Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   —   originální samolepky na stěnu Pieris.cz   —   efektní sdílení PDF souborů DraGIF.cz

České ekologické hnutí – mýty a pověry

autor: Lenka Vráblíková
O českých ekologických organizacích a hnutích se ve veřejném prostoru mluví celkem často. Na jednu stranu slýcháme o ekoteroristech, někdy naopak zase bědování, že ekologické organizace nejsou dostatečně aktivní. Na to, které mýty obklopují české ekology a ochranáře přírody jsme se zeptali autora výzkumu ekologických hnutí po roce 1989 doc. Ondřeje Císaře.


Slabé české eko hnutí

Především někteří zahraniční komentátoři a výzkumníci hodnotí hnutí v oblasti ekologie a ochrany přírody v České republice jako slabé a takzvaně podvyvinuté.

Jak podotýká doc. Císař, k tomuto přesvědčení je vede především to, že k tématu přistupují tak, že srovnávají postkomunistickou Českou republiku se západními zeměmi: „Zde se nutně ukazuje, že český zelený aktivismus je na tom o poznání hůře než jeho protějšek ze západu“. Jak ale autor výzkumu českých ekologických organizací po roce 1989 poznamenává, ačkoli rozdíl mezi českými a západními organizacemi rozhodně existuje, z tohoto srovnání nutně neplyne, že české organizace musí být podvyvinuté: „když srovnáme aktivitu ekologických organizací v rámci České republiky a porovnáme je s ostatními složkami aktivismu ve společnosti (jako je například hnutí za lidská práva nebo hnutí za rovnost pohlaví), naopak se ukazuje, že organizace zabývající se ekologií jsou jednoznačně nejaktivnějším sektorem polistopadové politiky“.

Po dvaceti letech vývoje můžeme konstatovat, že struktura těchto organizací je naopak v České republice velmi dobře rozvinutá. Podle Císaře je indikátorem například i skutečnost, že čeští aktivisté nejsou už jen v pozici těch, kteří se učí od ostatních, ale naopak sami vyjíždějí do ostatních zemí střední a východní Evropy, kde zaškolují místní aktivisty a tak napomáhají k rozvoji místní struktury ekologických organizací.

POZOR! Ekoterorismus

Vedle pochyb o síle ekologického hnutí dalším populárním obrázkem, který nám nabízí některá česká média a například i někteří politici, je ekologická organizace jako hnutí, které je z definice radikální a extremistické. Někteří dokonce mluví o tzv. ekoterorismu.

Podle Císaře je událostí, které by se mohly označit jako ekoterorismus v České republice velice málo. Jak dále dodává, rozhodně to není například činnost Hnutí Duha, které se dokonce jako jedna ze tří nejvýznamnějších ekologických organizací zastoupených v ČR v roce 1995 dostalo na seznam extremistických a potencionálně společensky nebezpečných hnutí, který předložilo ministerstvo vnitra. Doc. Císař dále k vykreslování ekologů jako extremistů dodává: „Ano, ekologická hnutí také používají protesty. Stejně tak jako všechna ostatní hnutí. Musíme si ale uvědomit, že organizace, které se zabývají ekologií a ochranou přírody používají většinou standardní postupy propagace a nastolování agendy jako je lobbing, kontaktování politiků, posílání dopisů či sepisování peticí“.

Ekologické hnutí jako láskyplné nehierarchické seskupení

Do seskupení věnujících se ochraně přírody a ekologii veřejnost na jedné straně promítá svoje strachy a pocit ohrožení (viz výše zmíněná představa ekologů jako teroristů), na druhou stranu ale jsou ty samé organizace společností nepřiměřeně idealizována.

To například dokládá populární představa o ekologických organizacích, a nevládkách obecně, jako o společenstvích, která jsou ze své podstaty morální a „hodná“, jako spolky lidí, kde například neexistuje hierarchická struktura a kterým jsou slova jako managment, marketing, reklama či propagace zcela cizí.

Jak ale zdůrazňuje doc. Císař, takto to nutně být nemusí. Podle Císaře tento v Čechách v celku rozšířený názor můžeme považovat za důsledek tzv. havlovské představy občanské společnosti. Podle Císaře organizace, které se postupem času etablovaly do role zavedených institucí, používají nástroje a struktury, které jsou typické pro soukromý sektor zcela standardně. Současně ale dodává, že způsob fungování a organizování zelených organizací se v ČR liší případ od případu: „Řekl bych že zde existuje ohromná variabilita. Uveďme například Nesehnutí v Brně, které chce být radikálně demokratické nejen v agendě, kterou prosazuje, ale i ve způsobu, kterým přijímá rozhodnutí. Na řízení se podílejí všichni „členové (tzv. osoby s hlasovacím právem, které u nich nahrazují členství). Na druhé straně, zde ale najdeme organizace, které jsou standardně hierarchicky organizované a které fungují prakticky jako firma. Vemte si třeba Greenpeace. Česká odnož této mezinárodní organizace již na konci devadesátých let fungovala jako dobře manažersky řízená struktura“.

Podle Císaře je obecným trendem, že organizace, které existují delší dobu, mají tendenci se institucionálně formalizovat a profesionalizovat, například přijímat manažerský model řízení. Jak ale autor výzkumu dodává, míra profesionalizace nemusí nutně souviset s radikalitou agendy, kterou dané hnutí prosazuje.





autor:
Lenka Vráblíková

datum vydání:
17. října 2012


 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.






Debata k článku České ekologické hnutí – mýty a pověry


Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2020 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.