Šumava, lekce inverzního plánování

Nouze naučila Ondru housti

Poslední čtyři roky se k fotografování dostanu maximáílně dva až tři dny v měsíci, jsou i měsíce, kdy ani nevezmu fotoaparát do ruky (pokud nejsem zrovna někde ve světě).

Když zrovna můžu ven, musím zohlednit aktuální příležitosti a meteorologické podmínky a teprve potom volím cíl. Jestli to budou s fotoaparátem zvířátka někde v lese nebo krajinkaření. Ideální pro to je znalost přírody s chováním zvířat a meteorologie. Zrovna znalost počasí není úplně brnkačka, knih a učebnic jsou mraky, ale laik (fotograf) si obtížně vybere pro sebe jen to užitečné. Nutností je spojit si související detaily, které se pro samotné fotografování hodí. Každý atraktivní motiv ve fotografii má různou genezi, tzn. oblast zájmu, co v aktuální meteorologické situaci sledovat, je jiná. Fyzika mi na vysoké škole moc nešla, ale myslím, že po těch letech fotografování jsem se o počasí naučil hodně.

Vlhká neprostupná poklice nad Českem

Jak s oblibou říkám, “neexistuje špatné počasí, jen schopný a neschopný fotograf”. Když nejsou podmínky pro vysněný záběr, zohledním aktuální možnosti a fotografický program upravím. Když je většina České republiky udusená inverzí, hledám taková místa, která z té hrůzy trčí, abych si užil sluníčka. Na rozdíl od kolegů, kteří už několik let v mlze intenzivně přefocují Karlův most a inverzi si vychutnají v její spodní části.

Ideálním prostředkem pro vytipování míst nad inverzí jsou snímky z posledních průletů družice NOAA, které lze nalézt na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu. Přiznávám, že naučit se v nich neomylně číst není úplně lehké, ale pokud to zvládnete, málokdy vás v terénu (obzvlášť pokud si zažijete i další nástroje a aplikace), co se týče počasí a podmínek, něco překvapí.

Inverzní víkend na Šumavě

Nejinak tomu bylo před minulým víkendem. Mrkl jsem do map a cesta na Šumavu byla logickým vyústěním. Při pohledu na snímek z přeletu družice NOAA zobrazující celou Evropu bylo evidentní, že budou nad inverzní oblačností ze Šumavy vidět i Alpy. Snímky z družice přikládám níže, s poznámkou, že zobrazená situace je ta nejjednodušší možná. Rozklíčovat jiné obrázky s mnoha vrstvami oblačnosti je někdy oříšek. Ale cvičením se dá naučit nejvíc, pak najdete i údolní mlhy při zcela jasné obloze (případně po kontrole obrazu na vhodně zvolených webových kamerách) .

Podmínky se neměly do víkendu měnit, vítr neměl foukat, snad jen trošičku té úplně nejvyšší oblačnosti by se hodilo. Ale, nemůžu přeci mít hned všechno. Snad jen škoda, že při pohledu do 3D zobrazení aplikace Google Earth bylo zřejmé, že slunce vyjde na tom nejdebilnějším místě, přímo za hřebenem s kopcem Plechý, který to úplně první sluníčko (a osvícenou inverzi pod ním) zastíní.

Něco ale na konec jen vyšlo, obzvlášť při pohledu teleobjektivem mezi německé vesničky čouhající nad inverzí s převalující se mlhou a před očima se tvořící námrazou na stromech a loukách. Moc jsem toho nestihl, neustále přebíhání po skalnatém hřebenu (zohlednění toho, co slunce právě prosvětluje) s Oliverem v náručí nebylo úplně komfortní.

To je jen takový praktický fragment zkušeností. Způsobů jak předpovídat počasí a podmínky pro vysněnou fotografii krajiny je mnoho. Pro každý přírodní úkaz je z meteorologických podmínek důležité něco jiného. Když bude čas, a opět aktuální praktická ukázka, zase něco z focení poodkryji. Je toho spousta, během dvouhodinové přednášky na fotografických workshopech to obtížně stíhám.