Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

Pýchavka hruškovitá - Lycoperdon Pyriforme

autor: Mgr. Jana Hájková
Mladé plodnice pýchavky hruškovité jsou jedlé a hodí se tak k přípravě pokrmů, například do polévek nebo omáček. Najít tento druh můžeme od léta až do podzimu.

třídastopkovýtrusé - Agaricomycetes
řád pečárkotvaré- Agaricales
čeleď pýchavkovité- Lycoperdacae
rod pýchavka-- Lycoperdon

Charakteristika

3-5 centimetrové plodnice bývají 2-3 centimetry široké. Mají hruškovitý tvar. Odtud i jejich druhové označení. V mládí jsou bílé, později tmavnou a získávají tak nahnědlou barvu. Jejich povrch je pokryt drobnými tvrdými zrníčky. Teřich (výtrusotvorné pletivo uvnitř plodnice) této pýchavky je nejprve bílý, později se proměňuje ve žlutavě zelenou až olivově hnědou barvu a nakonec se přemění v olivově hnědý výtrusný prach. Od třeně je znatelně oddělený. Výtrusný prach je olivově hnědý. Výtrusy mají velikost 3-4 mikrometry, jsou kulovitého tvaru s hladkým povrchem a mají žlutohnědou barvu.

Rozšíření

Nalézt pýchavku hruškovitou můžeme ke konci léta a na podzim, tedy cca. od srpna do listopadu. Hledat bychom měli v lesích, kde se nachází na trouchnivějícím dříví nebo pilinách či na odumřelých hnijících kořenech. Typický pro tuto houbu je výskyt ve skupinách čítajících až desítky jedinců. Její rozšíření převládá v dubových a bukových lesech. Nouze o ni není ale ani ve smrkových a jiných jehličnatých lesích, kde využívá pohostinnosti nevápenaté půdy s dostatečným obsahem humusu. Ráda roste i na značně se rozkládajícím jehličí. Plodnice na začátku zimy uschnou a takto vytrvávají až do jara.

Možné užití

Velmi mladé plodnice pýchavky hruškovité jsou jedlé. Teřich však u starších plodnic páchne po svítiplynu. Mladou plodnici poznáme podle čistě bílého teřichu, který není vatovitý.

Možnost záměny

Možnost záměny je pouze s pýchavkou obecnou nebo například huňatou. Ovšem plodnice všech těchto hub jsou v mládí jedlé. Navíc pýchavka obecná neroste na dřevě.

český název pýchavka hruškovitá
latinský název Lycoperdon Pyriforme
hlavní znaky mladé plodnice mají bílý zrnéčky pokrytý povrch, který ve stáří hnědne, v mládí bílý teřich vatovatí a přeměňuje se ve výtrusný prach, který je olivově hnědý
rozšíření na hnijícím dřevě nebo jehličí v dubových, bukových a jehličnatých lesech, roste ve skupinách
Doba sběru léto, podzim
poživatelnost mladé plodnice jsou jedlé
zdroje:
Příhoda, A., 1986, Kapesní atlas hub- 1. díl, 1. vyd., Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 255 s.
Jirásek, S., Druh pýchavka hruškovitá- Lycoperdon pyriforme Schaeff., 1774, [online]. [cit. 15. 8. 2009], dostupné z WWW: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60755/




autor:
Mgr. Jana Hájková

datum vydání:
1. září 2009


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.






Debata k článku Pýchavka hruškovitá - Lycoperdon Pyriforme


Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2020 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.

 



Naše další projekty: