Modrásek bahenní – lstivý host v mravenčím hnízdě

Hnědá vespod a modrá s černou navrchu

Modrásek bahenní patří bezesporu k našim nejkrásnějším a zároveň nejzajímavějším denním motýlům. Řadí se do čeledi modráskovitých (Lycaenidae) a na první pohled zaujme svým specifickým zbarvením, v němž hraje hlavní roli výrazný sexuální dimorfismus – tedy rozdíl ve vzhledu mezi samci a samicemi.

Pokud spatříte letět samce, okamžitě vás zaujme jeho sytě tmavě modrá až fialově modrá svrchní strana křídel, kterou lemuje ostře ohraničený, široký černý okraj. Samice naproti tomu volí nenápadnější maskování. Jejich svrchní strana křídel je celá hnědá. Když obě pohlaví zrovna nesoupeří o pozornost a odpočívají se zavřenými křídly, naskytne se vám pohled na šedavě hnědou spodní stranu křídel. Ta je posetá řadou nápadných černých skvrn, z nichž každá je ještě obklopena světlejším lemem.

Samotní dospělci jsou poměrně drobní – délka jejich předního křídla se pohybuje kolem 17 až 18 milimetrů. I přes svou nevelkou velikost však dokážou v přírodě upoutat pozornost každého pozorovatele, který má to štěstí narazit na jejich domovské mokřadní lokality.

Vlhké krvavcové louky jako domov modráska

Modrásek bahenní je svým výskytem zcela odkázán na specifické typy stanovišť, kterými jsou vlhké, nehnojené a extenzivně obhospodařované louky. Tyto biotopy se v české krajině nacházejí nejčastěji v nivách středních a dolních toků řek. Klíčem k přítomnosti motýla na lokalitě je trvalá přítomnost jeho primární živné rostliny, kterou je krvavec toten (Sanguisorba officinalis), a zároveň dostatečná hustota kolonií hostitelských mravenců rodu Myrmica.

Ekologické nároky a přizpůsobivost

Ačkoliv tento druh preferuje otevřené, vlhké a pravidelně nesekané nivní plochy, vykazuje určitou míru flexibility. Díky tomu je možné jej kromě tradičních lučních porostů občas nalézt také v příkopů u cest, na podmáčených ruderálních plochách nebo na poddolovaných územích, kde se vhodný biotop druhotně vytvořil (například v průmyslových či těžbou ovlivněných regionech Ostravska a Opavska). Na rozdíl od nejvyšších horských poloh, kterým se zcela vyhýbá, je rozšířen roztroušeně po celém území České republiky a z naší přírody ustupuje ze všech velkých modrásků nejméně.

Životní cyklus modráska bahenního (Phengaris nausithous) představuje jeden z nejdokonalejších a zároveň nejsložitějších příkladů hmyzí specializace v naší přírodě

Celý tento příběh se odvíjí v úzkém propojení s jedinou rostlinou, krvavcem totenem (Sanguisorba officinalis). V letních měsících, konkrétně od července do srpna, vyhledává modrásek bahenní květní hlávky této rostliny a klade do nich svá drobná vajíčka, obvykle maximálně dvě do jedné hlávky.

Po vylíhnutí tráví mladá housenka první dvě až tři týdny svého života skrytá uvnitř květní hlávky krvavce. Toto období slouží jako počáteční fáze růstu, během níž se larvy živí vyvíjejícími se semeníky rostliny. Jakmile housenka doroste do čtvrtého vývojového instaru, její pobyt na rostlině končí a nastává kritický okamžik celého vývoje. Opuštění bezpečného úkrytu a pád na zem.

Adopce mravenci

Na zemi vyčkává na příchod dělnic hostitelského mravence, mezi nimiž dominují zástupci druhu Myrmica rubra (někdy i Myrmica scabrinodis). Svým exteriérem totiž napodobuje mravenčí larvy. Housenka disponuje dokonalou chemickou a akustickou mimikrou, díky níž dokáže dokonale napodobit signály mravenčího plodu. Mravenci ji proto omylem považují za vlastní larvu, adoptují ji a odnesou přímo do hnědé hloubi svého podzemního mraveniště.

Parazitický život v podzemí

Uvnitř mravenčího hnízda se housenka chová jako bezohledný predátor. Dělnice ji nekrmí, housenka se živí výhradně přímou konzumací mravenčích vajíček, larev a kukel. V tomto chráněném podzemním prostředí housenka rovněž bezpečně přezimuje. S příchodem jara se přímo v mraveništi zakuklí a po určité době se vylíhne dospělý motýl, který mraveniště opustí.

Tento způsob života společně s mravenci mají i jiné druhy modráskovitých. Většina z nich ale není parazitická. Poskytují mravencům užitek. Modrásek bahenní, a některé další druhy, ale vyčnívá svou úzkou specializací na konkrétní druhy mravenců. Opravdovou „kukačkou“ se vším všudy, včetně krmení mravenčími dělnicemi, je pak modrásek hořcový.

V Evropě silně ohrožený u nás téměř ohrožený

V České republice patří modrásek bahenní (Phengaris nausithous) mezi téměř ohrožené druhy. Ještě silnější váhu má jeho ochrana v celoevropském měřítku, kde je zařazen mezi prioritní druhy evropského významu. Evropskou legislativou je chráněn jako silně ohrožený. Figuruje v přílohách II a IV Směrnice o stanovištích (Natura 2000), což členským státům Evropské unie ukládá povinnost vyhlašovat pro něj evropsky významné lokality (EVL) a zajišťovat mu aktivní ochranu. Vzhledem k tomu, že české populace patří k jedněm z nejstabilnějších v celé Evropě, nese Česká republika za osud tohoto motýla mimořádnou mezinárodní zodpovědnost.

Úspěšná ochrana modráska bahenního (Phengaris nausithous) nestojí na pouhém ponechání přírody zcela bez zásahu, nýbrž na aktivním a šetrném hospodaření na vlhkých krvavcových loukách.

Protože je motýl extrémně závislý na své jediné živné rostlině (krvavci totenu) a přítomnosti podzemních kolonií hostitelských mravenců, vyžaduje biotop specifický management, který zamezí jeho zániku:

Mozaikovité kosení:Louky by se nikdy neměly kosit celoplošně najednou. Vhodným opatřením je rozdělení plochy na menší díly či pruhy, které se kosí střídavě (například v rotaci po pruzích nebo v sudých a lichých letech). Díky tomu na lokalitě vždy zůstanou útočiště pro dospělé motýly, květní hlávky s vajíčky i neporušená mravenčí hnízda.

Správný termín seče: Veškeré mechanizované zásahy je nutné provádět v době, kdy je populace motýla v bezpečí. Hlavní seč by měla proběhnout buď velmi brzy na jaře (nejpozději do poloviny června před začátkem letu dospělců), nebo naopak až na podzim (po 15. září), kdy je vývojový cyklus pro daný rok uzavřen. Celoplošná letní seč během července a srpna by celou generaci okamžitě zlikvidovala.

Obnova hydrologického režimu: Jelikož biotop vyžaduje dostatečnou vlhkost, je klíčové chránit lokality před vysušováním, rušit staré odvodňovací kanály a podporovat zadržování vody v nivních oblastech. Jak ho poznat mezi ostatními modrásky? Tihle s modráskem bahenním sdílejí stejný biotop.

Jak ho poznat mezi ostatními modrásky?

Fotogalerie k článku

Tihle s modráskem bahenním sdílejí stejný biotop.

Druh motýla	Horní strana (samci / samice)	Rub křídel (hlavní znaky)	Biotop a vazba na lokalitu
Modrásek bahenní (Phengaris nausithous)	Sytě fialově modrá s širokým černým lemem / Celá hnědá	Jediná pravidelná řada černých oček se světlem lemem; chybí bazální tečka u kořene.	Vlhké krvavcové louky Vázaný na plně rozvinuté květní hlávky krvavce totenu.
Modrásek očkovaný (Phengaris teleius)	Světlejší modrá s černým popraškem / Hnědá s modrým nadechnutím u kořene	2 až 3 řady černých oček; u kořene zadního křídla přítomna drobná bazální tečka.	Vlhké krvavcové louky Sdílí s modráskem bahenním totožné biotopy; vajíčka klade na nerozvinutá poupata krvavce.
Modrásek jehlicový (Polyommatus icarus)	Sytá fialově modrá s úzkým černým lemem / Tmavohnědá s oranžovými skvrnami při okraji	Šedohnědý podklad s očky, oranžovým lemem při okraji a 1–2 bazálními tečkami u kořene předního křídla.	Různorodá stanoviště (včetně vlhkých luk) Není vázán na krvavec; housenky žijí na bobovitých rostlinách (jetel, štírovník).

Tihle jsou podobní, ale najdete je na jiných typech biotopů.

Druh motýla	Horní strana (samci / samice)	Rub křídel (hlavní znaky)	Živná rostlina a prostředí
Modrásek černoskvrnný (Phengaris arion)	Sytě modrá s výraznými tlustými černými skvrnami / Hnědá s modrým nádechem a černými skvrnami	Nápadné černé skvrny a výrazné tečky u kořene křídla.	Mateřídoušky Suché trávníky, stráně a pastviny.
Modrásek hořcový (Phengaris alcon)	Čistě modrá bez skvrn (úzký černý lem) / Hnědá	Šedohnědá se zrnitými, méně pravidelnými očky; bez bazálních teček.	Hořce Vlhká rašelinná louka nebo suché stráně.

Krásné srovnávací obrázky najdete na www.lepidoptera.cz stačí zadat do vyhledávání heslo “modrásek“.

Zdroje:

PECH, Pavel, Zdeněk FRIC, Martin KONVIČKA a Jan ZRZAVÝ. Phylogeny of Maculinea butterflies (Lepidoptera: Lycaenidae). Cladistics. 2004, 20(4), 362–375. DOI: 10.1111/j.1096-0031.2004.00031.x.

Živa

Lepidoptera.cz