V ČR letos zahnízdilo 8 párů vzácného raroha velkého, 6 z nich si vybralo stožár vysokého napětí

Vzácný lovec s elegantním letem

Raroh velký dosahuje v rozpětí křídel až 130 cm, přičemž dospělý samec váží kolem 800 g a samice asi 1200 g. Na rozdíl od sokola stěhovavého, který loví ve vysokých rychlostech a má zašpičatělejší křídla, má raroh křídla širší a méně zašpičatělá. Je to univerzální lovec, který dokáže lovit jak ve vzduchu, tak i na zemi, což je důležitý rozdíl oproti známějšímu sokolovi. Během lovu dosahuje vysokých rychlostí, útočí střemhlav a kořist, kterou tvoří především ptáci (včetně holubů) a hlodavci (původně sysli), si odnáší na klidné místo k oškubání a trhání. Při letu je sice pomalejší než sokol stěhovavý, ale tento "handicap" nahrazuje mnohem větší obratností, což mu umožňuje úspěšně lovit i na zemi.

Dávná minulost a role v sokolnictví

Historicky byl raroh velký ceněným dravcem v sokolnictví, a to zejména v arabských zemích, kde je dodnes využíván k lovu. Byl schopen lovit i mnohem větší kořist, než je on sám, včetně dropů, volavek, orlů nebo dokonce gazel. Jeho obratnost a schopnost lovit na zemi z něj činily ideálního společníka pro lov v otevřené krajině.

Krize a úbytek přirozených hnízdišť

Jedním z klíčových problémů pro přežití raroha velkého je fakt, že si nestaví vlastní hnízdo. Je proto odkázán na opuštěná hnízda jiných velkých ptáků a na skalní římsy. V zemědělské krajině je takových vhodných hnízd čím dál méně. Zároveň je raroh velmi citlivý na rušení během hnízdění.

Populační trend v České republice byl v posledních letech velmi znepokojivý. Vlivem intenzifikace zemědělství ubývá přirozená potrava, tedy hlodavci a ptáci, což vede k menší úspěšnosti hnízdění. K rizikovým faktorům patří i kontaminace životního prostředí chemikáliemi a v neposlední řadě také nelegální vybírání mláďat z hnízd pro sokolnictví. Počet hnízdících párů v ČR znatelně klesl z původních 10–15 na pouhé dva až pět párů od roku 2015.

Pomoc z nečekaného místa: Stožáry vysokého napětí

Záchrana raroha velkého přichází z místa, které by málokdo čekal. Novými hnízdišti se staly stožáry velmi a zvlášť vysokého napětí. Provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS, se zapojila do projektu Oblastního muzea v Ústí nad Labem s cílem zajistit bezpečná a stabilní hnízdiště.

V rámci projektu bylo na stožáry nainstalováno 100 umělých hnízdních podložek. Tyto podložky poskytují dravcům bezpečné a stabilní místo k hnízdění a odchovu mláďat v klidných lokalitách uprostřed polí. Vědci se inspirovali na Slovensku a v Maďarsku, kde se většina populace raroha velkého již přesunula do náhradních hnízdišť na sloupech vysokého napětí, které nabízejí snadnou kontrolu a minimální rušení.

Instalace podložek nebyla jednoduchá. Lezci museli do výšky dvaceti až čtyřiceti metrů vynést nejen samotnou kovovou podložku o rozměru 60 x 60 x 20 cm, ale i 35 litrů keramzitu a kbelík štěrku, které tvoří podklad pro hnízdo.

6 z 8 párů

Úsilí se ale vyplatilo. Projekt přinesl v České republice rekordní úspěch: v letošním roce prokazatelně v ČR zahnízdilo 8 párů raroha velkého. Z tohoto počtu jich 6 využilo právě tyto uměle vytvořené podložky. Tento výsledek, kdy šest párů zahnízdilo na umělých podložkách a celkem osm párů v ČR, představuje významný nárůst oproti předchozím rokům, kdy počet hnízdících párů klesl na dva až pět.

Spolupráce pro přírodu

Úspěch projektu je výsledkem spolupráce několika subjektů. Kromě provozovatele přenosové soustavy ČEPS a Oblastního muzea v Ústí nad Labem se na něm podílela i jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické, která pomohla vytipovat nejvhodnější stožáry, a slovenská společnost RPS – Ochrana dravcov na Slovensku, která se podělila o cenné zkušenosti s instalací. Projekt byl finančně podpořen z Norských fondů a Dárcovského programu ČEPS.

Tato aktivita ukazuje, jak lze technickou infrastrukturu, jejímž primárním účelem je přenos elektřiny, využít ve prospěch ochrany kriticky ohrožených druhů. Jak uvádí Zdeněk Hruška, ředitel sekce Rozvoj a technická koncepce přenosové soustavy ČEPS, jedná se o krásný příklad toho, že stožáry mohou sloužit i k tak záslužné aktivitě, jakou je záchrana celosvětově ohroženého dravce. Oblastní muzeum v Ústí nad Labem tak pokračuje ve svém poslání, které zahrnuje i realizaci vědeckých projektů zaměřených na ochranu přírody.

Budoucnost raroha v české krajině

Návrat raroha velkého do české krajiny je pomalý, ale tento projekt ukázal, že díky cílené a promyšlené pomoci je možné kriticky ohroženému druhu poskytnout šanci na přežití. Stabilní a bezpečné hnízdní podložky na kovových obrech energetické sítě se stávají jedním z klíčových pilířů pro obnovu populace tohoto elegantního dravce. Zatímco raroh velký je u nás stále vzácným hostem, hnízdícím zde na severozápadní hranici svého rozšíření v Evropě, letošní rekordní sezóna dává naději, že se kriticky ohrožený dravec trvaleji usadí v naší přírodě.

Zdroj:
AOPK
Alka wildlife
ČEPS