Vlk obecný - největší divoká šelma naší přírody

autor: Lenka Kadlíková
Sledujete dramatický osud divokého vlka, kterého před pár dny našli zraněného v Krušnohoří? Náš článek vám nabízí možnost, jak se o tomto krásném a jedinečném vládci evropské přírody dozvědět víc. Víte například, čím si vlk obecný (Canis lupus) vysloužil přezdívku „zvířecí doktor“?

třídasavci - Mammalia
řádšelmy - Carnivora
čeleďpsovité - Canidae
rodvlk - Canis
druhvlk obecný - Canis lupus

Vzhled vlka obecného

Vlk obecný (Canis lupus) se od svého příbuzného, psa domácího (velkých hubených plemen), se liší v několika rysech. Má břicho jakoby zatažené dovnitř, hubenější nohy a malé tlapy. Vlka zdobí až po paty dlouhý chlupatý ocas. V poměru s hlavou má dlouhý a špičatý čenich. Vlk je také větší a silnější než většina psů, někteří jedinci váží až 70 kg, jejich tělo je dlouhé až 150 cm a oháňka až 60 cm. Vlčice bývají menší než samci.

Barva, délka a hustota srsti je u vlků velmi variabilní. Barva vlčí srsti se pohybuje od žlutavé až po rezavě hnědou na zádech a bílou až bílošedou na břiše. Vždy je přizpůsobena podnebí ve kterém jedinec žije. Na krku je srst delší a tvoří hřívu.

Rozšíření

Díky své přizpůsobivosti, chytrosti, vynalézavosti a také plachosti byl vlk dříve nejrozšířenější šelmou u nás i v Evropě. Postupem času však díky předsudkům lidí postupně vymizel a vlci se stali kriticky ohroženým druhem.

Lze ho najít v chladnějších oblastech celé Evropy. U nás se však objeví jen zřídka. Obývá volné krajiny a pustiny, zejména však tmavé lesy. Lze ho spatřit i v rákosí a kukuřičném nebo obilném poli, odváží se i do bezprostřední blízkosti lidských obydlí.

Způsob života a potrava

Pokud se vlk vyskytuje v hustě obydlené oblasti, téměř určitě se neukáže dřív než za setmění. V odlehlejších částech se však probouzí k životu už odpoledne a slídí čenichem po nějaké té kořisti pro svůj věčné hladový žaludek. Při hledání potravy dokáže vlk nachodit za den až 70 km, přitom se většinou pohybuje jen krokem nebo občas klusem.

Vlci, stejně jako všechny psovité šelmy, žijí ve smečkách (pokud to dovolí ráz krajiny). Z jara jsou ale vidět spíše jen páry. Ty se však později ke smečce přidají. Smečka se pohybuje velmi zajímavě. Podobně jako indiáni, vlci chodí blízko za sebou a našlapují do stop vlků, kteří šli před nimi.

I zkušený znalec tak velmi obtížně pozná, s kolika vlků se vlastně smečka skládá. Právě stopaři patří mezi několik málo bytostí, které se po vlčí stopě vydají. Vlci totiž většině zvířat nahání hrůzu. Dokonce i jejich příbuzným psům domácím. Ani ti se po jeho stopě nevydají.

V minulosti lidé viděli vlka jako zabijáka a postrach svých stád dobytka. Díky legendám a pohádkám tento názor u některých lidí přetrvává. Při lovu se chová jako liška, velmi chytře. Je možné, že v minulosti působily velké smečky těchto zvířat škody na domácích chovech, ale vzhledem k tomu, že vlk je v současné době nejen v české přírodě vzácností, není možné aby k takovýmto škodám docházelo i v současné době.

Vlci jsou pro ekosystém nepostradatelní, protože regulují stavy zvěře, která by se jinak mohla přemnožit. Plní i funkci jakéhosi doktora v ekosystému, protože loví především slabé a nemocné jedince. Mimo velkých u nás žijících savců, nepohrdne ani menšími obratlovci či hmyzem nebo mršinou (je-li nouze). Čas od času konzumují i rostliny.

Vlk má v přírodě jiného nepřítele - člověka. Proto z něj má přirozený strach a setkání s lidmi se velkým obloukem vyhýbá. Případné nebezpečí pro člověka představuje představuje jen nemocný vlk, který může strach z lidí ztratit.


Rozmnožování

Vlk je zvíře, které se málokdy zdrží na jednom místě. Stane se tak jedině za situace, že vyvádí mladé. U starších vlků začíná doba říje v prosinci a končí v únoru. Pokud se mu v této době podaří najít nějakou samici a spářit se s ní, může za 64 dní očekávat mladé.

Samice přivede na svět 3 - 10 slepých mláďat a tmavě zrzavou srstí. Vždy si najde bezpečné místo někde hluboko v lese. Po poněkud rozpačitém začátku se začnou mláďata velmi rychle vyvíjet. Jsou velmi hravá a veselá, chovají se úplně stejně jako štěňata jejich domestikovaného příbuzného.

Matka se o mláďata stará velmi pečlivě, nejen co se týče potravy, ale i hygieny. Dává si také velký pozor, aby nikomu neprozradila jejich úkryt. Pokud jsou mláďata v nebezpečí, tak je přenáší v tlamě jinam. Mláďata dospívají až ve třech letech. Díky nemocem, kterými psovité šelmy často trpí, jich však přežívá velmi málo. Vlk se může dožít věku 14 až 16 let.

Ochrana

Byla období, kdy byla tato šelma výrazně redukována kvůli hojnému počtu. V současnosti je vlk podle vyhlášky 395/1999 sb. u nás kriticky ohroženým druhem.

český název Vlk obecný
latinský název Canis lupus
hlavní znaky Tělo podobné velkým hubeným plemenům psa domácího. Dlouhý ochlupený ocas, špičatý čumák. Mohutná a široká hlava.
způsob života smečka
rozšíření ČR Šumava, Beskydy
rozšíření svět Celá Evropa
potrava velcí i malí savci, obratlovci, hmyz i rostliny
doba březosti 64 dní
počet mláďat 3 - 10
ochrana Kriticky ohrožený druh
zdroje
Brehmův život zvířat



autor:
Lenka Kadlíková
email: lenka@priroda.cz

datum vydání:
7. října 2022


Diskuze k článku „Vlk obecný - největší divoká šelma naší přírody“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.