Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   Obchod.Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Sýkora lužní - Poecile montanus

autor: Mgr. Jana Hájková
Dnes si něco málo povíme o jedné ze sýkorek, sýkoře lužní. Celkově je velmi podobná rozšířenější sýkoře babce. Ale lze je s jistotou odlišit. A na to jakým způsobem, na to přišli celkem nedávno angličtí ornitologové.

Třída Ptáci - Aves
Řád Pěvci - Passeriformes
Čeleď Sýkorovití - Paridae
Rod Sýkora - Poecile
Druh Sýkora lužní - Poecile montanus

Vzhled

Sýkora lužní je pěvec z čeledi sýkorovitých. Jedná se o ptáka, který je o něco menší než vrabec. Dosahuje délky kolem 11,5 centimetru a váží zhruba 11 gramů. Celkově je velmi podobná příbuzné sýkoře babce. Některé znaky mají tito dva ptáci dokonce analogické či překrývající se. Lužní sýkorka má docela velkou šíji a robusní hlavičku. Oproti sýkoře koňadře či modřince je zbarvena dost nevýrazně. Celkem nekontrastní zbarvení peří je od špinavě bílé až po šedohnědou. Na hlavě má velmi výrazný od zobáku se táhnoucí černý pruh, jenž je matný a dosahující až na horní hřbet. Pod zobákem pak má docela velkou černou neostrou skvrnu.

„S přesvědčivým rozlišovacím znakem přišli v roce 2008 britští ornitologové, kteří zjistili, že je odlišení obou druhů možné podle zbarvení okraje horní čelisti zobáku. Ten je u sýkory babky ostrý. Přesahuje přes okraj dolní čelisti a při kořeni zobáku vytváří výraznou bílou skvrnu. U sýkory lužní takový okraj chybí a zobák je tak jednolitě černý. Spolehlivost tohoto znaku je značně vysoká (až 98 %) … Následně byla platnost znaku ověřena také v ČR. (zdroj: 3)

Barevné odlišení obou pohlaví jako typický znak pohlavního dimorfismu u tohoto ptáka nehledejte. Stejně tak nerozeznáte mladou sýkorku lužní od dospělého jedince. I bříško má sýkora lužní méně kontrastní než babka. Stejně tak nekontrastuje její krk s lícemi. „Má široké světle krémové okraje praporů loketních letek kontrastující s tmavým pláštíkem.“ (zdroj: 3) Její ocas bývá více stupňovitý, což znamená, že špička složeného ocasu je znatelně delší než pár krajních ocasních per.

Kromě zbarvení horního okraje čelisti zobáku můžeme sýkorku lužní odlišit od sýkorky babky podle hlasu. Lužní sýkorka vydává při vábení svého partnera dlouze protažené „dé-dé-dé„ nebo „ci-ci-dé-dé“. Pokud zpívá, pak uslyšíme „ cí-cí-cí“.

Rozšíření

Tento pěvec obývá takřka celou Evropu s výjimkou jižních oblastí jako je Španělsko a Portugalsko. Následuje rozsáhlý pás táhnoucí se středem Ruska a přilehlými okraji jeho jižních sousedů. Tažní jsou pouze ptáci z nejstudenějších nejsevernějších oblastí.

Na našem území jsou naštěstí její stavy celkově stabilní a najít ji můžeme takřka na celém území, i když spíše s ostrůvkovitým výskytem. Většinou zahnízďuje v nížinatých oblastech kolem velkých řek. Své hnízdo si velmi často staví v bažinatých lužních lesích, kde si vybírá především topoly, olše, vrby či břízy. Někdy nepohrdne i smíšeným nebo jehličnatým lesem. V poslední době ji však čas od času můžeme pozorovat i v blízkosti lidských obydlí.

Způsob života a potrava

Co se týče potravy, chová se sýkora lužní jako vychytralá hamižná veverka či sysel a tvoří si zásoby semen, hmyzu a pavouků na zimu. Ty schovává za kůrou stromů, mezi lišejníky, do pařezů apod. Každoročně je tak schopna uschovat si až úctyhodných 15 kilo potravy. Přes léto se tento pták živí hlavně pavouky a energeticky vydatným hmyzem. Na podzim pak nepohrdne bobulemi a jednotlivými semínky.

Rozmnožování

Hnízdo staví sameček společně s partnerkou. Nejčastěji ve ztrouchnivělém dřevě, které sami vytesávají. Do něj si dávají kromě rostlinných vláken a kůry také srst, peří ostatních ptáků a suchou trávu. Většinou nepoužívají mech. Tím se také liší od sýkory babky. Nové hnízdo vytesané přímo v kmeni stromu nebo v jeho silnějších větvích si společně postaví průměrně za 12 a půl dne. Může se občas stát, že zahnízdí i v připravené budce. Páry spolu žijí po dobu několika let monogamně a své partnery spíše nestřídají. Sýkora lužní se vyznačuje teritoriálním chováním, kdy si své území hlídá a odhodlaně brání. V našich zeměpisných podmínkách tato sýkorka obvykle zahnízďuje v dubnu, kdy samička do hnízda snese 5-10 vajec. Ta jsou červenohnědá s nápadnými skvrnami. Na vejcích sedí sama po dobu 17-19 dní, přičemž sameček se stará o její krmení. Mláďatům pak přinášejí potravu oba rodiče a zhruba 17 - 18 dní od vylíhnutí mladé sýkorky hnízdo opouštějí. Samostatnosti nabývají zhruba za dalších 20 dní. Mláďata dozrávají k pohlavní dospělosti ve druhém roce života.

Český název Sýkora lužní
Latinský název Poecile montanus
Délka 11,5 cm
Hmotnost 11 g
Doba hnízdění duben - červen
Velikost snůšky Obvykle 5 - 10 červenohnědých vajec s nápadnými skvrnami
Doba hnízdní péče 17 - 19 dní
Potrava semena, bobule, hmyz a pavouci
Způsob života v páru
Ochrana Ne




autor:
Mgr. Jana Hájková

datum vydání:
21. listopadu 2021


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.





Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2021 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.