhů z tohoto rodu (zejména u tzv. polygynních druhů, které mají v jednom mraveništi více královen) probíhá zakládání kolonií odlišně. Často nedochází k „odletu do neznáma“, ale nová královna se vrací do mateřského hnízda nebo obsadí blízké hnízdo svého druhu. Jejich svatební lety nejsou tak nápadné jako u rodu Lasius, protože se často odehrávají přímo v korunách stromů, nikoliv na otevřených prostranstvích či lidských obydlích.

Mravenci rodu Myrmica (např. mravenec ryšavý)

Tito mravenci s žihadlem jsou menší a nenápadní, často je najdete pod kameny nebo v trouchnivějícím dřevě. Jejich svatební lety probíhají obvykle později, často až koncem léta nebo na začátku podzimu (srpen–září).

Královny tohoto rodu nejsou tak závislé na „hladovění“ v počáteční fázi jako královny Lasius. Často se snaží o částečné parazitování nebo využívání zdrojů v okolí hnízda již v rané fázi, což je pro ně bezpečnější strategie pro přežití v drsnějších podzimních podmínkách.

Mravenci rodu Raptiformica – podrod rodu Formica (např. mravenec otrokářský)

Zde se setkáváme se zajímavou specializací, která je v české přírodě unikátní. Královna mravence otrokářského po svatebním letu nezačíná na „zelené louce“. Místo toho napadne hnízdo jiného druhu mravence, královnu zahubí nebo vypudí a převezme její kolonii. Celý proces je mnohem agresivnější a zaměřený na přímé využití cizí práce od prvního dne existence nové kolonie.

Rod mravenců	Hlavní období letů	Strategie zakládání	Viditelnost pro člověka
Lasius	červenec a srpen	Claustrální (hladovění v komůrce)	Velmi vysoká
Formica	Červen – Srpen	Často návrat do hnízda/blízké okolí	Nízká (v korunách stromů)
Myrmica	Srpen – Září	Částečná pomoc/parazitismus	Nízká
Raptiformica	červen až srpen	Sociální parazitismus (převzetí hnízda)	Velmi nízká

Dlouhověkost královny

U většiny zvířat platí, že vysoká míra metabolismu a rychlý vývoj (což je pro mravence typické) vedou ke kratšímu životu. Mravenčí královna je výjimka potvrzující pravidlo. U mnoha druhů mravenců běžných v našich končinách (např. rod Lasius) se královna může dožít 15 až 20 let. Její schopnost udržet své buňky v kondici a opravovat poškozenou DNA je předmětem intenzivního vědeckého výzkumu, který nás může naučit hodně o mechanismech stárnutí. Dlouhověké jsou i včelí královny.

Jak odolají útoku predátorů?

Masový výlet okřídlených mravenců sice přiláká velké množství ptáků a pavouků, ale takto vysoký počet jedinců v jediný okamžik zajišťuje, že část královen predaci přežije. Tento proces je zásadní pro genetickou diverzitu (různorodost) druhu, neboť umožňuje mísení genofondů mezi vzdálenými hnízdy. Tím se minimalizuje riziko inbreedingu (příbuzenského křížení), které by mohlo vést k oslabení imunitního systému či celkové životaschopnosti budoucích generací.

Zdroje:

Keller L, Jemielity S. Social insects as a model to study the molecular basis of ageing. Exp Gerontol. 2006 Jun;41(6):553-6. doi: 10.1016/j.exger.2006.04.002. Epub 2006 May 19. PMID: 16713694.

KORB, Judith, NATHAN, J. a HANSEN, H. The evolution of longevity in social insects. Current Opinion in Insect Science [online]. 2016, roč. 16, s. 6–12 [cit. 2026-07-17]. ISSN 2214-5745. Dostupné z DOI: https://doi.org/10.1016/j.cois.2016.05.006

myrmekologie.cz