Kam s tou zelení

autor: PhDr. Roman Andres
Často se setkáváme s otázkami, co s posekanou trávou, větvemi, spadaným listím atp. Společným znakem tazatelů bývá, že na tuto biomasu ze zahrady pohlížejí jako na nežádoucí odpad, kterého se snaží co nejsnáze zbavit. Zkusme se na tento „odpad“ podívat z jiného úhlu pohledu.


Větve a proutí jsou dřevnaté a proto se pomalu rozkládají

Na kompost se nehodí. Pokud bychom je pálili, přijdeme tím o cenný materiál a vyprodukujeme zbytečné emise. Jsou ale skvělým základem pod nové záhony. Pokud vyhloubíme dostatečně velkou jámu, můžeme ji tímto materiálem vyplnit a převrstvit půdou. Dřevnatá hmota se pak několik let rozkládá, záhon provzdušňuje a pozvolna do něj uvolňuje živiny. Tento způsob není vhodné spojovat s hlubokým rytím. Proutí je také výtečným materiálem pro stavbu oplůtků (tzv. polský plot). Ploty z něj jsou překvapivě pevné, trvanlivé a vypadají opravdu dobře.

Posekaná tráva je výborná pro mulčování

Nesmí ale obsahovat semena, zanesli bychom si tak do záhonů nežádoucí rostliny. Dále se tráva dobře hodí pro kompostování a v neposlední řadě se s ní dají krmit zvířata či nejprve sušit z ní seno.

Spadané listí je přehlížený zdroj živin vhodný do naší zahrady

Listí se dá uplatnit spolu s větvemi jako „náplň“ nově zakládaných záhonů, pokud jej promísíme s dalšími složkami. Dá se též kompostovat. Vyplatí se však u něho sledovat míru napadení houbami či jinými parazity, kteří v něm často přečkávají zimu. Dřevní hmota se hodí podobně jako větve na podklad vyvýšeným záhonům. Prakticky jakákoliv podrcená biomasa, včetně posečené trávy, se výborně hodí pro mulčování. Touto cestou půdu na záhonech zastiňujeme, čímž bráníme jejímu vysychání, růstu plevelů a pozvolným rozkladem mulče se do půdy dostávají též živiny.

Obecné zásady nakládání se zahradním odpadem:

Veškerou hmotu se snažíme využít pro náš další užitek přímo na zahradě (např. jako hnojivo, stavební materiál, úkryt pro užitečné organismy, estetika...).
Odpad zpracováváme nejlépe v místě vzniku.
Trávník sekáme raději od středu k okrajům (případné schované živočich tak vyháníme k okraji pozemku namísto toho, abychom je uzavřeli v smrtící pasti), raději ne moc často.
Raději se vyhýbáme spalování rostlinných zbytků, déle ležící hromady materiálu rozebíráme postupně a s ohledem na možné schované (např. zimující) živočichy.
Pokud nenajdeme rozumné využití pro vyprodukovanou biomasu, nedáváme ji do popelnice ani ji nepálíme! Sjednejme raději odvoz do patřičného zařízení (např. městský svoz bioodpadu, sběrný dvůr, kompostárna aj.).



autor:
PhDr. Roman Andres
ekoporadce, environmentální vzdělávání, výchova a osvěta

datum vydání:
13. června 2012


Diskuze k článku „Kam s tou zelení“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru