Hřib peprný – Chalciporus piperatus

autor: Mgr. Jana Hájková
Hřib peprný, jinak nazýván též měďohřib peprný nebo také klouzek peprný, je jedlá houba používaná místo pepře jako kořenící přípravek do smaženic, polévek, omáček nebo např. do leča.

třída stopkovýtrusé (Agaricomycetes) řád hřibotvaré (Boletales) čeleď hřibovité (Boletaceae) rod hřib (Boletus)

Charakteristika

2-6 centimetrový klobouk má v mládí polokulovitý tvar, který se později rozvine ve plošší bochníkovitý. Jeho pokožka za vlhka lepí, pokud je sucho, je suchá a hladká. Barvu má žlutohnědou, ta bývá světleji ojíněná. Časem tmavne a přeměňuje se až na okrovou či červenohnědou. Po celé délce je pevně přirostlá k dužnině klobouku, proto ji nelze sloupnout. Stejné zbarvení jako klobouk, červenohnědé, mají i rourky hřibu peprného. U starších jedinců jsou rezavé. Póry mají karmínově červenou, postupem času hnědnou. Jsou relativně velké mají nepravidelně hranatý tvar. Při postupu směrem k okraji klobouku jsou sice drobnější, ale o to je jich tam více. 0,5-1 centimetrový třeň hřibu peprného je 3-7 centimetrů vysoký a má válcovité, většinou prohnuté tvary. Je docela tuhý, ale také křehký a láme se. Barvu má na škále od okrové až po žlutohnědou. Ve spodní části je patrné jeho zesvětlení. kolem dokola je obrostlý žlutým podhoubím. Jeho dužnina je v klobouku měkká, výrazně, až zářivě žlutá nebo narůžovělá či nahnědlá. V třeni pak naopak tvrdá, tvořící vlákna se žlutou barvou. Hřib peprný nemá žádnou výraznou vůni. Výtrusný prach je skořicově hnědý.

Rozšíření

Hřib peprný má vcelku široký areál rozšíření. Vyskytuje se v mírném pásu severní polokoule, od nížin až po horské oblasti. Velmi často roste v mladých smrčinách nebo i na loukách poblíž jednotlivých smrků. Najít ho můžeme také pod borovicemi, jedlemi a buky. Roste jednotlivě, ale i v menších skupinkách. Má rád kyselé, nevápenaté půdy.

Možné užití

Jedlá houba, která je pro svou nepříjemnou, ostře peprnou chuť v gastronomii využívána v malém množství spíše jako kořenící přípravek i třeba v podobě malých kousků pro dochucení. Používá se například do smaženic místo pepře, stejně tak do omáček, polévek, leča apod. Nakrájenou na tenké plátky ji můžeme i sušit, poté na jemno rozdrtit a takto používat místo koření, třeba právě namísto pepře, což je zdravější. Oproti jiným palčivě chutnajícím houbám nemá natrpklou ani nahořklou chuť. Palčivou chuť můžeme odstranit delší tepelnou úpravou.

Možnost záměny

Splést si hřib peprný můžeme se vzácnějším druhem hřibu, hřibem rubínovým. Ten má taktéž karmínově červené póry, ale roste především pod listnatými stromy. Chuťově nahořklou variantou hřibu peprného je hřib peprný hořký (Chalciporus piperatus amarellus), který má póry zbarveny do fialově červené barvy. český název hřib peprný latinský název Chalciporus piperatus hlavní znaky bochníkovitý 2-6 cm klobouk s hladkou a lesklou pokožkou, která pevně přirůstá k dužnině, třeň 3-7 cm vysoký a až 1 cm široký, válcovitý a prohnutý, karmínově červené nepravidelně tvarované póry, červenohnědé až rezavé rourky, skořicově hnědý výtrusný prach, bez vůně, palčivá peprná chuť rozšíření smrkové porosty, borovice, jedle, kyselé, nevápenaté půdy doba sběru červenec až listopad poživatelnost jedlá houba

zdroje:
Příhoda, A., 1986, Kapesní atlas hub- 1. díl, 1. vyd., Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 255 s.
Foto:Jaroslav Malý – www.naturfoto.cz



autor:
datum vydání:
26. července 2010


Diskuze k článku „Hřib peprný – Chalciporus piperatus“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!