Závěrečný díl klimatického kvarteta Maji Lunde, Sen o stromě

Norská spisovatelka Maja Lunde si podmanila literární svět ambiciózním projektem známým jako Klimatické kvarteto, v němž skvěle mapuje křehkost našeho ekosystému. Vše začalo celosvětovým fenoménem Historie včel, kde skrze osudy tří generací ukázala, jak fatální dopad by mělo zmizení drobného hmyzu na samotné základy lidské civilizace. Na tento úspěch navázala syrovým románem Modrá, v němž nás konfrontovala s vizí světa sužovaného suchem a bojem o každou kapku pitné vody. Sérii pak dále prohloubila knihou Kůň Převalského, která se zaměřila na mizející divočinu a fascinující, leč bolestnou snahu o záchranu divokých koní. Lunde si těmito třemi díly vybudovala pověst autorky, která dokáže mistrně propojit vědecká fakta s hluboce lidskými dramaty, čímž nastavila laťku očekávání pro závěrečný díl proklatě vysoko.

Když realita předběhne fikci

Tohle jsem psala o této knize v létě 2022: "Podle toho co psala Maja Lunde na svůj facebookový profil, by měl poslední díl vyjít v norštině v září a bude o stromech. Moc se na ní těším a doufám, že až tu pak o ní budu psát, nebudu psát o dalších, větších katastrofách připomínajících příběhy z budoucnosti v této tetralogii nejen ve světě, ale i u nás."

Na závěrečný díl s názvem Sen o stromě jsme si museli počkat o něco déle, než bylo v plánu. Jo a není tak úplně o stromech ve smyslu, jaký jsem předpokládala. Za zpožděním stála pandemie covidu-19, která až mrazivě připomíná kulisy samotného románu. Lunde v něm totiž vykresluje Špicberky zasažené ničivou nákazou. Autorka zde opět skvěle balancuje na hraně mezi varovnou vizí a realitou, kterou jsme si v uplynulých letech sami osahali.

Dědictví muže, který chtěl nasytit svět

Pod názvem knihy jsem si já osobně představovala úplně jiný příběh o stromech a jejich důležitosti, než Lunde napsala. A už vůbec mě nenapadlo, že se bude odehrávat na takovém místě, jako jsou Špicberky. Ústředním motivem knihy je osud semen a jejich uchování pro budoucnost, což nás neodvratně vede k odkazu Nikolaje Vavilova. Tento ruský botanik, jenž zasvětil život sběru vzorků rostlin, aby zabránil hladomoru, tvoří ideový pilíř příběhu inspirovaný skutečností.

Děj nás zavádí na Špicberky kolem roku 2110, kde v izolovaném Longyearbyenu přežívá komunita kolem globálního úložiště semen. Mimochodem, semenná banka na tomto místě již opravdu existuje. Je to další ukázka toho, jak a čím se Maja Lunde inspiruje a jak mistrně to dokáže do příběhů zakomponovat. Kromě těchto dalších zajímavých střípků reality se v knize setkáváme s postavami, které jsme sledovali v předchozích dílech. Právě tohle dává celému klimatickému kvartetu hloubku a smysl.

Pouto k postavám, které vás nenechá knihu odložit

Musím se však přiznat k určitému zklamání, které pramení z extrémně vysokých očekávání. Lunde si předchozími třemi díly nastavila laťku tak vysoko, že Sen o stromě v mých očích působí jako nejslabší článek řetězu. Přestože je téma genetického bohatství a přežití lidstva fascinující, samotné vyprávění se místy vleče více, než by si finále takové ságy zasloužilo. Navzdory tomu vás ale kniha nepustí. Pouto k postavám a zvědavost, jaký osud je čeká, jsou silnější než touha knihu odložit.

Na rozdíl od předchozích dílů se zde nestřídají časové roviny (dávnější minulost, současnost a budoucnost), ve kterých hlavní postavy žijí, což bylo pro tuto ságu typické. Ovšem i tady Maja Lunde skáče v čase v rámci života hlavních hrdinů. Člověk si na to ale velmi rychle zvykne, zvlášť pokud četl i předchozí díly. Trochu mě zamrzel i samotný závěr, který mi v kontextu celého příběhu přišel málo efektní. Možná je to však autorčin záměr ukázat svět v relativně brzké budoucnosti v trošku lepším světle, než se v příběhu zdálo. Přestože jsem podle názvu čekala trochu jiný důraz na lesní ekosystémy, dostala jsem komorní drama o odpovědnosti a izolaci. I přes mé výtky jde o velmi povedené dílo, které dává smysluplnou tečku za jedním z nejdůležitějších literárních počinů současnosti.

Nejsme majiteli přírody, ale pouze jejími dočasnými opatrovníky

Lunde nám připomíná, že i v té nejhlubší krizi a uprostřed vymírajícího světa je naděje uložena v něčem tak malém a zdánlivě obyčejném, jako je semínko. Kniha nás nutí k zamyšlení nad tím, co po nás zbude. Je to výzva k pokoře a k pochopení, že naše civilizace je stejně křehká jako mladý stromek v arktickém větru. Pokud dokážeme ochránit rozmanitost života dnes, možná i pro budoucí generace zůstane strom něčím víc než jen pouhým snem.

Vydavatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2024
Počet stran: 440
ISBN: 978-80-277-2202-0
Autor: Maja Lunde, překlad Kateřina Krištůvková
Vazba: Pevná s přebalem

knihu koupíte tu